Max Havelaar (1976)

Zaujímavý historický pohľad na panovanie svojho holandského vladára skze svojich vyslancov v bohom nezabudnutej časti jednej zo svojích kolónií. Bohom nezabudnutej časti sveta treba podčiarknúť dvakrát. Na jednej strane civilizovaný bohabojný národ, modliaci sa za spásu svojich duší, na tej druhej bieda a útlak, na jednej strane cit pre spravodlivosť, na tej druhej korupcia a svojvôľa, na jednej strane chuť zmeniť zaužívané stereotypy, na tej druhej "...aj tak sa nič nezmení". Beznádej z filmu len tak srší a ani naivný a často až príliš sebaistý Max Havellaar na tom nedokáže nič zmeniť. Spracovanie filmu síce obsahuje isté menšie nedostatky, tvorcovia si mohli odpustiť kántrenie hadov len kvôli pár nasnímaných okamihom, trochu som bojoval aj s extrémnou stopážou, ale pálčivý odkaz a fungujúci príbeh odohrávajúci sa v exotickej Východnej Indii to vynahrádzajú.

Když jsem v Amsterdamu na mostě přes gracht Singel narazila na netradiční sochu s ještě netradičnějším nápisemMultatuli, vyfotila jsem si ji a říkala jsem si „doma se musím podívat, kdo to je“. Samozřejmě jsem si to za celých 8 let nezjistila, o to bylo větší moje překvapení, že autorem knižní předlohy filmu zařazeného do Virtuálního retro kina je Eduard Douwes Dekker, píšící právě pod pseudonymem Multatuli, který pracoval jako úředník v Nizozemské východní Indii a zažil zde nejen okouzlení dalekými končinami (ve filmu pěkně znázorněnými), ale především trpké rozčarování nad místními poměry, kdy je obyvatelstvo sužováno nizozemskými uzurpátory, ale i zdejšími správci. V úvodní scéně potkáváme Maxe Havelaara roku 1860 v Amsterdamu, působí snad i jako alter ego pana spisovatele, který se snaží o vydání svých esejů u spolužáka zbohatnuvšího obchodem kávou. Před více než 4 roky se Max jako nový zástupce rezidenta (jeho předchůdce byl otráven!) plaví se ženou a synkem do Lebaku. Je plný ideálů a odvahy, nedělí lidi na my a oni, chce vykonávat svou funkci ku prospěchu země, a tím i svého království. V důležitém proslovu k místním autoritám, se zamýšlí, proč je tato část Jávy tak chudá a utíká z ní obyvatelstvo, přitom je zde tak úrodná půda – je rozhodnut, že nebude tolerovat nedbalost, vydírání a útlak. Jenže venkované žijící v teroru se ze strachu ze starého regenta a vojáků bojí svědčit. Max, kterého se snaží zkorumpovat i jinak ohrozit, nakonec neuspěje ani u vyšších instancí a prožívá těžkou deziluzi. To, že se mi pěkně poslouchala holandština, jsem zmínilazde, ale tentokrát mě dostala zvukomalebnost místního jazyka (nevím, zda to byla javánština) v podání vynikajícího Petera Fabera. Jelikož byl román označen jako nejvýznamnější nizozemské literární dílo, určitě si ho zapůjčím, když se mi Multatuli takto vrátil do života.

Nizozemský historický velkofilm podle (nejspíš) slavné předlohy o fiktivní velké osobnosti, která se zasadila za práva indonéských domorodců. Výsledkem je dílo, které má pečlivě vystavěnou klasickou strukturu, dostatečný exotický ráz, snaží se mít minimum scén "navíc" a samo o sobě rozhodně není špatné. Jenže když už má skoro tři hodiny, čekal bych jeho rozsah mnohem hlubší. Takhle svoji stopáž tráví vršením událostí, které sice jsou působivé a podnětné, ale chybí jim hlubší společensko-historický kontext a hlavně komplexnější postavy. Všichni tu jsou poněkud plošší - Max je naivní, ale přesto odvážný a hrdinský, regent zase záporák bez motivací... a kde každá postava začne, tam její charakter skončí; až teda na poslední scénu s Maxem, kdy je vidět, že ho ta zkušenost přece jen ovlivnila. Samozřejmě nemůžu srovnávat s předlohou, kterou jsem donedávna ani neznal a nikdy nečetl, ale tak rozsáhlý narativ by si zasloužil šetrnější a detailnější vhled do svého světa. Je škoda, že tam není, jelikož díky tomu mě až na pár scén nechal celý film poněkud chladným. Možná je to i tím, že to není úplně "můj" žánr (to by to musel režírovat Herzog, který by tomu dodal vše chybějící), ale i když vnímám veškeré klady a beru i celou promyšlenou výstavbu, subjektivně nedokážu říct, že by to byl až takový zážitek. Zároveň ale vnímám přesah v podobě nemožnosti jedince změnit globální situaci, i když má onen jedinec vysoké postavení. Tam je naopak celý film velice přesný a krutě pravdivý. Problém je, že ačkoli se mi v téhle rovině velice líbí, v té druhé už zas tolik ne. A ta druhá mi přijde dominantnějsí. Takže mé (ne)oblíbené lavírování mezi silnými třemi a slabými čtyřmi rozhodla až úplně poslední scéna z kostela, kdy mi ta kritika přišla zbytečně navíc (na začátku to zobrazení povrchnosti stačilo) a spíš jako píchání do něčeho pro celek naprosto zbytečného. Silné 3*

"Proč bych měl říkat pravdu? Stejně se nikdy nic nezmění."Druhá polovica 19. storočia, Holandsko veselo koristí v juhovýchodnej Ázii, pilný domajší indonézsky ľud trpí pod jarmom skorumpovaných lokálnych zemepánov za tichého súhlasu holandských úradov. Vtedy na miesto činu prichádza dobrá duša Max a pokúsi sa z Európy importovať aj niečo iné ako doteraz, konkrétne spravodlivosť, slušné pracovné podmienky a ľudské práva. Bohužiaľ predbehol históriu o zhruba storočie a jeho plávanie proti prúdu neprináša očakávané výsledky. Výpravný historický film, indonézske exteriéry, hojný komparz, kostýmy, zopár krvavých scén zvieracích aj ľudských, slušné herecké výkony v hlavných roliach a na záver zase o pár bodov väčšie znechutenie z ľudstva ako takého. Za štyri skonfiškované byvoly.(vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania)

Indonézia. Ostrov Jáva, provincia Lebak. Rok 1855.•Titulnú postavu v podobeMaxa Havelaara, vietor vskutku odvial až kamsi do juhovýchodnej časti Ázie, aby povedzme práve na tomto exotickom mieste, následne pozdvihol životnú úroveň pôvodného, ale teda najmä i mimoriadne vykorisťovaného obyvateľstva, čo určite nebude mať tento veľký idealista, zvlášť jednoduché. Ďalej už len ako:"Blúdny Holanďan,"sa totižto púšťal, ako nový zástupca rezidenta [niečo na spôsob: diplomata], do ozaj neľahkého boja nielen v zmysle opätovného nastolenia ochrany miestnej populácie, t.j. poskytnutie základných ľudských práv, ale zároveň si rovnako tiež trúfal aj do miestneho, a k tomu azda i slizkého a skorumpovaného regenta [správcu]Adhipattiho, ktorý sa zase pre zmenu javil byť ešte oveľa „ťažším orieškom,” než sa vôbec spočiatku pripúšťalo; danú vec by som nakoniec podčiarkol asi tak, že toto územie spadalo podHolandskú východnú Indiu, čo bol názov kolónie zriadenej holandskou Východoindickou spoločnosťou na území dnešnej Indonézie, ktorá sa behom19.storočia stala holandskou kráľovskou kolóniou; skrátka, kde sa pozrieš, odtiaľ postupne vyvierali iba samé problémy → dosť už hádam bolo i úvodnej dejovej expozície, a tak radšej konečne prejdem k nasledovnému predstavovaniu aktuálnych dojmov, ktoré sú hodne nadštandardne vysoké: V prvom rade som postrehol nevídanú a neslýchanú"s-e-b-a-r-e-f-l-e-x-i-u,"s ktorou domáci tvorca v podaníFonsa Rademakersa, veľmi zručne pracoval, a to až konkrétne po záverečné titulky, čo je mimochodom, na2hodiny&40minút← naprosto bravúrny výsledok! A to sa musím priznať, že som sa predsa trocha obával i takejto "astronomickej dĺžky," no našťastie sa moje obavy pomerne dosť rýchlo rozplynuli, nakoľko ústredný protagonista[Peter Faber]vkladal do svojej roly absolútne maximum, čiže inými slovami podtrhnuté, že jeho herecký prejav, bol alfou a omegou naprieč týmto celistvým dianím, plným krkolomných situácii, alebo strihová skladba, kompozícia obrazu, a ponúkajúce sa autentické repliky z úst príslušných postáv, priam harmonizovali s dotyčným príbehom, ale nie v takom pomere, aký máte asi teraz na mysli; totiž tieto technické zložky boli tak kvalitatívne vyvážené, že nadchádzajúci, surovejší charakter prichádzajúcich udalostí, so mnou toľkokrát len tak otriasol, tak bolo toto spracovanie vierohodne ukotvené.•A na záver zopár slov z tvorivej dielnePaula Verhoevena, odkiaľ v podstate pochádzali nielen kameraman[de Bont]a scenárista[Soeteman], ale súčasne aj tentohľa drzý a svetlovlasý predstaviteľ[Hauer], ktorý sa v danej veci, koľkokrát na krátky okamih len objavil, aby vzápätí znovu zmizol, a pritom takýmto spôsobom sa to opakovalo viackrát, čo prinajmenšom pôsobilo akosi zvláštne...