Le Manoir du diable (1896)

Jeden z raných snímků francouzského filmového mágaGeorgese Mélièse, který na podzim roku 1895 navštívil první veřejné filmové promítání bratrů Lumièrů, díky kterému sám filmu naprosto propadl. Jedná se o tří minutovou grotesku s hororovým nádechem, ve které muž okouší různé nástrahy samotného ďábla. Méliès, jak je u něj zvykem, používá spoustu stop triků, kostýmu a kulis. Na svou dobu se jedná rozhodně o zajímavé a nápadité dílo.

Francúz Georges Méliés je rešpektovaný priekopník hraného filmu. Potom, čo sa zúčastnil premietania filmov bratov Lumiéreovcov sa zanedlho pustil do vlastnej tvorby. Založil filmový ateliér, v ktorom produkoval svoje vlastné snímky. Jedným z nich je aj trojminútový film z roku 1896 „Le Manoir du diable“ (The House of the Devil). Niektorí kritici o tomto titule tvrdia, že je to prvý horror v dejinách kreatívnej filmárskej tvorby. Na spustnutom zámku chce diabol zlákať do svojich osídiel nič netušiaceho smrteľníka. Použije na to svoju čiernu mágiu. Jedine vďaka Božej sile posväteného krucifixu sa vydesenému mužovi podarí zachrániť svoju dušu a zapudiť pekelného pokušiteľa. Apage satanas!!! Takže je to horror? Ano, podľa mňa je. Je to prvý okultný filmový horror. ****

Manoir du diable, Le




Do starého zámku přilétá netopýr, který se vzápětí promění v satana *. Vyčaruje kotel a z něj člověka.

Přicházejí sem dva muži a obtěžuje je skřet. Jeden z mužů odchází a druhý je vystaven kouzlům. Objeví se kostlivec, jakési mátohy, ale i žena, která se ovšem brzy promění. Muž zahání satana křížem.




*-Klidně to mohl být také upír, viz můj komentář k filmu.





No, horor, no. Přesto bych prvenství klidně uznal. Ostatně mu jej přiznává hodně historiků. Hodnocení nechávám to na naprosto čistém průměru. Ono se to totiž v podstatě nedá hodnotit klasicky. Existuje více verzí s rozdílným časem, ale vždy je to kolem tří až čtyř minut. Nikde ve snímku není, kdo je onen tvor, který vznikl z netopýra. V obsahu jsem tedy použil satana, ale klidně to mohl být upír.




** A PŮL

První filmový horor, výborně! No co se dá dělat, účel to splnilo, pobavilo to, ale samozřejmě jen v tom nejlepším smyslu slova. Tři miniuty plné umělých netopýrů, kostlivců a stop triků s pointou a velice pěkným závěrem. Prostředí fajn a ačkoliv je to jeden z nejslabších (a prvních) snímků filmového boha Méliése, je to i tak velmi zajímavá a historicky úchvatná podívaná. 80%.

Kolegov si dovolím poopraviť - toto nie je prvý horor v dejinách filmu (prvý je Wegenerov "Pražský študent" z roku 1913), toto je kryštalicky čistá groteskná fraška so zmyslom pre burleskný humor a vo svojej dobe bola nepochybne vnímaná ako zábavná šaškáreň s rekvizitami, ak nie priamo ako komédia. Rozhodne nie ako horor, pretože vyvoláva všetky možné pocity okrem toho podstatného - strachu. Ak niekde posadíte kostru, zďaleka nejde o horor (o tom by mohol dlho rozprávať Paul Delvaux). Estetika tohto dielka je celkom závislá na estrádnych vystúpeniach púťových entertainerov, ktorých bolo v tom čase požehnane po celej Európe. Filmík pôsobí dojmom dokumentárneho záznamu takejto komediantskej produkcie. Ale cítite tú úžasnú vôňu 19. storočia? Šňupací tabak, naftalín, hortenzie, konský trus a politúru na dyhovaný nábytok? Takýmto veciam sa menej než štyri hviezdičky nedávajú.