Maboroši: Továrna na iluze (2023)

Nehodnotím negativně, že jsem první polovinu filmu nevěděl, co a proč se děje a ani nyní vlastně nevím, zda jsem pochopil příběh správně (někteří jiní uživatelé kvůli tomuto snížili hvězdičku). Budu muset kouknout znova. ■ Jak to vidím teď: Maboroshi je svět uzavřený do sebe, zamrzlý ve věčné zimě, bez možnosti úniku, bez vývinu, s bohy opravujícími trhliny. Nejedná se o pouhou iluzi? A pokud ano, má smysl, aby její obyvatelé toužili existovat dál? Je bezútěšnost lepší, než neexistence?

Animácia celkom pekná, dej trošku zvláštny. Mesto aj jeho obyvatelia, ktorý uviazli v čase.

Jako by letos těch pro mě rozporuplných věcí nebylo dost. Zde je další. Hodně zvláštní film u kterého jsem měl většinu času problém orientovat se v ději i když nakonec je to přiběhově celkem jednoduché. Ale dlouho ve mě film nenechal tak indiferentní pocit. Tak nějak na mě naprosto nefungovaly žádné emoce. A to tak, že naprosto vůbec. Nějak mi to bylo prostě fuk. Animace je fajn, ale je také hodně nenápadita a tak trochu dokresluje cele vyznění filmu, který naprosto postrádá jakékoliv silné momenty. A na celém filmu se mi nejvíce líbil závěrečnýsongcož není úplně konpliment.  Za mě docela zklamání 60%(23.05.2025)

Tak tohle bylo opravdu skvělé. První polovina buduje, dává náznaky a připravuje na zbytek. A je úplně jedno, že hodně věcí v ní působí nesourodě. Nestihne to být stejně na škodu, protože první polovina uteče strašně rychle. Skoro celou hodinu jsem si v tom stavěla a hned na to bourala a stále dokola. Aby potom přišla druhá hodina, která uhodí jako dobře namířená facka. A už jenom doplňuje ta prázdná místa. Aby závěr uhodil jako dělová koule. Konec mě absolutně rozebral. Ale tak naprosto přirozeně! A přestože se film zabývá klasickými tématy jako je dospívání a strach z něj, naivita dětství a ztracené iluze v dospělosti a jestli má cenu se vůbec snažit a zda je to vlastně potom k něčemu. A možná je to vlastně všechno jedno: stačí se ráno probudit a vědět, že to bude dobrej den. Ale moc fajn je ten příběh přes, který je všechno vyprávěno. Plus luxusní vizuál a hudba. A je to komplet  :)(27.03.2024)

V základu máme tuctový příběh o dospívání na zapadákově, kterých se v Japonsku animuje tak 15 ročně. A mohl to být další zaměnitelný přídavek do této kategorie. Avšak dopadlo to hůře. Autorka zřejmě chtěla něco sdělit a tvořit "umění. Proto se s postavami nepracuje jako s charaktery, ale jen jako s figurami, které jen o něčem káží. Deklamují o všem možném (politice, klimatu, smyslu života, společnosti...) s naprostou vážností, přesto žádná myšlenka nevykročí z vod banality. Ani magický realismus podle mě není funkční složka jen lepidlo, které násilně drží hloupé repliky v celku. Tedy jako romantika pro hospodyňky k žehlení to nefunguje. Zamyslet se nad tím také nedá protože i pohádky pro děti často disponují složitějšími názory jen si nehrají na přelomovou filosofii.(16.01.2024)