Miseuteo jubukwijeuwang (2005)

Malé dívce jménem Cho Da-na se děti ve školce posmívají kvůli její netradiční rodině – máma se soustředí na kariéru a celé dny tráví v zaměstnání a otec je muž v domácnosti. Situace se změní, když se táta zúčastní soutěže pro ženy v domácnosti a rázem se stane slavným. Odvážné obrácení vžitých rolí mužů a žen v Koreji, to tu snad ještě nebylo. Film zobrazuje, že diskriminace žen přináší příkoří nejen ženám, ale druhotně i mužům. I přes záměr zhodnotit korejskou společnost a zkritizovat jeden její nešvar, není film jen vážný, ale spadá do kategorie komedie, takže i pobaví a já osobně jsem se mnohokrát zasmála a na dojetí také dojde, jak už jsme u jihokorejských filmů zvyklí.(03.07.2011)

Angličtina má pre pocit, ktorý sa u mňa dostavil počas sledovania tohto filmu ako aj po jeho skončení, jeden veľmi výstižný termín: "Touching". Komédia, pri ktorej ma síce od smiechu netrhalo, avšak roztiahnutý úsmev na tvári som mal takmer permanentne. Jednoduchý príbeh zároveň reflektuje jav čoraz častejší pre dnešné moderné civilizácie -> s nárastom emancipácie žien a ich postupného uplatňovania sa na mužských pracovných pozíciach prichádza aj k zámenám tradičných, rodových úloh muža a ženy v rodine. Živiteľom sa stáva nežnejšie pohlavie a starostlivosť o "domáci krb" zabezpečuje manžel. Odhadnuteľnosť deja ako i odklon k romanticko - sentimentálnej línii v závere filmu síce tupí kritický podtón, avšak disponuje natoľko krehkým, odzbrojujúcim čarom (a rozkošnou malou dievčinou), že mu to poľahky odpustíte. Čo sa však ziaľ prehliadnuť nedá je jeden silne nepravdepodobný predpoklad s ktorým tvorcovia pracujú v druhej polovici snímky.(28.11.2005)

Funguje to. Prohození rolí v domácnosti tu není proto, aby byla bžunda, ale k projasnění pohledu na křehkou rovnováhu rodiny. . . . . . . . . . . . . . . Bože, to jsem zas napsal kec... >.(13.12.2005)