Mardi Gras: Made in China (2005)

Čínsky majiteľ továrne na gorálky „Punisher“ má ročný plat 2 mil. USD. Pracovníci v nej zarábajú v prepočte 10 centov na hodinu. Je to zaujímavo spravené, pohľad z oboch strán, nech si divák vyberie. Najviac ma pobavil rozhovor, kde majiteľ zdôrazňuje, aké dôležité je trestanie na pracovisku, potom bude všetko klapať... Možno ešte zaujímavejšie by bolo spraviť dokument o nútených pracovných táboroch, kde sú dnes deportovaní na prevýchovu ľudia nepohodlní pre režim. No, to by asi nebolo také jednoduché, keďže čínska komunistická vláda ich existenciu usilovne vyvracia.

Nechceme po nikom, aby si korálky přestal kupovat. Potřebujeme pracovat, abychom mohli peníze posílat domů. Ale chceme, aby nás v továrně přestali trestat, přestali nám platit pouze minimální mzdu a přestali nás nutit pracovat přesčas. DěkujemeA o tom to je. Jako spotřebitelé máme tu moc, že si můžeme vybrat, od koho nakoupíme. Nejde jen o korálky, ale prakticky o všechny výrobky. Zajímejme se někdy o původ toho, co si kupujeme. Velmi často už totiž máme na výběr "humánní" alternativu.

Tenhle film by se určitě dal použít i na jiná odvětví průmyslu (škoda, že se nevěnuje třeba nám mnohem bližší textilní výrobě) a nedělám si iluze, že to jinde nemůže být ještě horší. Přesto situace čínských dělnic, jejich pracovní nasazení a ohodnocení i rozhovor s čínským velkotovárníkem, musejí oslovit snad i zarytého nepřítele odborů a vám se ze všeho nejvíc vkrádá myšlenka na pracovní tábory. Dokument se ale ani závěrečnou konfrontací nesnaží tlačit na pilu a nechává diváka postupně přemýšlet o jeho vlastní zodpovědnosti konzumenta na celém procesu a o tom, jestli pro něho bude mít napříště cedulka "Made in..." nějaký význam.

Zaujímavá komparácia dvoch svetov, ktoré spájajú korálky Made in China. Moje hodnotenie: 75%