Zlom vaz, bav se, neumři (2025)

Fajn nápad, natočit satiru na dnešní zdegenerovanou AI dobu, která začala dělat ve světě děsný bordel a nechci ani vědět, kam až to celé zajde. Každopádně, film jako celek mě moc nebavil, především teda ta první polovina, kdy jsem měl chuť to fakt vypnout a pustit si něco jiného. Trochu mě probral až flashback "princezničky" s alergií na mobily a Wi-Fi, há há, a jak ona řekla - jdu dál, neboť mě jen zajímá, jak se to celé vyvine - a tak jsem to dokoukal ze stejného důvodu, ale podruhé už tuhle fantasy patlaninu, asi vidět nechci. Slabší tři.

Nechci moc SPOILOVAT, ale je to taková absurdně humorná variace na jistý Cronenbergův film. Problém je, že Verbinského snímek podle Robinsonova scénáře běžný divák příliš nepochopí. Oni zde nesledují žádnou satirickou hyperbolu. Oni jen dobově a konzumněji vyučují agnosticismus, který zbavili tradiční beznaděje a naopak ho prezentují jako cynicky uvolněný výsměch vší realitě. To přece není příběh o záchraně světa, ale o útěku jedince před tím světem. O záchraně toho malého kluka, co nikdy nevidělvýchod slunce, a o jeho záchraně před tím východem sluncem(větve). O jeho útěku od matky (bunkr), o jeho útěku k matce, o opakovaných útěcích z reality (VR brýle) zpátky do reality. Máte to v detailech, přičemž symbolika je dost přiléhavá. Akorát že ty hlavní indície docela slábnou pod nánosem nahodilých a trivialních promptů (střelba na školách, čumění do mobilů apod.), kterými se chce film zalíbit právě tomu průměrnému divákovi. (Je třeba zde oddělit některé příběhově důležité věci, jako je např. téma cestování čase a apokalypsy, které podle všeho jen hlavní postavě slouží v rámci hry, tj. klamání promptních postav.) Paradoxně mu tím však nasazuje jakousi světelnou clonu před existenciální závratí (postava ji nazývá jakoklec), aby mohl spolu s hlavním hrdinou utéct a bavit se. Jo, bylo by to geniální, kdyby to tvůrci uměli vše lépe namíchat. Takhle zůstává záměr nejasný a je těžké jej rozpoznat oproti tomu, co může být jen kouzlem nechtěného. 🎬76%

Je to takový mix Terminátora a Black Mirror. Hlavně kapitola Susan (Juno Temple (nar. 1989, Velká Británie)byla jako vejce vejciČerné zrcadlo - Obyčejní lidé (S07E01) (epizoda) (2025). Celkem ujetá sci-fi komedie s prvky Gore nebo spíše jen krve, kde se mohlo klidně přitvrdit nebo přidat více takových scén. Jako milovník One Day Repeat bych si dal aspoň pár z těch 117 pokusů byť jen ve zkratce jako vNa hraně zítřka (2014) 🙂

Bav se! nabádá své rekruty nepojmenovaný Muž z budoucnosti s tváří Sama Rockwella stejně jako A.I entita, proti níž bojuje. A k témuž jako by nás v jednom kuse vyzývala i novinka Zlom vaz, bav se, neumři Gorea Verbinského, který nás bez ustání láduje novými situacemi. Bav se. Bav se! Musíš se přece bavit. Je to po chvíli přece jen vysilující. Ve filmu je k nalezení plno nápadů, jak je ostatně u Verbinského zvykem, jen se častěji než v minulosti míjejí účinkem – a přece mi bude vždy milejší film zkoušející a selhávající než ten opatrňoučký. Verbinski zesměšňuje A.I. slop (gigantická kočka jako parodie na surrealismus podle A.I.) a finále samotné svými scénografickými volbami v něčem připomíná Kruh pro současnou digitální éru. Cením poselství, že technologický problém nemusí mít technologické řešení, a vůbec všudypřítomný technopesimismus. Ale myšlenky jsou diváku v této akční sci-fi satiře, která je až na výjimky celkem ukřičená a neostrá, omlacované o hlavu. Tato filipika proti A.I. a doomscrollingu je naneštěstí příliš přebujelá, málo vtipná a celkově pramálo vtahující. Ale moje radost z Goreova návratu ji k té slabé šestce rozkodrcaně teleportuje.Z filmu neumřete. Možná se budete i bavit. Ale štěstí vám raději popřeju. Více vrecenzi.

Vypadá jako, další variaci časové kapsy ve snaze zachránit svět. Dokonce, pokud vypnete mozek a uvidíte v něm jen to, tak i potom by to byl slušný film, který si zaslouží vaši pozornost. Už jen kvůli své kritice naší technicko dystopické reality. Pokud kopneme trochu hlouběji a zamyslíme se nad detaily, které nám film nabídl, tak zjistíme, že nejde vůbec o cestování časem. Nejde ani o záchranu světa. Jde o nekonečnou iluzi, do které se všichni (včetně hlavní postavy) přesvědčujeme, jen abychom měli pocit, že děláme něco, co má smysl. Potřebujeme překonávat překážky a předstírat, že se můžeme vrátit v čase a něco změnit. A i když jsme konfrontováni s pravdou, tak radši změníme pravidla hry, než abychom si přiznali, že jsme uvězněni ve vězení stejně tak, jako všichni v té kantýně.