Kočičí odysea (2024)

82/100:Film s nádhernou animací a žádným mluveným slovem, jako zvukový doprovod slouží pouze zvuky zvířat a fenomenální soundtrack. Příběh se točí kolem cesty na lodi v postapokalyptickém světě. Na této cestě se střetávají různá zvířata, která mají každou svoji unikátní osobnost a slouží jako reprezentace různých lidských vlastností. Postavy (zvířata) vám dokáží v průběhu filmu předat občas více emocí pouze skrze skvělou animaci a sound-design, než pokud by se mohli vyjadřovat mluveným slovem. Hlavní postava v podobě černé kočky je médium skrze celý svět poznáváme. Nic není vysvětleno jednoznačně, a o tom v jakém světě se ve skutečnosti nacházíme se během filmu můžeme dozvědět pouze skrze různé nápovědy a náznaky. Celkově je vidět že sledujeme poměrně izolovaný příbeh, který se odehrává v pozadí mnohem většího světa, kterému ani postavy ve filmu stoprocentně nerozumí. Nechybí ani emočně náročnější témata dotýkající se principu nevyhnutelnosti smrti, koloběhu života, a také jaké pochopení můžeme hledat pro lidi, kteří od sebe na první pohled nemohou být více odlišní. Zároveň film nabízí dost záhad pro to, aby si z něj každý jeden člověk odnesl úplně jiný zážitek a smysl. Dechberoucím scénám z filmu nelze vzdát hold popisem, a proto by je každý měl alespoň jednou vidět sám.

Na tenhle film, už si nejsem moc jistý proč, jsem se hrozně těšil, a byl jsem dokonce připravený že na něj půjdu do kina s rodinnou! Ale nějak k tomu nedošlo a zhlédl jsem ho až teď, no a musím říct že z počátku to bylo špatný! Všechno bylo na mě hrozně pomalé, animace byla chvilkami hezká ale všechny pohyby zvířat mi přišli jakoby nepřirozené a do toho všeho jsem měl spoustu otázek, ale žádné odpovědi. Ale byl jsem trpělivý, a pomalu a jistě mi to celé přirostlo k srdci. Sice mi stále spoustu věcí nedávalo smysl, ale to na tom bylo kupodivu to krásné! V tom málu co se tam podle mě dělo jsem stále hledal nějaká vodítka co by mi vysvětlila proč je v opuštěném světě bez lidí náhle potopa? Proč jsou ve světě obří sochy koček? A proč vlastní ta nejvíc v klidu kapybara skvělou loď na záchranu ? Protože to tak je :D Na nic lepšího jsem nepřišel a začal jsem se soustředit na postavy, kde mi došlo, že každé zvíře má jedinečnou personalitu, ale i problém se kterým se musí vypořádat, což se jim naštěstí povede, a začnou se mít, i přez jejich odlišnosti, nakonec rádi. Takže co z toho nakonec je ? Pohádka která je spíše pomalá, ale chvilkami i napínavá. Má krásně nasvícenou a nakreslenou animaci, která má ale občas svoje mouchy. A příběh, kde se v podstatě nic moc neděje, ale kočička si najde partu super zvířecích přátel, kteří se společně dostanou přez problémy i jejich, i ty které jim byly nastraženy. To jsou za mě4 hvězdy 70%

Nádherná němá roztomilá dojemná, ale také mysteriózní a atmosférická pohádka s lehounce antropomorfickými zvířátky v tajemném světě čelícím apokalypse. Přesně takové rád vyprávím na dobrou noc. + Skvělá kamera, hudba a pár fakt pěkných scén (Např. vršek hory). Jediná věc, kterou bych mohl vytknout (ač se jedná o subjektivní kritiku) je, že film na diegetické úrovni nepůsobil moc koherentně a fungoval především z pohledu diváka, kolem kterého se veškeré události otáčely. Toto se samozřejmě dá snadno vysvětlit tím, že film nikdy neměl zacíl zobrazovat konsistentní fungující živoucí svět, ale spíše depictovat metafory.

Krásný film, tak akorát překračující hranici pevné uchopitelnosti, která je ještě akceptovatelná a která vás drží svými narážkami a motivy. Svět a děj v něm je radost si interpretovat, aniž byste (jako jinde) měli pocit, že sledujete náhodné mindfuck momenty. Do toho krásná výprava a vyprávění beze slov je příjemná změna oproti většinové produkce. Flow nemá nic společného s Pixar/Disney animáky. Je to krásný a hluboký film pro dospělé, na který se klidně může podívat i dítě, protože má v sobě spoustu pro všechny.
Pro mě osobně je třešničkou, jak silné The Last Guardian viby z filmu čiší.

Meditativní cesta světem, kde ticho není prázdnotou, ale nejsilnějším vypravěčem. To, že se film obešel zcela beze slov, mu paradoxně dodává na obrovské výmluvnosti. Emoce se tu nepopisují, ty se prožívají skrze každý pohyb kocourova těla a každý odraz na nekonečné vodní hladině. Málokdy se stane, aby animovaný film zanechal tak hlubokou a čistou rezonanci, která ve vás doznívá ještě dlouho po zatmívačce. Vizuální stránka je fascinující. Ta nesourodá zvířecí posádka na jedné lodi pak není jen partou přeživších, ale symbolem křehké sounáležitosti tváří v tvář nevyhnutelnému. Je to esteticky podmanivé a ve své podstatě nesmírně pokorné. Čirá filmařina. Úžasné. Miluju to