Nalezený ráj (2003)

Nie je to zlý životopisný film, ale mňa príbeh maliara, ktorý obetuje svoju rodinu umeniu nielen nebavil, ale ani som sa nemohol stotožniť s hlavným hrdinom. Ja by som teda rodinu žiadnej vášni neobetoval. Dupľom nie obrazom, ktorým absolútne nerozumiem a nikdy ma nebavilo na žiadny čumieť hodiny a hodiny a nachádzať v nich významy, ktoré tam pravdepodobne ani nie sú. Sutherland podal celkom dobrý výkon, ale s tými dlhými vlasmi vyzeral otrasne. 5/10.

Průměrný životopisný film, který sice nebyl příliš dlouhý, přesto byl rozvleklý. Vlastně se v něm moc nic nedělo, celým filmem se line, jak už to tak u malířů bývá, obrázek toho, jaké měl Gauguin existenční problémy, jak ho malířství nemohlo uživit a v té souvislosti jaké měl problémy s rodinou. Obrázek, který jsme už viděli mnohokrát v řadě filmů. Ani pobyt na Tahiti nepřinesl nějaké oživení, ač by tam možnosti scénárista jistě měl. Zase se vše odbývalo kolem malování a kolem ničení soch místních bohů fanatickým misionářem. A kdyby to tu nebylo napsané, tak jsem nepoznal ani svoji milovanou Nasstasju Kinskou.

Achjo-Tak moc jsem si přál aby to bylo aspoň dobré, ale ona je to tááková ptákovina. Životopisně bolestně nepřesné(né li přímo zavádějící až lživé). Charakterově trestuhodně zjednodušující. Nesmyslně zromantizované..... Už hudba v prvních okamžicích naznačuje, že tohle bude film spíše o tom jak si tuctový američan(přestože to není americký film) představuje exotiku a život umělce, něž o tom jaká exotika a umělcův život opravdu jsou. Odbytý scénář podtrhává naprosto nezvládnutá režie a i herecky je to naprostá bída. Natassja je žalostná a Kiefer přestože se ze všech sil sympaticky snaží dosáhnout aspoň na level průměrného herectví, zase a znova mu to klouže do pathosu a bezradného přehrávání(O ambici alespoň se přiblížit laťce, kterou nastavil jeho otec o sedmnáct let dříve ve stejné roli, nemůže být vůbec řeč)...... Všechno špatně.. Chválím snahu natočit film o mém oblíbenci-víc asi nic(přestože bych rád)

Film si vybírá některé aspekty Gauginova života a volně s nimi pracuje. Chvílemi mi to připadalo opravdu dobré, ale skákání v ději mezi retrospektivou jeho malířských začátků a jeho slavným ostrovním údobím, působí rušivě a oslabuje dramatický vývoj postav. Je zřejmé, jak jeho volby dopadnou, tak proč je tak složitě objasňovat. Je jasné, že se jeho rodinný život rozpadne, tak proč budovat prostor pro docela sympaticky pojatou Mette (ano - její linie by mi přišla nejzajímavější), když víme, že ..... Z obou rovin mi připadala zajímavější právě ta s Nastasjou Kinski, protože její pohled (ač asi neodpovídal reálu skutečné Mette) byl zajímavým docela universálním pohledem na to, jak těžké je být manželkou velkého muže, která ze sebe musí dělat fúrii, aby děti nepomřely. Gauginovo vnitřní přesvědčení o malířském údělu mohlo, tak jak ho předestírali zde, působit na nebohou manželku opravdu nepochopitelně a vzhledem k tomu vydržela dost. Trochu zkratkovitě a trochu fanaticky na mě působila právě jednostranná adorace domorodého života na ostrově. Oslava volnosti a prostého, svobodného života by musela mít více prostoru, aby na mě zapůsobila. Takhle to byla pouhá projekce kontrastu a Gaugin mi tou dobou už svým vývojem nebyl sympatický, takže jsem jeho pohled nedokázala akceptovat bez toho, abych si kladla další otázky. Sobec kritizující sobectví druhých? Zaslepenec, který odsuzuje zaslepenost ostatních? Opravdový Gaugin by mi asi také nebyl sympatický, ale domnívám se, že vyprávění jeho příběhu by mě mělo fascinovat.

Pekný portrét človeka, neváhajúceho zahodiť všetko, ktorý sa cez posadnutosť svojim koníčkom prepracuje až k nekompromisnému idealistovi idúcemu neúprosne za svojim chimerickým cieľom, aj so všetkými zakopnutiami a pochybnosťami, ktoré ku genialite nesporne patria. Ja sám síce umeniu nerozumiem, takže ani nedokážem posúdiť prečo že to bol Paul Gauguin takým skvelým umelcom, ale mám slabosť pre takéto buričské charaktery, o to viac ak majú ešte pevné morálne zásady, ktoré, priznajme si, s výnimkou rečových obratov až také bežné nie sú ani dnes. Uznám ale aj, že pre iného človeka, možno drvivú väčšinu, to musí jednoducho vyzerať, že sa iba totálne zbláznil. Uznám to, možno aj pochopím, ale nie som ochotný akceptovať . .