Můj nejmilejší bar (1996)

Další pohodový devadesátkový film se Stevem Buscemi plný černého humoru o tom, jak se hlavní postavy samy ničí a jak se potkávají v Jejich oblíbeném baru.DĚJ:Tommy Basilioje mladý chlápek, který přišel o práci automechanika i o přítelkyniTheresu. Tráví dny v baru Trees Lounge, chlastá, občas si šňupe nebo zapálí jointa a snaží se nějak přežít. Potkává se tam se starými štamgasty, svým bratrem, kamarády i s mladou sestřenicí TheresyDebbie. Život mu komplikuje i Theresin otec a jeho vlastní neschopnost něco změnit.ZHODNOCENÍ:No, ze začátku jsem byl celkem nadšen, protože se jedná o další skromný film s jednoduchým příběhem a zajímavými charaktery. Byly v něm však také dost hluchá místa a během rozhovorů Tommyho s Debbie a Theresou jsem se dost nudil. Zato se mi hodně líbila Kelly a také Jerryho žena, která se kdysi Tommymu líbila, a proto začal chodit s Theresou, aby k ní měl blíže. Hulení jointů a šňupání lajn mi samozřejmě také nevadí. Nesmím také zapomenout na nostalgii v podobě pojízdné prodejny zmrzliny, kterou jsem si také jako dítě kupoval. Přes to všechno to tak trochu postrádalo šťávu, a proto tomu dávám silné 3*.

Jakápak náhoda? Ráno jsem se podíval naNic k proclení.Dany Boonsi střihl nejen hlavní roli, ale také napsal scénář a ještě si ho i zrežíroval. Velký tvůrčí trojboj. A večer jsem sáhl do klobouku a aniž bych tušil, vybral jsem Můj nejmilejší bar, ve kterém si to samé vystřihl Steve Buscemi. Tím ovšem veškerá podobnost končí. Resp. ještě bych mohl použít prupovídku o tom, že Buscemi je vynikající herec, velmi dobrý režisér, ale ten scénář... . Přiznám se, že netuším co se tímto filmem snažil sdělit. Já vím, že nezávislé filmy nemusí mít zrovna zřetelnou pointu. Že někdy prostě ukazují fragmenty běžného života, nechávají diváka "nacítit" jaké to je v kůži loserů, lidí z ulice...nebo barů. Takových filmů jsem už pár viděl a většinou jsem si tam nějakou message našel. Ale tady? Nic. Možná je to tím, že jsem spolehlivý, uvědomnělý, pracující abstinent, jehož život je průserůprostý...tzn. přesný opak Tommyho. Sledovat postavičky, štamgasty tohoto baru bylo místy velké utrpení. Zatímco vÚsměvy smutných mužůsledujete alkoholiky zavřené v ústavu, ale s trochou snahy je to optimistická cesta z pekla, tak Můj nejmilejší bar ukazuje alkoholiky "na svobodě". Vidíme že i když to nejsou zlí lidé, tak mají na své okolí destruktivní vliv a žijí v předpeklí. Nic optimistického na tom není...žádné světlo na konci tunelu, jako v "komedii"Josefa Formánka. Můžete se bavit žblechty Tommyho, díky kterým mu občas něco projde, ale ve skutečnosti je to velmi smutný pohled na ztracenou existenci.Až teď když to píšu si uvědomuju, že ta message je skryta až v závěrečné scéně, v pohledu Tommyho, který si uvědomilže "podědil" stoličku starého, zbytečného a osamělého alkoholika...takže je v té čekárně na lihovou smrt "na řadě".To sdělení je na komedii dost temné. A díky velmi dobré práci Buscemiho hodně věrohodné. 72%

Americký film popisující životní epizody třicetiletého nezaměstnaného alkoholika Tommyho Basilia, jenž tráví většinu svého času ve svém oblíbeném baru s názvem Trees Lounge. Do hlavní postavy mladého ztroskotance se obsadil autor scénáře i režisér filmu S. Buscemi. Snímek se zabývá příčinami pádu mladého člověka a jako hlavní, a celkem pochopitelný, důvod byl vykreslen rozchod s těhotnou přítelkyní, která posléze skončila v náručí Tommyho nejlepšího přítele. Po smrti strýce Ala převzal Tommy jeho zaměstnání a začal jezdit se zmrzlinářským autem a při této příležitosti se sblížil se sedmnáctiletou příbuznou Debbie (Ch. Sevigny). Mezi další výrazné postavy patřil jeho zavalitý kumpán Mike z baru, z něhož se vyklubal zajištěný podnikatel vlastnící stěhovací firmu zapíjející žal nad svým zpackaným manželstvím a rodinný životem, který se snaží dát do pořádku. Postavu Mikea ztvárnil Buscemiho kamarád a spolupracovník, stand-up komik M. Boone Jr. V malé roli Mikeova zaměstnance se ukázal S. L. Jackson. Ústřední postava Tommy se snaží nalézt impulz, jenž by mu pomohl postavit se na vlastní nohy, avšak zoufale se mu nedaří. Jeho snaha vybřednout z bahna je v přímé paralele s jeho touhou šňupnout si kokain, což se mu taktéž ani jednou z mnoha příležitostí nepovedlo. Snímek však není pojat nikterak vážně, naopak lze jasně zaregistrovat humorný podtón, který je podporován poutavými dialogy. Scény z baru se tak dostávají stále více na okraj významu filmu, neboť ten se hlavně věnuje Tommyho osobě. Pan Buscemi je zcela určitě nadán talentem v mnoha směrech, tento jeho snímek je natočen poutavě, avšak ze zpětného pohledu vnímám jeho obsah jako prázdný a film celkově jako snadno zapomenutelný a průměrný.

Chlastací filmy jsou často na jedno brdo, ale já je mám stejně rád. Většinou jsou poctivě odžité, s hutnou atmosférou dokreslenou nevtíravou hudbou a objevují se v nich barvité charaktery. Režijně se na nich moc zkazit nedá, ale zahrané bývají výborně. Proto jsou logickým debutem pro nezkušeného režiséra, jakým Steve Buscemi byl a ideální štací pro zkušeného charakterního herce, jímž Steve Buscemi je. Tady to měl o to lehčí, že dobře věděl, jak vypadá život alkoholika na šikmé ploše. Líbil se mi ten prchavý černý humor.

Tak Buscemimu idú písanie a réžia tak dobre ako hranie. Trees Lounge totiž nemá špeciálne silnú zápletku, len tak plynie, avšak napriek tomu máte dojem, že má vysoké tempo a stále sa deje niečo zaujímavé, možno až napínavé, i keď to skutočne príde až na konci. Interakcie medzi postavami fungujú skvele, herci si svoje tu viac tu menej lúzerské postavy patrične užívajú a keď ide do tuhého, tak sa skvele predvedú. Predovšetkým Baldwin, nechajte sa prekvapiť. Pripravte sa na zúfalých chlapov tráviacich väčšinu času v špinavých lokáloch, avšak stále nejako bojujúcich s vlastným osudom. Možno Tommymu príliš neuveríte, že má úspech u žien, ani jeho pomerne mladý vek, ale vďaka ostatným kladom to nie je dôležité.