Líza, liščí víla (2015)

Tak tohle byla celkem dřina dokoukat. Jedná se sice o velmi originální snímek. Někdy je ale méně více. Nezasmála jsem se snad ani jednou. Postava zpívajícího ťamánka byla nadmíru trapná a zbytečná. Kromě různých druhů úmrtí, která se mi taky nezdála být jakkoliv nápaditá, jsem v tom nedokázala vidět jakýkoliv náznak černého humoru. Někdy uprostřed mě ale film přeci jen dokázal zaujmout Lízinou snahou o trošku lásky. Která nakonec přišla, jak bývá zvykem, zcela nečekaně a od někoho docela jiného. Ještě bych mohla pochválit Lízinu skoro smrt. Tady se taky konečně ukazuje, jakou roli tu hrál ulíznutý a němý ťamánek. Užila jsem si hlavně hledání vtipů a důvody pro 5* hodnocení mého příteleTomáše, který mi tak nepřátelsky tuto hrůzu doporučil.😉 A samozřejmě šukec na balónu.

Filmy o liškách by měli točit Asiaté, nikoli Maďaři, protože Maďaři liškám houby rozumějí. Čínské lišky vykazují výrazně erotický charakter, pěkně o nich píše Pchu Sung-ling v knize Zkazky o šesteru cest osudu. Kdo to neznáš, tak si to tam přečti. Japonské lišky jsou znatelně démoničtější. Ve stručnosti o nich lze říci asi toto: Pravou okultní metlou Japonska jsou lišky, jež v lidových vyprávěních vystupují jako zvířata potměšilá, která lidem provádějí zlomyslné kousky. Rády se proměňují v krásné ženy a svádějí muže. O lišce se říká, že se v padesáti letech může proměnit v mladou ženu, ve stu letech v muže nebo v jakoukoli jinou lidskou podobu. V tomto stáří liška zbělá a má devět ohonů. Od té doby dovede létat oblohou, zapalovat svým dechem trávu nebo selská stavení, zavádí slepce z cesty a její štěkot je předzvěstí nešťastných událostí. Nejhorší ale je, že s oblibou posedává člověka. Vnikne do lidského těla pod nehty prstů nebo v krajině žaludku. Její přítomnost se někdy prozradí nádorem na těle. Lišku je možné vypudit chirurgicky, štěkotem zlého psa, nebo položí-li se nemocnému na hlavu meč, jímž byla už někdy liška usmrcena. Nejčastěji se však liška zaříkává. V exorcismu osob posedlých liškou prý vynikají kněží buddhistické sekty Ničiren. Tato nemoc postihuje osoby snadno podléhající sugesci a je častější u žen nežli u mužů. Nemocný cítí přítomnost lišky ve svých útrobách. Liška v jeho těle žije samostatným životem, její duch mluví změněným hlasem ústy nemocného, hádá se s ním, rozmlouvá, štěká a vyje. Posednutí liškou byla v Japonsku dříve dosti běžná a zcela nevymizela ani dnes. Jde o nežádoucí posedlost na rozdíl od posedlosti šintoistickými božstvy kami, která je vnímána pozitivně. – Nyní porovnejme mytologický materiál s tím, co nám předložili filmoví tvůrci: Mladou maďarskou ženu, která se pokládá za liščí vílu, pronásleduje duch mrtvého japonského popového zpěváka a odhání od ní živé muže, kteří by se chtěli či mohli stát jejími milenci, a pro jistotu je i zabíjí, takže dívka musí čelit podezření ze spáchání několika vražd. Film je slušně natočený, je v něm řada dobrých hlášek a hodně zábavných momentů. Pokud má člověk rád japonskou mytologii, bude se s různými nesrovnalostmi prostě muset popasovat. – Když už Maďaři nutně chtěli natočit něco tohoto druhu, mohli začít třeba takhle: Jedna japonská liška se vydala na zkušenou do Maďarska. Přijala na sebe podobu japonské turistky a snadno se tam dostala letadlem. Jak tak chodila po Budapešti a v jednom kuse cvakala spouští fotoaparátu, potkala dr. K. L. Ten, jsa okultistou, prohlédl její podstatu a řekl jí (anglicky): „Holka, holka, ty jsi ve skutečnosti liška, já jsem tě prokouknul. Co se nám tady poflakuješ po Maďarsku?“ Liška zaklela archaickou japonštinou a pokusila se utéct, ale muž ji chytil za předloktí. Liška se ušklíbla, pak se dematerializovala, během okamžiku muže posedla a vzápětí mu odpověděla jeho vlastními ústy, tentokrát už maďarsky: „Ty mě dokážeš prokouknout, ale já tě dokážu prostoupit. Měl jsi mě nechat na pokoji, blbečku. Teď jsem v tobě i s tím foťákem a vím o tobě úplně všechno. Buddhistickou ani šintoistickou svatyni tu nemáte, takže jsi totálně v hajzlu, je ti to jasné? Začneme tím, že půjdeš na policii a tam se sám udáš, kolik lidí jsi okradl.“ Atd.

Ale ja som slovák, som filozof, som technik, som už toho videl, som aj čítal, som hodne dobrý, nemienim pozerať trapne sračky. Vôbec nemienim pozerať nejaké maďarské filmy, na čo ??? to už je lepšia ta naša proretardovaná produkcia Tv hnoOJ do piči a Mor-kríza seriály au kura nieeeee. Omyl, Líza tá vďačná milá na japonskú kultúru zameraná mladá chtivá "čupka" čo sa rada stará a vie variť ako nikto "kapor na peperminete" ??? Mňam do pi......, Hudba Japonskej imaginácie, paráda. Jeden prudko zábavný, vtipný, milý film našich južných susedov.

Líza, liščí víla je film, který mě dokázal okouzlit svou jedinečnou atmosférou a nápaditým příběhem. Když jsem ho poprvé před lety viděl na LFŠ, okamžitě jsem se zamiloval a musel jsem ho hned ukázat snad všem kamarádům, kteří ho také do teď milují. Co mě na tomto filmu nejvíce zaujalo, je jeho neobvyklá kombinace žánrů. Líza, liščí víla je totiž jakýmsi mixem komedie, drama a fantasy, což společně vytváří velmi originální zážitek. Tento film je jako maďarská Amélie z Montmartru v černo-komediálním kabátku. Celkově, Líza, liščí víla je úžasný film, který v sobě spojuje romantiku, bizarnost, humor a vizuální kouzlo.

Tahle maďarská ulítlost mi vůbec nesedla. Líza strádá v milostném životě a to především proto, že všechny její nápadníky potká smrtelná nehoda, nebyde takto dojmu, že je liščí vílou. Démonem, který zabíjí všechny muže ve své blízkosti. Prapodivná fantasy romantická komedie, která na sebe vrší zajímavé motivy, ale jako celek mi absolutně nesedla a vůbec mě nebavila.