Roadkill: The Last Days of John Martin (1994)

Nepríjemná hororová mini dráma ponúka krátky pohľad do života narušeného kanibala. Najprv je ukázané ako sa motá doma a prepína mu to v hlave, o čosi neskôr vidíme že vie aj šoférovať, načo doplatí mladý pár s pokazeným autom. Tých si prinesie domov, pekne si na nich pochutná a život ide ďalej. Všetko je zobrazené dosť naturalisticky, rovnako ako v podobne ladenom kraťase "My Sweet Satan", s ktorým Roadkill zdieľa tvorcu, rok výroby i ďalšie znaky ako nesympatickosť + debilnosť všetkých zúčastnených postáv a amatérske spracovanie. Taktiež na mňa filmík pôsobil dosť otravne a monotónne, takže som bol rád keď sa skončil;-)

Potreby Johna Martina sú celkom iné, ako tých ostatných, ,,normálnych,, a preto sa stretnutie s ním môže skončiť tragicky. Krvavé a bezútešné.

Psycho které na mně působí polokomediálním dojmem.. Až do dnes jsem nevěděl, že hudební video k jedné z písní skupiny Necrophagia je ve skutečnosti nastříhané z tohoto minidíla.. Představiteli hlavní role jsem jeho výkon fakt věřil.. A až budu příště v kině zkusím si objednat jeho popcorn...

Co s takovýmhle filmem? Sonda do všedního života psychotického vraždícího kanibala bez jakýchkoliv příkras, s důrazem na absolutní syrovou detailnost. Kraťas po kterým je člověku fest zle, ohavná depka bez přívlastku. Lví podíl na tom má Mark Gillespie, spoluscénárista a představitel hlavní role zabijáka Johna Martina.(30.07.2019)

Na podobný trans jsem čekal od geniálního exploitation snímku TCSM 1974 od Tobe Hoopera. Zatímco Hooper ostrou žiletkou exploatace divákovi rozřezává psychiku, JV Bebber všechnu tu krutost zobrazuje přímo, bez milosti. A to v podání totálního masakru. Špína, filtry béčkové vzhledu s áčkovým rozměrem, panika, strach, děs, výkřik.(07.08.2016)