Mandragora (1997)

Film o tématu, které je tabu. Syrové, temné, smutné, ale zároveň vlastně i vtipné a nabité hláškami. "Deset vteřin na to máte, čekám...kurva čekám! Honit, honit!". Mandragora sice působí amatérský, ale právě to jí dává autentičnost. Být v tom zástup známých herců a vypadat to naleštěně, tak to zdaleka není tak dobré.

Mandragora je velmi zdařilý snímek zachycující kulturu homosexuální prostituce a devadesátkovou depresivní Prahu. Film působí velmi drtiivě, čemuž pomáhá neherecké obsazení a fakt, že si autoři téma a historky velmi pečlivě pár let předtím vyrešeršovali od skutečných sex workerů a účastníků "potravinového řetězce" prostituce (z nichž někteří ve filmu i hrají). Pár scén (samozřejmě pasáž v bytovém, ehm, filmovém studiu) od začátku aspiruje na kultovní. Je škoda, že na film i na dokumenty, ze kterých vychází (Tělo bez dušeaAndělé nejsou andělé) , se někde práší v archívu a naposled se dal sehnat ze starého DVD se špatně ořízlým obrazem a horším zvukem. Bezpochyby jeden z nejzajímavějších českých porevolučních filmů zabývajících se tehdejší realitou místo laskavých retro komedií a spol.

Dnes je pro mě Mandragora již kultovním filmem. Vlastně ani né tak filmem, jako spíš tvrdou realitou. Je to v podstatě něco jako filmovej dokument o tom, jak to v devadesátkách chodilo s mladejma klukama, kteří přijeli z bůhví jaký prdele do Prahy a chtěli si vydělat nějakou tu korunu. Nojo. Film je docela tvrdej, a vy vlastně nemáte páru, jestli je to furt film, nebo se to skutečně děje, nebo teda spíš dělo. Z dnešního pohledu, kdy ten film vidím po desáté, mě jednoznačně nejvíc baví postava Krysy. Ta je sama o sobě postava na Českýho lva. Když natáčí teplý porno u něj doma, kde mu řve dítě, šňupe se perník, a kamera jede, je ve finále ta nejvtipnější. Tam ze sebe Krysa sype hlášku za hláškou a člověk se fakt baví.

Šokující a syrové drama, které se nebojí jít na dřeň.. Režisér Wiktor Grodecki nás zavádí do světa pražské mužské prostituce 90. let a předkládá nám příběh dospívajícího Marka, který se snaží uniknout z domova. Na své cestě se setkává s dalšími chlapci, kteří si vydělávají na ulici, a poznává tak svět plný drog, násilí a beznaděje. Film je šokující svou autenticitou a nekompromisním přístupem k zobrazení reality, když se kromě soft erotiky nebojí mnohem větších prohřešků. Grodecki se vyhýbá moralizování, namísto toho divákovi ukazuje drsný a nefiltrovaný obraz života na okraji společnosti.. Mandragora je snímek, který není pro každého. Jeho naturalistické scény a tematika mohou být pro citlivější diváky náročné. Přesto jde o důležité dílo, které se nebojí otevřít tabuizovaná témata a upozornit na to, co se děje za zavřenými dveřmi. Výkon hlavních představitelů je uvěřitelný a silný, což dodává filmu na naléhavosti. Mandragora je rozhodně divácká volba, která vás nenechá chladnými. Je to temný a technicky odpudivý, ale nepostradatelný kousek české kinematografie, který by se po letech mohl konečně dočkat slušné konkurence, ale je to možná právě ten dobový punk, přítomná špína, která si zaslouží vaši pozornost.60%

"A nebojíš se AIDS?" -"Vždyť ho stejně všichni máme.""Deväťdesiatkam" sa nehovorí divoké pre nič, za nič. Pád komunizmu a rýchly, takmer nekontrolovaný nástup kapitalizmu do spoločnosti priniesol pre mnohých dovtedy nevídané aspekty, ktoré reflektovali aj filmoví tvorcovia. RežisérWiktor Grodeckisa v snímke z roku 1997 napríklad zameriava na chlapčenskú prostitúciu v Prahe, čím vytvára relatívne surové, naturalisticky pôsobiace dielo, zachytávajúce nešťastné osudy jednotlivcov, ktorých situáciu neraz zneužívajú pochybné pasácke existencie a kriminálne živly. Vyše dvojhodinová snímka, ktorej na realizme pridáva obsadenie nehercov, respektíve menej známych hereckých tvárí, je ničím neprikrášlenou sondou predovšetkým (ale nielen) do života pätnásťročného Mareka (Miroslav Čáslavka), ktorý utiekol z domu do víru veľkomesta. V ňom ale okrem zmaru a falošnej pozlátky nič iné nenachádza. Grodeckiho dielo dejovo stavia na "tradičnom" postupe žánrovo obdobných filmov, čo znamená, že jediná trajektória je trajektória smerom nadol - do ešte väčšej mizérie. Cesta tam v tomto prípade stojí na priemernom scenári, ktorý sa (skôr neúspešne) snaží pracovať aj s psychológiou postáv, a vizuáli s prvkami shock value. Alebo aspoň pokusmi o ne. Áno, snímka sa neraz nepozerá ľahko, ale spracovaním výraznejšie nešokuje. Z vizuálneho hľadiska viac zaujme predovšetkým autentickou "deväťdesiatkovou" pražskou výpravou a celkovou dobovou atmosférou. V čom byMandragoramohla ubrať, je jednoznačne využívanie hudby, ktorá väčšinou zbytočne dopĺňa takmer každú scénu, čo neraz pôsobí rušivo. Hoci Grodeckiho snímka neprevyšuje kvalitatívny priemer, výraznejšie jej niet čo vyčítať. Ako surovo ladená žánrová záležitosť adekvátnym spôsobom funguje a to sa počíta.