Matrix Resurrections (2021)

Nastavovaná kaše, která nemá čím potěšit fanoušky původní trilogie ani nově zaujmout její původní ignoranty. Divné míchání retrospektivních motivů s novými postavami z nové etapy matrix světa neplodí nic zajímavé a směruje jenom k tomu, jestli se Neo s Trinity po dlouhé době políbí. Není to málo? A jak si tvůrci mohli dovolit návrat k takovému fenoménu s přeobsazením klíčových postavLawrence FishburnaaHuga Weavinga? Nemluvě o nevhodném castinguNeila Patricka Harrise.

Modré pilulky topořivé nostalgie, které mají diváka udržet ve stavu nadšení z opakování téhož, předepisuje každé velké studio. Značky, legacy sequely, návraty hrdinů z dětství, to je tah současného Hollywoodu oproštěného od rizika. V tomto podnebí dorazil Matrix Resurrections, legacy sequel s uměleckou hodnotou, který celý tento trend pranýřuje a v němž Lana Wachovski přichází s kritikou studiové praxe. A co víc, funguje jako samostatný příběh i uspokojivý dovětek za bezchybně zakončeným Matrix Revolutions. Resurrections dále komplikuje koncept vyvolenosti a Neův odkaz. Ten opět pracuje pod jménem Thomas A. Anderson, tentokrát jako herní vývojář, kterého studio nutí, aby vytvořil pokračování úspěšné videohry Matrix, na níž si vybudoval jméno. Andersonovi se to příčí a jeho situace slouží jako paralela tvůrců, které hamižná studia tlačí do návratů k dílům, která pokládají za uzavřená. Svůj život má pokládat za videoherní fikci, dochází tak ke komodifikaci vlastních vzpomínek.  Když se Neo konečně probudí poté, co se mu vrátily vzpomínky, vyzvedává ho vznášedlo pojmenované Mnemosyne, odvolávající se na řeckou personifikaci paměti, a odveze ho do města Io, jemuž vládne Niobe, a kde lidé žijí se stroji v symbióze. Synteze Revolutions je tedy dovršena, nedošlo ani k popření strojů, ani segregaci. Svět Matrixu se tedy vyvíjel dál, neustrnul na starých vzorcích. Když Neiobe hovoří o tom, že nám Matrix do hlav pumpuje „tolik hluku“, působí to dnes ještě aktuálnější než na přelomu tisíciletí. Co jiného je doomscrolling než neschopnost se odpojit. Lana nabízí komentář studiové praxe současného Holywoodu, kritizuje korporátní rebranding a zároveň využívá možnost po letech vydobýt zpět některé prvky v symbolice Matrixu, které si pro sebe uzmula radikální pravice, zejména tedy pojem „red pill“. Padající boti tarasející cestu jsou v přeneseném smyslu každodenní realitou. Drobný dovětek v podobě Catrixu, nápadu zaměřit se na krátká videa s kočkami místo narativních forem, trpce ilustruje odklon od umění k „obsahu“.Více v knizeEncyklopedie sci-fi filmu.

Není špatně vzít to jiných směrem, začít znovu nebo popichovat do svého vlastního díla, ale hodilo by, aby tyhle procedury měli smysl. Někam vedly a vytvořili konzistentní dílo. Čtvrtý "Matrix" se snaží nás zahltit spoustou a spoustou nápadů, příhod, matoucích a často podivných vývojů postav a jinými myšlenky pro přemýšlení o sérii samotné. Navzdory tomu však neposkytuje tolik odpovědi, nedává divákovi prostor prostě na něj chrlí svoje neučesané poznámky. Snaží se vyprávět novou linku Nea, ale přes scenáristické brikule dle mého nikam nevede. Což jde vlastně říct o celém snímku. Jeho existence je marnotratná. Není nijak vyšlechtěným filozofickým přírůstkem do série. Snaží se o to, ale bohužel neuspěje. Lituju toho, že se Lana Wachowski nevydala jiným směrem. Mohla po tolika letech obnovit sérii a natočit další snimek, který by nám možná nevytřel zrak tolik jako původní trilogie, ale hrdě by reprezentoval značku. Tohle se bohužel může tak možná pyšnit líbivými (trilogie je pořád na jiné úrovni) vizuálem nebo těmi vychytanými techologiemi, které ale třeba mě docela často štvaly, ale cením, že alespoň zde se snažili být inovativní. - 45 % -

Priemerný akčný film, ktorá spočiatku vyzerá akoby sa snažil zabaliť príbehMatrixudo novej psychologickej roviny. Neo tu ako Thomas Anderson rieši neľahkú hádanku či je matrix skutočný alebo je len v jeho hlave. Túto sľubnú linku však autori zmetú zo stola a príbeh sa zvrtne na prachobyčaný reštart pôvodného príbehu s romantickou zápletkou, pre ktorú je existencia matrixu len kulisou. Produkcia nešetrila na efektoch, ale aj napriek tomu som mal neustále pocit akoby som pozeral Matrix z Wishu. Snaha o filozofickú hĺbku je len deravou zásterkou na ešte deravejšom príbehu. Logické skratky a klišé sa kopia každou vystrelenou guľkou a že je ich tu vystrelených neúrekom. Keanu Reeves a Carrie-Anne Moss sa herecky snažia no pôsobia unavene. Je to logické, lebo skutočne hrajú staršie verzie svojich hrdinov, no celému filmu to berie energiu a ani mladá partia, ktorá im robí krovie nepôsobí veľmi presvedčivo. Neil Patrick Harris sa snaží vniesť do postavy analytika vážnosť, ale ani to sa celkom nedarí. 50%

Štvrtý Matrix som po dvoch sklamaniach pre istotu v kine vynechal. No a neurobil som dobre, lebo tento má svoj potenciál. Tvorcovia nadviazali hlavne na jednotku, z ktorej vybrali to najlepšie, a urobili tak najlepšie, čo sa dalo pri nadstavovaní kaše. Hlavné postavy zostali, pribudli nové sympatické vedľajšie a väčšina deja sa odohráva v Matrixe, ako som to mal rád. Takže som spokojný, možno aj preto, že som bol pôvodne pripravený na sklamanie. ––––Stále dookola rozprávame ten istý príbeh, meníme len mená, meníme len tváre... –––– Ako vieme, či niečo chceme alebo či nás tak výchova naprogramovala?