Nahý mezi vlky (2015)

Verze z roku 1962/63 se mi líbila víc.Sabin Tambreaje ideální esesák (ač se narodil v Rumunsku). Ve zde uvedených českých hercích zaúřadoval šotek - já viděl tyto: Vojtěch Vomáčka (tříletý Stephan Cyliak), Čestmír Gebouský (vězeň se snětí), Marek Pospíchal (kápo bloku 38), Jakub Šlégr (zapisovatel (venku)), Václav Jiráček (vězeň Marcel Dupres), Patrik Děrgel (italský vězeň), Petr Stach (italský vězeň), Peter Varga (vězeň (ovázaná ruka)), Petr Klimeš (ošetřovatel) (uncredited).

Můžete se svobodně rozhodnout, zda budete řešit ono ošoupané banální klišé, zda je víc jeden život než život desetitisíců, nebo zda je cennější život dítěte nebo život dospělého, nebo se můžete zaměřit na téměř dokumentární svědectví o životě v Buchenwaldu. Můj cynický pragmatismus a dlohodobý zájem o problematiku koncentračních táborů mě naštěstí přivedl na tu druhou možnost. A v tomto směru je film velmi názorný. A tato názornost vrcholí zprvu těžko pochopitelnou větou: Tady bude v bezpečí, protože sem se oni neodváží (nebo tak něco). Jaké to "tam" asi muselo být, lze z pohodlí domácích pohovek pochopit jen velmi těžko.

Výborný film o tom, koľko ľudí je ochotných obetovať sa a kľudne aj zomrieť pre jedno dieťa. Nádherne stvárnená realita táborov ajesesáckych svíň, pričomSabin Tambreatým esesákom určite v minulom živote aj bol, lícne kosti nepustia. Film trocha špatí záver, kedy sa nedozvieme, ako to celé dopadlo, ale zrejme šlo hlavne o Buchenwald a nie ďalší osud hlavného protagonistu. Neskôr zamrzelo aj zistenie, že chlapecStefan Jerzy Zweigsa zachránil len preto, že ho jeho záchrancovia na zoznamevymenili za jedného cigána/sinti. Takže ho zachránila jeho krv: Židia zachránili Žida a na zoznam vpísali Nežida, ktorý šiel do plynu... To do filmu nedali. Chápem, asi by to trocha bola päsť do oka hrdinstva tu ukázaných väzňov. Zároveň je to ukážka, žekrv nie je vodaa hlavne u Hebrejcov.

Snímek, nad jehož zhlédnutím jsem váhala a ke sledování přistoupila s určitou předpojatostí. Koneckonců, jde o film natočený na motivy knihy komunistického spisovatele, sepsanou na objednávku, tak aby oslavila a vyzdvihla úlohu komunistů - odbojářů z vězeňské samosprávy a ilegální organizace v Buchenwaldu. První záběry můj zaujatý pohled potvrdily, v centru pozornosti je mladý muž, vězněný v Buchenwaldu za bolševickou propagandu, kterému jeho spoluvězni – soudruzi - dopomohou k umístění, které v lágrových podmínkách přece jen poskytuje větší pravděpodobnost přežití. Nemá nic do činění s opravdovou hrůzou, s tzv. „malým táborem“, peklemBuchenwaldu, v němž lidé umírali ve velkém. S postupujícím časem ovšem ono vědomí, že se do centra pozornosti dostávají jedinci, kteří v jiném čase, případně jiném místě, vytvořili či vytvoří obdobné tábory, kde již ovšem oni budou těmi v uniformách, ustupuje a soustředíte se na děj. Dilema, zda chránit především své zájmy, svůj život nebo se pokusit zachránit život jiný, bez ohledu na stranické direktivy, bez ohledu na možné ohrožení odbojového hnutí, bez ohledu na základní instinkt všech živých bytostí – touhu po přežití. Snímek působí nepříjemně sugestivně, nepříjemně realisticky (nejenom pro záběry na vychrtlé lidské trosky, na německy precizně využité místo k „ubytování“ (= natěsnání co největšího počtu lidí na minimální prostor), drsná a krutá džungle koncentračního tábora - pro vězněné, kteří vědí, že se blíží svoboda a o to urputnější je snaha o přežití, - pro věznitele, znalé blížícího se konce, plné směsi strachu a vzteku. Ano – sledujeme džungli, vytvořenou lidmi, aby u vězněných i věznitelů, anulovala jakákoli jiná hnutí mysli, než základní přírodní instinkty. A ano – snímek ukazuje i to, že se to nacistické moci (ani té komunistické) nepodařilo. Co oceňuji, je využití autentických záběrů postupující americké armády, dovedně propojených s hranými událostmi posledních dnů koncentračního tábora. Tábora, kde bylo v letech 1937 až 1945 vězněno 250 000 lidí, přičemž o život zde bylo připraveno 56 000 vězňů, ať již v důsledku mučení, lékařských experimentů, nebo pouhého vyhladovění. (Dodejme, že v dubnu roku 1945 šlo o poslední dny koncentračního tábora v režii nacistů, tábor pár měsíců na to byl ovšem opět v provozu; na stejném místě byli tentokrát vězněni lidé, nehodící se novému komunistickému režimu. V důsledku hladu a nemocí zde mezi rokem 1946 a 1947zemřelo dalších 7 000 lidí.) Úhrnem, jde o dobrý film. Němcům se podařilo natočit kvalitní snímek, reflektující zločiny nacistického režimu. Pochopitelně jde o zločiny, které jdou hůře popřít, asi proto se mi v relaci s tímto filmem vybavují „Krvavé země“ (i stejnojmenná kniha) a fakt, že filmů, které by se odvážily vyprávět příběhy o hrůzách z období 30. a 40. let 20. století, odehrávajících se na území Polska, Ukrajiny, Běloruska, baltských států, západního Ruska je poskrovnu („Volyň“, „Katyň“, „Jdi a dívej se“, „Hladomor´33“, „Výletnice“, …). A když, tak lze sotva hovořit o reflexi, povětšinou jde o snímky o událostech, kdy byl ten který národ momentálně v roli oběti. Jinak tomu není ani u Němců. Nevybavuje se mi německý film o zločinech německé armády, spáchaných na těchto územích, spíše převažuje snaha líčit německý wehrmacht a jeho příslušníky jako „pouhé“ vojáky, sice vojáky okupační armády, nicméně armády bojující čestně - nikdy proti civilistům („Válečná generace“, „Stalingrad“).

Buchenwald byl údajně největší peklo z koncetračních táborů. A to díky komunistů, tedy vězňům dozorci byli jejich skorokamoši nacisté. A proč tomu bylo? Dle českých antikomunistických vězňů kdo nebyl komunista nebo možná žid, tak měl smůlu, protože vězenskou správu ovladali komunisti. A tady je jejich propaganda v tomto filmu ukazana.