Mauglí - příběh džungle (2018)

Film mě celkem bavil - rychle uteče a nabízí hezký návrat do dětství ke klasickému Kiplingovu příběhu. Postavy jsou sympatické, ale ztvárnění některých zvířat mi úplně nesedl - zejména Balú, který spíš připomíná kodiaka než typického indického medvídka. Škoda, že film měl větší potenciál, který bohužel zůstává nenaplněn. Jinak příjemné večerní vyplnění času.

Tato hrána adaptace je trochu jinak pojata než o dva roky mladší Disneyho verze. Sice je Disneyho lepší, ale i tahle má svoje určité místo. Tahle má vážnější místy až temný ton. Nezpívá se tu. Není to pohádka, ale silné drama. Film umí vyvolat emoce i souzněný s hlavním hrdinou. Místy by mohl být scénář silnější a závěr mohl být lepší. Přesto film rozhodně bavil. Dávám7/10.

Možná se film víc blíží Kiplingovým knihám, ale já si zase ověřil, že mě svět mluvících zvířat, tuná i s polidštěnými ksichty, kdesi v srdci indické džungle za to mé nechytá.  Poselství o souznění s přírodou a respektu k ní je mi sice blízké, ale ne v téhle až příliš infantilní podobě, kde  Medvídek Pú a Tygřík, ehm medvídek Balú a panter Baghíra, učí malé vlky spolu výti. Formálně se pak rovněž necítím nijak ohromen, trocha záběrů z Afriky (jo, Indii to milé děti vůbec nevidělo), pár fikusů ve studiu a zelené plátno. Ach. Hodně vratké dvě hvězdy za mrtvého albínka a majestátně působící slony.

Kiplingova Kniha džunglí (s nepřekonatelnými ilustracemi Zdeňka Buriana), která je fakticky sbírkou povídek než uceleným románem, patří k základním knihám klasické dobrodružné literatury a vyrostlo na ní už několik čtenářských generací po celém světě. Není divu, že Mauglího příběh zlákal filmové tvůrce k několika celovečerním adaptacím. Mezi ty nejslavnější patří snímek z roku 1942 a posléze animovaná klasika ze studia Walta Disneyho z roku 1967. V minulém desetiletí vznikly hned dva snímky, které kombinují hraný film a motion capture animaci. Verzi Jona Favreaua jsem neviděl, tudíž ji se Serkisovým filmem, který je předmětem tohoto komentáře, nebudu nijak srovnávat. Serkisův film je skutečně podmanivý a překvapivě hodně dospělý. Velký prostor dává osamělosti, která bývá následkem odlišnosti vzhledem ke skupině, ve které žijete. Celým filmem se prolíná určitý smutek a rozhodně nejde o nějakou veselou taškařici jako v případě Disneyho animované klasiky. Což je mi velmi sympatické, veselí za každou cenu ve filmu opravdu nemusím. Serkisův Mauglí má fantastickou atmosféru, krásnou hudbu, výborné hlasové obsazení a hlavně nádherně smutnou duši. Není úplně snadné to sledovat, ale konec vás ubezpečí, že to nebyla marná snaha.

Dva roky poté co do kin šla Kniha džunglí od Disney se s nevelkou slávou na Netflixu zjevil Mauglí. Film co má mnohem horší triky, ale hlavně mnohem, mnohem horšího herce v hlavní roli. Zbytek zvláště hlasového obsazení předvádí jak asi čekáte svůj klasicky výtečný standart. Ani oni ale nezmůžou nic s uspěchaným a moc smysl nedávajícím finále. Co dodat, snad jen to že v mých očích filmu nepomohl fakt, že se obecně neřadím k velkým fanouškům Mauglího příběhu a to se na hodnocení subjektivně projevuje. Pokud naopak máte tento příběh rádi, věřím že pro vás bude o jednu hvězdičku lepší.