Monty Python živě (převážně) (2014)

Je mi jedno, jaké pojetí a prostředí Montypythoni zvolí - ať je to úsporné, papundeklové studio nebo stadion s mnohatisícovým publikem jako v tomto případě. Ty skeče a scénky mají vesměs tak vysokou úroveň, že až příště přijedou staří pánové - devadesátníci kamkoliv na vozících a o berlích, bude to opět skvělé...

Ne-nostalgické rozloučení zřejmě nejoriginálnější party komiků všech dob, koncipované pro velký sál. Kdyby podobnou ultranekorektní perverzní zmatlaninu všeho vyprodukoval kdokoliv jiný, byla by z toho nehorázná nechutná kabaretní sračka. Od zbylých Monty Pythonů to je jeden z největších"crazy" zážitků poslední doby. Přesto, že show má i hluchá místa, donutila mě doslova brečet smíchy - tak jako oni, to prostě neumí nikdo. A bohužel už nejspíš ani umět nebude, ani po všech těch letech žádné relevantní následovníky na obzoru nevidět. Škoda. Když je něco příliš originální, nelze to ničím ani nikým nahradit. Děkujeme, pánové!

Pythoni nikdy nebyli mojí krevní skupinou, proto jsem se na tento záznam z živého vystoupení nekoukal s nějakou nostalgií, nicméně je třeba uznat, že to poměrně odsýpá a některé scény jsou velmi vtipné a staříci se opravdu snaží. Na druhou stranu téměř polovina této show je tvořena zpívanými částmi, které mi jednak nepřišly vůbec vtipné a rovněž bohužel kazí celkový dojem na tuto rozlučku. Moje hodnocení 55%.

Naprv pozitíva. Veľkú pochváli si zaslúži réžia, výprava a celá dramaturgia. Bola to vskutku veľkolepá show a ak to celé riadil Eric Idle, zaslúži si rešpekt. Muzikálové čísla ma nebavili všetky, ale určite boli vždy veľmi pekne spravené. Dobrým rozhodnutím bolo aj osvieženie záplavy starých skečov tu drobnou zmenou, improvizáciou či požmurknutím na publikum. Skrátka bolo vidieť, že keď už sa páni na túto šaškáreň a hanebné žmýkanie peňazí dali, nestratili kontakt s realitou či nadhľad a dali si úprimne záležať. Táto uvedomelosť show v zásade zachránila a zbavila ju kŕčovitosti, ktorú síce v menšom množstve predsa len nájdeme, ale v žiadnom prípade sa nejedná o nejakú smutnú blamáž. Páni samozrejme majú už naozaj svoje roky a pokusy o odviazaný a streštený humor od partie dôchodcov nie vždy fungujú. Problémom pre mňa je aj, že humor je z podstaty veci založený na momente prekvapenia. Vtip funguje keď vás zaskočí, resp. ak už má predvídateľnú pointu, v tom konkrétnom prevedení ju vidíte/počujete po prvý krát. Preto je v zásade zvláštne spraviť komediálnu show postavenú na tom, že diváci sú notoricky oboznámení s prezentovaným materiálom. A na príslušných miestach sa samozrejme smejú - napriek tomu, že skeče vidia po tristý krát. Má také niečo význam? Môžeme sa na to pozerať cynicko-pragmaticky a povedať, že to je silené (aj zo strany publika, aj zo strany účinkujúcich) , zbytočné a smutné parazitovanie pár starcov na ich zašlej sláve. Aby sa zarobili prachy na rozvody (Cleese), alebo trochu komfortnejší dôchodok (ostatní). Alebo sa na to môžeme pozerať s nostalgickým úsmevom (čo je alfa a omega celej veci) a akceptovať, že chlapi sú holt len ľudia, chcú/potrebujú si zarobiť a divákom za tie drahé vstupenky ponúkli poctivo a dobre odvedenú prácu, ktorá má pre všetkých zúčastnených drobné miestečko aj v ich srdci (hádam). Unikátnosť takéhoto projektu a fakt, že po lístkoch sa len zaprášilo slúži zároveň ako dôkaz toho akou obrovskou legendou Monty Python je. Čiže ako nostalgická a vkusná rozlúčka show funguje fajn. Páni si dúfam na zostávajúce roky života touto seansou zarobili dosť na to, aby podobné kusy nemuseli predvádzať o pár rokov znova. Za snahu a z nostalgie za štyri.

Jsem velmi ráda, že jsem stihla záznam a nenechala si ujít návrat Monty Pythonů na pódium po čtyřiceti letech. Zopakování starých skečů rozhodně neztratilo své kouzlo ani kvalitu, například Blackmail byl posunut o několik stupňů výš. Atmosféra byla úžasná a pomyslnou třešničkou bylo, když si dokázali udělat srandu i jeden z druhého (Parrot Sketch/Cheese Shop Sketch). Souhlasím, že mohlo být o trochu méně tanečních čísel, ta však nekazila celkový dojem. Vzpomínka, která byla na konci věnována Dr. Grahamovi Chapmanovi mě chytla za srdce.