Mazlíček (1934)

Tento film asi nejlépe vystihuje věta, která v něm zazní: ,, Kdyby maminka se dověděla, že se tam střílí, tak by mě snad ani nepustila.", a která je světelné roky vzdálená od většiny současné tvorby (čest výjimkám), v níž se násílí, hrubost a vulgarita staly bohužel již prakticky normou, akceptovanou podstatnou částí společnosti. Snímek, kde veškeré násilí začíná a končí jednou fackou. Nejlepšími vážnými filmy z Haasovy československé tvorby jsou Bílá nemoc, Ulička v ráji a Co se šeptá, z komedií pak Mravnost nade vše, Andula vyhrála, Švadlenka, Okénko, Jedenácté přikázání a právě Mazlíček. Tento snímek se ovšem od ostatních uvedených filmů dost liší, neboť nejde o crazy komedii ani o typickou milostnou veselohru, na které jsme z období první republiky zvyklí. Navzdory svému označení za grotesku jde v první řadě o cituplnou a nesmírně laskavou záležitost, vedle Uličky v ráji asi Haasovu druhou nejlaskavější. Herec měl ve snímku, na jehož scénáři se podílel, možnost vyjádřit lásku ke své vlastní milované mamince, umírající v době natáčení na rakovinu, byť jeho postavě, doktoru Aloisi Pechovi, zde dělá maminku maminka Ladislava Peška, herečka Ema Pechová. Ta zároveň vytvořila dokonale starosvětský typ laskavé a starostlivé maminky, skvěle doplňující trio tvořené Antonií Nedošínskou, Marií Blažkovou a Terezií Brzkovou, který se od jejich provedení ale současně velmi liší a svým pojetím je zcela osobitý. Věčná škoda, že tato paní toho nenatočila více. Ve filmu přitom nejde o skutečného mamánka, protože hlavní hrdina není lenochem žijícím na matčin úkor, ale je naopak živitelem rodiny, který matčinu péči snáší z lásky a úcty k ní. Maminčina přehnaná starostlivost, která je mu místy v životě až na škodu, pak není láskou opičí, protože potenciální synova partnerka pro ni není nepřítelkyní a konkurentkou; maminka naopak udělá vše pro zajištění synova štěstí. Jedná se prostě o láskyplný vztah dvou lidí, kteří nemají na světě než jeden druhého. Vlastně je to vztah idylický, jaký si mnoho lidí může jen přát. Třetí důležitou postavou snímku je Marcella Johnová, dvacetiletá dívka z velmi bohaté rodiny, povrchní a povrchností obklopená, a v důsledku toho, navzdory vnějšímu zdání sebevědomí, neméně hendikepovaná, vlastně možná daleko hendikepovanější než doktor Pech. Nicméně není v jádru zlá, takže když se setká tváří v tvář s hlubokou láskou a ryzími city vyjádřenými osobou čisté mysli a srdce, nedokáže je zesměšnit a nepohrdne jimi, ale dá jim instinktivně přednost před plytkostí svého okolí. Navíc ji s hlavním hrdinou kromě data narození zřejmě pojí i stav polosirotka, jelikož o její matce zde nezazní jediné slovo, hovoří se pouze o otci, jehož veškerá přítomnost se projevuje bušením do podlahy. Dívka se zároveň stává katalyzátorem, díky němuž si hrdina uvědomí stejně jako postava jím sepsaného filosofického románu svou vniřní sílu, aby dal v závěru průchod explozi vlastního ,, élanu vital". Pod prostinkou a na první pohled banální zápletkou se tak skrývá víc, a divák se neubrání pocitu, že toto víc bylo tvůrci snad i zamýšleno. Tento až symbolický snímek či alegorii mateřské a synovské lásky a hledání sebe sama pak doplňuje řada kuriózních postav a naprosto absurdních a jen těžko uvěřitelných situací jako sedminásobný vrah s chováním a myšlením batolete, nesmělý šeptající zloděj, soused neustále čekající na hovor z Plzně či náměsíčná scéna, která na mne při prvním shlédnutí působila prapodivně a jako z jiného filmu, ale která (ač ji stále považuji za lehce nadbytečnou) do jisté míry dotváří zvláštní a poněkud pohádkovou atmosféru snímku. Kratičký výjev s ilegální hernou je přitom natočen až způsobem noirové krimi. Úvod s cestou do vězení doprovázený výborně pasující hudbou Pavla Haase nemá chybu stejně jako samotný úderný závěr. Co se pak hudby týká, kromě Haasova kvalitního doprovodu, který hezky podtrhuje i další scény, dotváří atmosféru snímku velmi vhodně též valčík Bruslaři od Emila Waldteufela využitý u výjevů z věřejného kluziště. Dokonalý filmeček pro období adventu či Vánoc, u jehož sledování se nejspíš nebudete řezat smíchy, ale zato se budete celou dobu usmívat, a který pohladí po duši a lze jej vidět opakovaně, aniž by se omrzel. 4–4,5*

Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT!

Hugo Haas jako hodný vězeňský knihovník, který má rád svou maminku a omylem se seznámí s bohatou slečnou, která vše bere jako legraci. Film je to milý, nenáročný. Hodně neobvyklá je náměsíčná scéna, která působí jako z jiného filmu. Haas hraje hodného troubu skvěle, úžasné jsou hlavně scénky s maminkou, ale kvůli dvěma scénám, kde jedná s vězněm jako s dítětem a pitvoří se, hodnotím menším počtem hvězd, protože ty scény upřímně nesnáším.

dneska bychom řekli mamánek, tohle téma nikdy nezestárne. Určité věci se prostě nemění. Má to specifický humor, a jde to i bez sprosťáren a násilí. I když je jiná doba, ale člověk je z jiného těsta /jak by řekli lidé skoro před 100 lety/. Přesto vtipné to je a bude to poklad, protože je to neopakovatelný film. Něco podobného by byla jen karikatura. Nebudete se popadat za břicho ale spíš se pousmějete. Je to takový film na neděli kdyby si k němu dáte zákusek a povzdychnete si jak ten čas letí.

Taková roztomilá blbůstka. Huga Haas zde dokazuje, že s přehledem zvládal různé role (porovnejte filmy "Muži v ofsajdu", "Bílá nemoc", "Poslední muž" či tento snímek), líbila se mi i paní Pechová (opravdu škoda, že nedostala v našem filmu více příležitostí). Oceňuji, že režisér Frič i zde natočil některé scénky ve stylu němého filmu a také prokázal talent při navazování některých scén. Zajímavou postavu ztvárnil pan Hart, jeho dvoumetrový sedminásobný vrah, který se chce přečíst "Kulihráška mezi hračkami", je velmi dobrý. Silné tři hvězdičky.