Město Zero (1989)

Asi si tento film zaslouží čtyři hvězdy, ale já se bavil královsky, tak jsem jednu přidal. Na tohoto režiséra jsem narazil při čtení jedné knihy o životě v Rusku po rozpadu SSSR. Ale zpět k filmu. Nádherný absurdní film, kterým režisér kritizoval SSSR, a skryl to pod cestu jednoho inženýra z Moskvy do nejmenovaného menšího města, kde zažívá jednu absurdní situaci za druhou a jeho situace se tam propadá do beznaděje.

Tento kultovní sovětský film z období perestrojky je primárně komediálním podobenstvím kritizující absurditu totalitního systému. Při sledování filmu jako je tento je vždy otázka, nakolik člověk musí znát alespoň rámcově dobu, ve které byl film vytvořen, a zda i člověk zcela neznalý reálií si z filmu něco odnese. Člověk neznalý reálií si nejspíš odnese, že je to absurdní kafkovská komedie, ale nepochytí všechnu tu kritiku sovětského systému. Ale pokud víte, co je to chozrasčot, kdo byli pánové "Černov, Jagoda, Rozengolts a Bucharin" a kdo to byl Attila "Boží bič", tak byste měli být v pohodě. Ono stejně jako Havel psal absurdní romány, protože kafkovská absurdnost byla dominantním rysem systému, tak i tento film je absurdním. Příběh sleduje moskevského inženýra Alexeje Varakina, který přijíždí na služební cestu do malého provinčního města, aby vyřešil technické detaily ohledně výroby klimatizačních jednotek. Od první chvíle se však setkává s podivnostmi: na továrně pracuje nahá sekretářka, nikdo si toho nevšímá, ředitel neví, že hlavní inženýr zemřel před osmi měsíci, a Varakinovi je v restauraci nabídnut dort ve tvaru jeho vlastní hlavy. Postupně se ukazuje, že město je jakousi surrealistickou pastí, odkud není úniku. Film je plný absurdit a bizarních situací, které odrážejí zmatky a stagnaci sovětské společnosti v době perestrojky. Varakin čelí nelogickým událostem, jako je obvinění ze zločinu, který neviděl, nebo návštěva muzea, kde je historie města prezentována jako groteskní směsice sovětských a ruských mýtů (což naráží na ruské falšování historie). Režisér využívá pomalé tempo, minimalistickou hudbu a snové vizuály k vytvoření pocitu odcizení a ztráty orientace, což připomíná díla Davida Lynche nebo Franze Kafky. Gorod Zero je satirou na byrokracii, slepou poslušnost a absurditu sovětského systému, ale zároveň univerzální reflexí o ztrátě smyslu v moderní společnosti.

Tady si asi bral inspiraci režisér Otravného chlapa, protože právě tenhle film mi Město Zero dost připomnělo. Nejsem si ale moc jistý, o co tady přesně šlo, asi podobenství o totalitní společnosti, která je sama o sobě strašně absurdní, lidi v ní žijící si to ani neuvědomují a hlavní hrdina ji kvůli naprostým šílenostem nemůže opustit. Každopádně i tak se mi ten film líbil, v první půlce má naprosto skvělou atmosféru a dokázal mě dost zaujmout svým dějem, v druhé polovině to všechno ale trochu opadne, ale i tak to funguje a dokonce to i nějak skončí. Rozhodně to ale má něco do sebe a líbilo se mi to. Funguje zde i absurdní humor, je to skvěle natočené a dost slušně zahrané. Klidně bych si to i pustil znova. Bohužel ta druhá půlka mi přišla poněkud nevyužitá a mrzí mě to, protože to všechno, co je zde v první polovině rozehrané, za to bych bez váhání dal plný počet. Takhle to vidím "jenom" na 4*.

Hodně mi to připomnělo Lemův Rukopis nalezený ve vaně, podobně absurdní spletenec byrokracie a nemožnosti z něho utéct. Aktuálnější o to, že je tady zas - zase nám někdo říká, jak máme správně žít a vydává nám k tomu rozkazy, příkazy a zákony. A nemyslím jen koronavirus, ale i zelené hnutí nebo politickou korektnost. Spíše než drama bych řekl, že jde o mysteriozní podobenství s drobnými surrealistickými prvky, které na jednu stranu pobaví jak vtipem, tak nápaditostí (včetně naprosto skvělé kamery u záběrů města, ale i přírody), na druhou vyvolá pocit smutku, jak se stále motáme dokola (v tom je nadčasový), a jak strašně rádi pro novoty odjinud opouštíme domácí tradice, a pak toho snad i litujeme. Město Zero je takový globalizační projekt, z něhož není úniku, protože města různých zemí ve světě se sobě začínaní podobat. Hlavní hrdina se nakonec rozhodne utéct k rodině a tradici. Dávám jen 4 hvězdy, protože v některých pasážích se film trošičku vleče, a hlavně mu chybí nějaké silnější zakončení než jen poslední nad naší minulostí zhasne nebo že budoucnost je nejistá a dost možná bude potřeba utéct.

V určitých pasážach trochu mdlé (múzeum), inokedy akoby trochu koncepčne neujasnené, celkovo (aspoň po prvom zhliadnutí) nie úplná trefa do čierneho. Ináč ale veľmi príjemný Kafkovský, úzkostný tranz s pulzujúcou večne ťaživou otázkou - som blázon ja alebo svet? Jedinou zostávajúcou možnosťou je bežať.