Muž na útěku (1968)

Zcela vymyšlená historka natočená zdánlivě dokumentárním způsobem. Myslím, že pokud chtěli natočit dokument podle skutečného příběhu z období druhé světové války nebo po ní, tak je jich dost a nebylo třeba vymýšlet tuto fabulaci a pokud chtěli natočit dobrodružný film, tak to zničili tím "dokumentárním" pojetím.

Záhy po začátku filmu jsem si uvědomil, že se jedná o filmové pojetí, které používala i Věra Chytilová. Zdánlivá nedokonalost a chaos záběrů je součástí záměru a obsahu scénáře. Civilnost hlavního představitele je ukázkou režijního vedení a práce herce. Naopak neherec, Otakar Váňa, zapadá do děje obsazeného i neherci dozorci a přísluníků SNB. Zdánlivě nesouvisející monology, resp. vyjádření k významu spravedlnost do filmu patří a doplňuje pochopení záměru osvobodit válečného zločince. Náhled do prostředí vězeňství, práce na opravě klášterní budovy jsou další devizou, která film staví do pozice vyjádřene slovem NETRADIČNÍ. Jen jsem nepochopil způsoby jizdy auty, které by ve své době spíše upoutávaly pozornost a filmu nikterak nepomáhají.

Film vystihuje atmosféru, ktorá u nás v tom čase bola. Lajdáctvo , bordel na každom kroku, neschopnosť poriadnej remeselnej práce , jedine perfektné fízlovanie. Šikovní konštruktéri motoriek , jemní foto optici etc. ,to nemohli vyvážiť.
Bojazliví študenti seminára pod dozorom polície a zdevastované historické pamiatky, budovy, cesty, hotely a najmä ľudia. Otrasná doba a ešte dnes tu vládnu pohrobkovia týchto lotrov a ľud im spieva chvály...

I v 60. letech minulého století byli váleční zločinci středem zájmů, což také bylo promítnuto v československé kinematografii. Tento snímek je v mnohém velice netradiční. Válečný zločinec je ve vězení, ale odtud ho dostanou zahraniční agenti s úmyslem se mu pomstít za veškeré, tedy i neobjasněné válečné zločiny. Jenomže nic neprobíhá tak, jak měli naplánované. Nejde o kriminálku jen tak ledajakou. Tvůrci se rozhodli pro dokumentární pohled třetí osoby pro větší autentičnost, čímž si dopomohli i použitím reálný filmových záběrů a fotografií. A jak jinak, bez neherců by to tak dobře ani nevypadalo. Z počátku se jim to dokonce i daří, ale od druhé poloviny už začali překračovat lajnu mezi dokumentem a hraným filmem. Jakmile do hry vstoupí Státní bezpečnost, vyznění scén už vypadá zcela jinak. Nápad takového stylu nebyl zase až tak špatný. Dalo by se říci, že by tomu i mnozí diváci uvěřili. Škoda těch přesahů, protože to jinak velice dobře, mimo jiné, i poukazuje na dobu temna a nesvobody. Černobílí obraz tomu jenom pomáhá.

Depresivní 60. léta "Nové české vlny", kde skoro nikdy a nikde v čb. filmech nezasvítilo sluníčko...i když se režisér V.Sklenář zrovna k předním představitelům/ tvůrcům tady toho období zrovna počítat nedá. Prší na umakartové stoly (popř. jsou polity desítkou)...u stropu se houpají nahé žárovky a tak podobně. Všechno jak má být..."amatérsky natočený film"..."naturščikové" (neherci), dlouhé statické záběry propojeny s handkou, skoro nikdo nehraje, nezvýší hlas. Všechno plyne v jedné rovině, žádné vrcholy a pády...a právě toto filmu uškodilo nejvíc. Pointa filmu, tedy jak to opravdu s tím zabíjením bylo, bratr hlavní postavy...válečný zločinec... nic nespěje ke "zdárnému" konci, žádná nakloněná rovina, která by končila propastí, vyvrcholením, šokem...zatřesením diváka ve smyslu mrazení v zádech z nacistických krutostí. A proto jenom za 3.