Manson (1997)

Takřka neznámí režisér Jim Van Bebber, který byl do té doby známý hlavně tvorbou videoklipů pro kanadskou industriální veličinu Skinny Puppy, přišel v roce 1997 s naprosto nekompromisním masakrem postaveným na reálném kriminálním případu z konce šedesátých let. Asi není třeba představovat manipulátora Charlese Mansona a jeho „povedenou“ rodinu nějak obšírněji. Ostatně, ten případ je notoricky známý a informací je plný internet (včetně autentických fotografií z místa činu). Nemám nic proti nevšedním experimentálním přístupům, kterým se někteří režiséři snaží mystifikovat své publikum, ale nejsem si jistý zdali je takové ohýbání reality vkusné zrovna v tomto konkrétním případě. Spíš ne. Film se tváří jako mix dokumentu a fiktivního filmu, přičemž hranice mezi fakty a výplody fantasie se chaoticky stírají. Problém je v tom, že režisér na mnoha místech záměrně překrucuje skutečnost, ale nemá potřebu své konání jakkoliv ospravedlnit nebo na to diváka alespoň upozornit. Dejme tomu. U smyšleného příběhu to nevadí. Vlastně to nevadí ani v souvislosti s nějakou lehkou historickou událostí, ale dělat si „prdel“ z bestiální, mnohonásobné vraždy, při níž mimochodem zemřela i žena v osmém měsíci těhotenství, mi přijde krajně nevkusné. Dobrá. Umění je zkrátka umění, a kinematografie - jak jistě souhlasíte - je jednou z nejsvobodnějších forem umění. Jenže ouha! Manson stojí za prd i po té umělecké stránce. Dementní střih, ploché herecké výkony a bláznivé obrazové filtry, ze kterých Vás za chvilku začne bolet kebule, to není umění, ale diletantství. I když nechám své puritánství za dveřmi, tak mi nezbývá konstatovat, že Bebber natočil obyčejný škvár. Šokující, ale pořád škvár, čímž se dostávám k jedinému pozitivu celého filmu. Na to, že jde o televizní produkci, mají zdejší gore efekty opravdu zničující účinky. V závěrečných deseti minutách dosahuje bestialita takové úrovně, že u citlivých jedinců může způsobovat samovolné zvracení. Zde se samozřejmě Bebber držel faktů zuby nehty, aby uspokojil svou touhu šokovat. Pokud Vám tohle stačí, pak nemusíte váhat, ale zdůrazňuji, že zrovna na tuhle černou skvrnu amerických dějin vzniklo daleko více kvalitnějších filmů, seriálů a dokumentů.

Film sa snaží rekonštruovať život a neskôr osudnú krvavú noc 'Mansonovcov'. Životy mladých hippisákov ochutnávajúcich drogy, slobodu a neviazaný sex nie sú ktovieaká zábava a už vôbec nie sú zaujímavé, aj keď sexuálne orgie na tráve sú lákadlom. Napriek poldruhodinovej stopáži sa film vlečie a až záver s brutálnymi vraždami a litrami kečupu, pardón krvi zdvihne z kresla. Po filmárskej stránke, kde sa hojne využíva strih a neohrabaná kamera, herci pôsobia dojmom ochotníctva a o lokáciách je zbytočné hovoríť, pôsobí vyslovene zle. Tí, ktorí píšu o horore, asi tiež fičia na LSD, príp. iných drogách.

Lilipután Manson alias odkundes alebo čo to bolo? Odkundes ako odvodenina od slova od kundy, pretože v tomto spracovaní psychopat Manson furt len kláti chlpaté bobry. A že riadne chlpaté, niektoré chlpy mali už dĺžku liany. Režisér mal zrejme záujem pri natáčaní masturbovať inak si to neviem vysvetliť. Lacná a trápna sfetovaná erotika, ktorá navyše vyzerá strašne fejkovo.

Na chvilku jsem uvěřil tomu, že tento film s aranžovanými prvky dokumentu a formou jakéhosi amatérského dobového filmu může být asi nejvěrohodnější zobrazení psychopatických hippies Mansonovi rodiny, jenže po pár minutách bylo jasný, že to je jen film, který má šokovat skrz téma, násilí, spousty nahoty a brutální násilí. Fiktivní výpovědi fiktivních členů to poslali do říše kalkulu. Když odpadne prvek autenticity a reálnosti, zůstane něco, na co se i těžce kouká a člověk si říká, zda drogy krom herců nebere i kameraman s režisérem.

Film si za mě nebere servítky a ukazuje poměrně krutou pravdu, kterou my - ti, kteří se toho neúčastnily, ani v tom nežily - nezažily. Ale potřebuji říct, že nějak takto jsem si představovala, že to probíhalo, takhle se chovaly...Za mě si film nebere vůbec servítky, nemá zábrany a to až do poslední minuty...Chvilkama mě až povídání postav, které znázorňovaly skutečné účastníky dovedly k tomu - ano, pykej do konce života za to, co jsi udělala...protože takové zvěrstvo, co jste udělaly je za mě neomluvitelné. Film je hodně surový, syrový a často jsem odkláněla pohled..Za mě skvěle zpracované. A konečně se tam nejednalo jen o jedinou těhotnou, kterou snad všichni z toho období znají...