Můj architekt Louis Kahn (2003)
Sledovat Můj architekt Louis Kahn online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Můj architekt Louis Kahn
Můj architekt je příběh umění a lásky, zrady a odpuštění, v kterém nemanželský syn legendárního architekta podnikne pětiletou cestu kolem celého světa, aby pochopil svého již léta mrtvého otce. Louis I. Kahn, který zemřel roku 1974, je mnohými historiky architektury považován za nejvýznamnějšího architekta druhé poloviny dvacátého století. Kahn, židovský imigrant, který překonal chudobu i dopady ničivé nehody z dětství, vytvořil mnoho velmi efektních a duchovních budov - geometrických kompozic z cihel, betonu a světla, které slovy jednoho kritika změní váš život.
Zatímco Kahnův architektonický odkaz je nekompromisním hledáním pravdivého a jasného, jeho osobní život byl plný tajemství a zmatku. Když zemřel na pánském záchodku v Penn Station v New Yorku, byl na mizině a rozpolcený. Zanechal po sobě tři rodiny: jednu co měl se svou dlouholetou manželkou a dvě se ženami, s kterými měl dlouhodobé poměry. Ve filmu Můj architekt se jedno z dětí z těchto mimo-manželských svazků, jediný Kahnův syn Nathaniel, vydává na epickou pouť, aby uspořádal život tohoto tajemného a rozporuplného muže.
Strhující příběh nás vyvede z podzemních chodeb na Penn Station až k rušným ulicím Bangladéše (kde Kahn vystavěl ohromující Kapitol), od břehů Nové Anglie až do vnitřních tajů jeruzalémské politiky. Během naší cesty se střetáváme s postavami, které jsou buď fascinující, úžasné, nekritické i kritické: od taxikářů, kteří vozili Kahna po jeho rodné Filadelfii se dostáváme až do výšin světově nejuznávanějších architektů, mezi nimi Franka Gehryho, I. M. Peie a Philipa Johnsona.
Tvůrce snímku Můj architekt odhaluje děsivou krásu monumentálních staveb svého otce a vtahuje nás hluboko do své rozvrácené rodiny, v níž nám odhaluje svět předsudků, intrik a pověr, které pronásledují rodiče a jejich děti. V tomto dokumentu s nábojem celovečerního dramatu (originální orchestrální partituru nevyjímaje) se Nathanielova osobní pouť stává univerzálním hledáním identity a oslavou umění a nakonec celého života.
Zatímco Kahnův architektonický odkaz je nekompromisním hledáním pravdivého a jasného, jeho osobní život byl plný tajemství a zmatku. Když zemřel na pánském záchodku v Penn Station v New Yorku, byl na mizině a rozpolcený. Zanechal po sobě tři rodiny: jednu co měl se svou dlouholetou manželkou a dvě se ženami, s kterými měl dlouhodobé poměry. Ve filmu Můj architekt se jedno z dětí z těchto mimo-manželských svazků, jediný Kahnův syn Nathaniel, vydává na epickou pouť, aby uspořádal život tohoto tajemného a rozporuplného muže.
Strhující příběh nás vyvede z podzemních chodeb na Penn Station až k rušným ulicím Bangladéše (kde Kahn vystavěl ohromující Kapitol), od břehů Nové Anglie až do vnitřních tajů jeruzalémské politiky. Během naší cesty se střetáváme s postavami, které jsou buď fascinující, úžasné, nekritické i kritické: od taxikářů, kteří vozili Kahna po jeho rodné Filadelfii se dostáváme až do výšin světově nejuznávanějších architektů, mezi nimi Franka Gehryho, I. M. Peie a Philipa Johnsona.
Tvůrce snímku Můj architekt odhaluje děsivou krásu monumentálních staveb svého otce a vtahuje nás hluboko do své rozvrácené rodiny, v níž nám odhaluje svět předsudků, intrik a pověr, které pronásledují rodiče a jejich děti. V tomto dokumentu s nábojem celovečerního dramatu (originální orchestrální partituru nevyjímaje) se Nathanielova osobní pouť stává univerzálním hledáním identity a oslavou umění a nakonec celého života.
Témata
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Podobné filmy jako Můj architekt Louis Kahn
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (24)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Obsah *
Zdroj: ČSFD.cz (2014-07-22)Forma *
Réžia *
Obsadenie *
Feeling *
90%
leitmotívom Kahnovej práce bola autenticita materiálu, "živá" funkčnosť a symbolická hodnota jednoduchého geometrického tvaru. preto je dokument na môj vkus trošičku príliš aranžovaný a rodinno-dramaticky "prefňukaný", čo by starý pán pravdepodobne ani nechcel. avšak prekrásne zábery na architektúru a dojímavo-úsmevné debaty s bývalými spolupracovníkmi našťastie prebili veľké gýčové americké srdce...
Zdroj: ČSFD.cz (2013-09-02)Viděno dvakrát, poprvé bez nadšení a podruhé s pochopením. Poprvé převládl pochmurný pocit z osobnosti Louise Kahna a jeho strohých betonových monster a podruhé, vybavena lepšími znalostmi o architektuře a trpělivostí, jsem najednou byla vtažena do příběhu o hledání ztraceného otce. Otce, který již nežije a zanechal velkou mezeru v životech svých blízkých, ale na druhou stranu naplnil sny prostřednictvím své práce. Ve výsledku mi dokument přišel dojemný a oceňuji nepřipravené scény, které zvyšují jeho hodnotu. Stavby ve mně vyvolávají stále rozporuplné pocity, ale z některých záběrů jsem byla schopna vnímat jejich krásu. Je zajímavé, že budovy zvenku působí chmurně, nedokončeně, monstrózně, ale zároveň je z nich cítit jasný umělecký záměr a jsou svým způsobem velkolepě dokonalé. Mnohem lepší pocit jsem měla ze záběrů interiérů, i když z nich čiší jakýsi vznešený, ale odtažitý chlad. Dokument je poměrně dlouhý a vyžaduje aspoň trochu zaujetí pro dané téma.
Zdroj: ČSFD.cz (2012-10-27)Dávám 4* ale jen proto, že Kahna naprosto zbožňuju (teda jeho architekturu, jako člověk se mi zhnusil právě díky tomuto dokumentu) ale nic to nemění na kráse jeho architektury, byl to opravdu Pan architekt. Celý dokument ale přeci jenom trochu moc americký, hledání svách kořenů a dost osobní-myslím, že kdyby to natočil evropan, tak by to bylo fakt super:)
Zdroj: ČSFD.cz (2012-02-11)Je pochopitelné, že se dokument odehrává více v osobní rovině než v té architektonické, zejména když je dílem jeho syna, který si chce tímto filmem zodpovědět své vlastní otázky o otci, kterého téměř nepoznal. Ale stejně říkám: Víc architektury a míň sentimentu doprovázeného rovněž sentimentální hudbou.
Zdroj: ČSFD.cz (2011-01-22)