Mezitím na Zemi (2024)

Upřímně nemám ráda sci-fi filmy, kde se objeví neznámá forma života jen proto, aby zabíjela lidi, takže mě bavilo, že tady bylo celé sci-fi podané úplně jinak. Nešlo tolik o akci nebo vysvětlování, ale hlavně o emoce, vnitřní prožívání a symboliku. Film asi nesedne každému, protože je pomalý a hodně artový, ale mně právě tahle melancholická a psychologická stránka sedla mnohem víc než klasické sci-fi klišé.

„Mezitím na Zemi, dějou se věci, smysl to nedává, jen kecy v kleci.“ Megan Northam jako pečovatelka Elsa mě doslova uchvátila. Silně oduševnělá, permanentně zpruzená tvář, hrubý hlas, účes typu zválená bezďačka, oči mrtvé laně a mimimické svaly v obličeji jí jen hrají. Oba dva. A jak jí to pálí! Cestu lesem si značkuje zeleným (!) sprejem, do ucha si strká slizkou larvu, to aby lépe slyšela, a svěřené staroušky s Alzheimerem opustí uprostřed lesa, úplně jak Jeníčka s Mařenkou. A když jí vesmírní turisté nakukají, že ztracený brácha je tady, za tímhle smrkem, nejdřív strom čtyřikrát natěšeně oběhne a když najde prd, nasraně se vrátí s motorovkou. „Vzuum!“„Bum!“ Mimochodem, kdyby tam brácha opravdu byl, je na placku :-). Zvuk motorovky přilákal dřevorubce JASON_X, který si Elsu zřejmě spletl s osikou (to jak se celý film klepala traumatem) a chtěl ji přeříznout v mechu. Elsa byla kupodivu proti, přestože jí pochválil účes i voňavku a... „Vzuum!“ Motorovkou mu polechtala kostrč, jenže zepředu. Zakopávat ho ale nemusela, vesmír jen udělal „Pšáá“ a tělo bylo fuč. Film je vskutku „nekonformní“ a tak hluboce hloubavý, až jsem se v něm úplně ztratil, místo meditování jen bloudil Elsinou hlavou i lesem a při tom zakopával o mohutné Clapinovy kořeny v animované tvorbě. Nakonec bratrochtivá Elsa odvezla do lesa i bezďačku a ukradla té chudince psa, smrdutého a olezlého. V jeho odblešování pak konečně našla smysl života, pročež byla děsně happy a bráchu v rosolu, konzervovaného kdesi v mlhovině, přestala řešit. Uf.

Všichni jsme rukojmí a všichni jsme parchanti.Nízká hodnocení jsou "odměnou" za to, že Clapin spoléhal na divákovu trpělivost a schopnost empatie. U takových snímků, je ovšem ochota diváka napojit se, přímo klíčová. Zpomalit, příjmout pravidla "hry" a sledovat, co mu chce tvůrce ukázat. Žádná spolupráce není vyžadována, ba snad ani žádoucí. Předjímat co se bude dít, povede spíš k zklamání. Já nad tím bohužel nemám kontrolu...spouští se to samo; umím si představit několik jiných konců, než jaký nám Clapin předložil. A popravdě...umím si představit i pár zajímavějších směrů, kudy se mohl příběh ubírat. Ale to se to kecá a vylepšuje "zpoza plotu", když jde o cizí "barák", který už stojí. Takže v první řadě musím konstatovat, že se mi moc líbil nápad a to včetně první půlhodiny jeho rozvíjení. Současně oceňuji i velmi solidní filmařinu...na druhý film, to bylo hodně slušné. Hudební stránka...pro tento typ filmů velice důležitá složka, byla dokonce vynikající. V podstatě nemám větší problém ani s tím závěrem, ale cesta po které se k němu došlo...byla jaksi krkolomná.Spoiler:Elsa nepochopitelně promrhala čas, který dostala a nebyla schopna splnit "úkol", který nepůsobil zase tak složitě.End spoiler. Resp. to dilema, které by mohla mít, nepůsobilo příliš autenticky. Díky tomu byla tato pasáž slabinou celého filmu a trochu mě rozváhala. Za první třetinu, bych totiž klidně vystřelil i pětihvězdu. Ustálím to na čtyřech z prostého důvodu...je to jeden z těch inspirativních filmů, o kterých bych mohl s Clapinem, nebo podobně laděným člověkem, žvanit hodiny. Rozvíjet různé odbočky, nebo jen filozofovat, protože ten přesah tam samozřejmě je. Artové sci-fi, mind invasion. Francouzi tohle umí. Klidně bych tento film zařadil do dvojprojekce s podobně "malou", ale zajímavouŘíší zvířat,která je mimochodem také ve francouzsko-belgické koprodukci. Vyzněním různé snímky, ale ... .

Celkem mě překvapuje, že se Clapin rozhodl svůj druhý film natočit hraný, když jeho animovaný debutKde je moje tělo?zaznamenal velký úspěch a dalo se tak čekat, že v nich bude pokračovat. Zůstaly zde však animované vsuvky, které jsou z celého filmu nejfunkčnější, nejpůsobivější a nejatmosféričtější, zatímco zbytek filmu svým podáním poněkud drhne. V animovaném formátu se podle mě dají výrazněji ohýbat prvky, které by byly v hraném filmu jinak nepostradatelné (pozadí situací, psychologie a vnitřní svět postav), jelikož je může vyjádřit mnoha odlišnými způsoby, zatímco hraný formát má svá omezení i pravidla. Tady třeba celá část "chci pokácet tenhle strom (včetně toho out of nowhere znásilnění)" působí svojí plánovanou magičností spíš nechtěně úsměvně než jakkoli mysticky, byť to znásilnění z něj samozřejmě vzejde účinně drsně a nepříjemně. Stejně tak mysticky laděný soundtrack je poněkud nadužíván a místy tak dává až moc najevo, jak chce působit, ačkoli už tak působit přestává. Oproti tomu třeba scéna s důchodci působí skvěle, podobně pak i ta body horrorová a podstatně silný je i rozhovor se stopařem. Má to tedy co nabídnout, v základu se mi líbí i ten námět, vlastně se mi líbí hodně, akorát je výsledek vyloženě poloviční oproti tomu, jaký mohl a měl být. Proto i stěžejní téma o smíření se s odchodem vysoce spřízněného člověka a možnosti vrátit ho zpátky skrze obětování určitého počtu lidí z Elsina okolí vyzní, no... též polovičně, jako asi všechno tady. Být to celé animované, mohla to být naprosto epická sci-fi, ale v hrané podobě si podle mě je Clapin mnohem méně jistý v kramflecích a je to značně poznat. 3*

Po velmi úspěšné prvotině se Clapin rozhodl pro artové podání hraného scifátka o komunikaci s cizí entitou z vesmíru a mě se za doprovodu meditativní hudby na krásnou Megan Northam zasněně koukalo. Pro ufo nadšence bohužel tvůrci zvolili opravdu úsporný minimal, ve kterém jsou případné vizuální kontakty s mimozemskou rasou nahrazeny budovanou atmosférou a rozhodováním hlavní postavy. Přesto zůstávám režisérovi nakloněn a na další projekt si počkám. 50%