Mechanický balet (1924)

Abstraktní studie odrazů světel a zrcadel, pohybů lidí i věcí a spousta zajímavých záběrů z toho plynoucích, přičemž jsem u některých moc nechápal, proč tam jsou, když se v nich jen stejná scéna opakuje několikrát dokola, ale celkově pro mě zajímavé záběry převažovaly nad těmi, které mě neoslovily, tudíž tomu dávám odpovídající hodnocení. Byť to teda ne úplně dokáže obhájit svou stopáž, ale o tu tady vůbec nejde. A taky mi to připomnělo, že bych si měl zase udělat menší maraton krátkých experimentálních filmů, který už jsem opravdu dlouho nedělal... Slabé 4*

+2*dnešní artový podvečer zakončuji tímto starším snímkem, kterému nejde rozhodně vytknout originalita a v době vzniku byl určitě průkopnický. Já ho však sleduju dnešníma očima a to už asi dokáže zaujmout jen zarputilé avantgardní umělecké vyznavače. Pokud mezi ně patříte a máte náladu, tak sibaletpřehrajte sami. Mě to však jednou a ještě z přetáčením stačilo ;-)[ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ]

Obrazová hra a vizuálna pestrosť ktorou je táto avant-gardná snímka obdarená ma nesmierne zaujala. Na rok 1924 to je prevratná filmová extáza v ktorej sa miesia inovatívne prvky zaznamenávania obrazu spolu s kubistickou výzvou smerovania umeleckého filmu. Francúzi holt vedeli ako sa takéto veci majú nakrúcať. Obrazy preskakujú s jedného motívu do druhého, v abstraktnej rýchlosti mechanických strojov sa s ničoho nič objaví avant gardná herečka Kiki. Veľmi sa mi páčil aj hudobný doprovod ktorý zremastrovali v roku 2001.

"Ve filmu Le Ballet Mécanique jde především o vytváření čistě filmového pohybu, a to nejen rychlou montáží (mnohdy jen jedno- nebo dvouokénkových záběrů), ale i narušováním vnitrozáběrové kontinuity (vystřižení několika políček uvnitř záběru), případně i opakováním záběrů ve formě smyček (pradlena vystupující po sisyfovském schodišti vzhůru) či jakýchsi variovaných leitmotivů (tvář v detailu, tvář zmnožená optickým hranolem - kaleidoskopem, tvář ve výřezu - ústa, oči, oko, ústa, ohraničená černou maskou atp.). "Soudil jsem, že právě předmět opomíjený a málo zhodnocený je s to nahradit námět. Vycházeje z toho, přenesl jsem na promítací plátno tytéž předměty, které mi sloužily v malbě, a dal jsem jim přesně propočtený pohyb a rytmus, abych docílil hormonického celku. (...) Mechanický balet je tedy experimentem s hodnotou předmětu jako předmětu, pevného i pohyblivého. Je to dílo antiromantické." (Petrová, Eva. Fernard Léger. Praha: Orbis 1966, s. 157-158.) Celý film je rámován úvodní a závěrečnou ploškově animovanou animací s kubistickým Charliem Chaplinem, která je údajně fragmentem nedokončeného Légerova filmu z roku 1921 Charlot cubiste.
(.........) Střet či srážka záběrů se v Le Ballet Mécanique stává ústředním skladebným principem, obdobně jako u Légerova současníka Sergeje M. Ejzenštejna. Ovšem zatímco Ejzenštejnovi slouží, zjednodušeně řečeno, srážka záběrů především k vyvolání nového významu, a to hlavně pojmového (který není v záběrech přítomen, ale vzniká jako výsledek této srážky), u Légera je střet záběrů (např. trojúhelníku a kruhu, klobouku a boty) zdrojem ryze filmového pohybu, který se uskutečňuje jako výsledek mechanicko-optických procesů vnímání při sledování filmu divákem. Právě toto obrácení k aktu vnímání filmu, jeho uskutečňování teprve v aktu projekce, jakož i fragmentace záběru do délky jednoho filmového políčka činí z Le Ballet Mécanique jednoho z předchůdců strukturálního filmu šedesátých let (kuzpř. Kren, Kubelka, Sharits, Breer)." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 126/127)http://www.youtube.com/watch?v=H_bboH9p1Ys

Presne takto má vyzerať poctivý experimentálny film. Neviete, kde vám hlava stojí, občas nestíhate sledovať všetok ten mechanický balet, keď tu ho vám zrazu preruší žena, voňajúca ku kvetine na záhrade. Aby ste si uvedomili, že aj takýto film môže mať silnú myšlienku a nemusíte sa sústrediť čisto na formálnu stránku veci. Prenikanie do šialeného rytma tohoto filmu a jeho podstaty ma bavilo viac, ako napríklad pri Andalúzskom psovi. Asi aj preto, že Mechanický balet je menej známy. Je to film ako výtvarné, hudobné, tanečné a rytmické dielo. Len ma trochu miatlo veľa kuchynských náradí, režiséri boli asi veľkí kulinári.