Markýza (1997)

TakSophie Marceauv deväťdesiatkach je rozhodne hodnotnejšia než akákoľvek markíza. Hlavne teda TV Markíza. Rád som sa ale dozvedel niečo o osude a práci herečky z 17. storočia, aby som sa utvrdil a s nie veľkým prekvapením zistil, že ono tieosudy herečiek sa stáročiami nemenia. Stále idú za lepším a pre kariéru a roly potrebujú hlavne mušľu správne ponúknuť. Celebrity vtedy, celebrity aj teraz, len vtedy boli tie prenosné choroby častejšie. Film je jemne romantizujúci, aj keď madam prelieta medzi rôznymi lôžkami i váľandami a ten koniec je zjemňujúci - možno - je totiž možné, žemadam du Parcbola zavraždená samotným Racinom, ako sa zmieňuje v proceseAffaire des poisonsjedna z hlavných obžalovaných, sériová vrahyňaLa Voisin...

Příjemný životopis herečky z doby Ludvíka XIV. Vzhledem k tomu, že všechny znalosti o životech a kariérách divadelních hereček z doby před vynálezem fotografie a posléze filmu, jsou vždycky závislé na dobových zvyklostech, je tu vždycky velký prostor pro uměleckou licenci. O Mademoiselle Du Parc (1633-1668) víme zhruba tolik, že byla tanečnicí a herečkou, spolupracovala s Moliérem, Corneille o ní psal poezii, Racin napsalAndromaque(1667) speciálně pro ni, na královském dvoře se potkávala s hudebním skladatelem Lulym a travičkou La Voisin. Toto všechno je dostatečný materiál pro mnoho románů a jiných dramatizací, není proto důvod si neužít také tento kouzelný film plný nadšení pro divadelní umění 17. století.

Sophie Marceau je nesmírně okouzlující a tento film ji zachytil v době, kdy se na ni historické snímky valily ze všech stran: Statečné srdce, Anna Karenina, Sen noci svatojánské, D'Artagnanova dcera atd. Vlastně si neumím představit nikoho jiného. Životopisný příběh je hlavně důkazem, že i prodejná tanečnice/ku.va se může dostat až ke králi. Na divadlo se v době Molièra kladl velký důraz ačkoli si umím představit, že se hodnotily pozitivně jiné přednosti než dnes stejně jako úroveň talentu. Ona ovšem byla rázná a přitom krásná. A tím měla dost štěstí. A co by to bylo za dobový francouzský snímek, kdyby ho neprovázely intriky. Ono se snad intrikovalo i v hospodě.

Mohla to být zábavná historická fraška. Karikovaný dvůr Ludvíka XIV. chvílemi připomínal Járu Cimmermana při procházce Prahou: Tohle je Ludvík, tohle Moliere, tohle Racine, tamhle jde Lully…..   Výběr hrdinky sliboval mnohé: zlatým hřebem jejích tanečních vystoupení byly rozhozené nožky, což byl jen teaser na její hlavní živnost…. Sophie Marceau byla dostatečně krásná pro tuhle roli, bohužel dialogy to vše poslaly do háje. Psal je buď šílenec nebo někdo, kdo do cvokhausu rychle směřoval. Ti lidé tam prostě plácají nesmysly a jakoby si ani nepamatovali, co řekli před chvílí, vzápětí to další větou popírají. Chovají se jakoby zdrhli z blázince, jejich jednání nemá žádnou kontinuitu. Hlavní hrdinka je poprvé na jevišti paralyzovaná trémou, vzápětí dostane záchvat ambicióznosti a hodlá se stát divadelní hvězdou a vzápětí všechny uchvátí, přesto se bojí o svoji pozici – neznámo proč – a hned nato volí řešení, které nemá hlavu ani patu…. City a postoje jednoho každého v tomhle filmu nevydrží ani přes jedinou scénu, jak rychle se mění. Je to parta pošuků, říkám vám. A to přitom měli tak nádherné kostýmy, exteriéry i interiéry a bandu slavných herců k tomu. SHRNUTÍ:  Jak promrhat talent.

Že je Sophie Marceau nádherná, o tom není pochyb. Že za jiných okolností je to i vcelku ucházející herečka také. To vše ovšem evidentně nestačí k tomu, aby byl film dobrý. Naprostá ignorace historických fakt, dvůr krále Slunce ztvárněný jako
tržiště, kam si každý může přijít jak se mu zamane, z krále udělat kašpara a z jeho bratra trapného buzíka. To je i na mne moc. Chápu, že tvůrci filmu nejspíše chtěli divákovi poskytnout nahlédnutí na "lesk a bídu kurtizán", bohužel způsobem dosti nešťasným. Film byl nudný po všech stránkách. Nemohu jinak než dát jednu hvězdu za půvab Sophie a to je sakra málo. Jeden z nejhorších filmů z doby vlády Ludvíka XIV, který jsem za posledních pár let viděla.