Nájemnice (2021)

Jsem opravdu rád , tedy prozatím , že jsem tam kde jsem , a jsem na tom ,tak jak jsem , protože tohle je prostě hrůza, zvlášt , když si člověk uvědomí , že to pořád takhle funguje , a navíc , že to není omezené časem a prostorem , pokud jste se narodili a žijete na východ od bývalé železné opony. Velice slušná filmařská práce dle všech hledistek.

Chcete zažít autentický pocit zoufalé bezmoci? Sledujte tento film.1)  Spoiler. V celé věci jde o reprivatizační skandál ve Varšavě (dzika reprywatyzacja). Spekulanti a právníci získávali domy pomocí falešných dědiců, podvodných dokumentů nebo korupce. Nájemníci byli nuceni k vystěhování, často brutálními metodami. Do systému byli zapleteni úředníci, právníci, policisté i politici. Odhaduje se, že bylo postiženo až 50 000 lidí. Aktivistka Varšavského sdružení nájemníků Jolanta Brzeská, dlouhodobá bojovnice v této kauze, byla v březnu 2011 nalezena upálena v Kabackém lese. Dodnes nebyl nikdo obviněn._____
2)  Snímek prokazuje schopnost Poláků natáčet dramata na světové úrovni. Jakoby tradice Kina morálního neklidu přetrvávala až dosud._____
3)  Příznačné je i konstatování, že veřejnost, omámená návratem svobodného podnikání, před zobrazenými postupy zavírala oči a nechtěla o nich slyšet._____ 
4)  Za zmínku stojí i určitá opatrnost tvůrců, kteří si pro námět filmu nezvolili běžné restituenty, ale jasné podvodníky, sdružené do mafiánských skupin._____
5)  Nejvíce se mě dotkla ta zoufalá bezmocnost, kdy dotčení nemají zastání a všichni víme, že to špatně skončí. Je to jistě lepší, než za socialismu, kdy tehdejší státní a stranická mafie byla přítomná všude a nebylo před ní úniku. Dnes existují, alespoň občas, možnosti se vzepřít. Anebo o věci natočit film._____
6)  Snímek je dobře udělaný a napínavý od začátku až do konce. Jistě by si zasloužil čtyři, možná i pět hvězdiček. Nedám mu ale více než tři, protože je to příšerná depka.

Další z řady polských dramat dle skutečných událostí, které stojí za to vidět. Skoro to vypadá, že Polsko je nepřeberná studnice neuvěřitelných příběhů. To, co se totiž ve Varšavě dělo ještě v roce 2011 bych přirovnal k devadesátkovým praktikám u nás. Peklo. Je ale zajímavé se o tom něco dozvědět. O technické a herecké stránce filmu pak netřeba dlouze pochybovat. Ta je opět perfektní. K dokonalosti pak chybí asi jen trošku víc emocí a méně chladu v námětu.

Důležité téma divoké reprivatizace podané nešikovně. V první části se jedná o drama šikanovaných nájemníků a ve druhé o krimi s mladou policistkou, která zjistí, že za šikanou stojí mafie vrostlá do porevolučního systému. Dohromady to dramaturgicky nesedí a ani jednotlivé části nefungují dobře. První trpí kýčem a druhá stereotypy. Od prvních vteřin nastupuje pokleslá estetika úvodních titulků a dojímavé hudby, přidává se dojení emocí při pohledu na různě indisponované nájemníky a klišé policejní novicky, která nejprve zvrací při pohledu na první mrtvolu, ale instantně se stává neústupnou bojovnicí proti systému. Ten je zobrazen dost nevěrohodně na to, že se vychází ze skutečných událostí. Zavražděná aktivistka je daleko inspirativnější než stereotypní policistka a nabízel by se dokumentárnější tvar zaměřený na tuto postavu..

Poliaci súčasné filmy vedia točiť parádne, neprplú sa, idú často na dreň a ešte je to aj uveriteľné. O tejto temnej stránke ich novodobého kapitalizmu som netušila, u nás to do tak obludných rozmerov neprerástlo, niežeby bol úplný kľud, ale bolo tu regulované nájomné a byty sa odkupovali prioritne nájomcami. Nebol to taký masaker. Prechod od komunizmu ku kapitalizmu v krištáľovej podobe - režimy sa menia, ľudia nie.