Lalecet Al Hamaim (2004)

Ač menší vzrůstem, o to větší sympoš s mužnými rysy a dobrý herec Lior je (…a jak neslušivě, stařecky a houmlesácky vypadá, když si zakryje v jednom z pozdějších filmů tvář vousy), a to vše dokazuje i v tomto filmu režiséra, kterého začínám čím dál víc obdivovat a jež je zřejmě naladěn na stejnou duševní notu jako já a i mnoho jiných a jehož prakticky veškeré filmy jsou nadprůměrné. Ani Knut Berger v roli Axela nezaostal a celkový dojem z filmu je více jak dobrý … 81089

Na jednu stranu jsem byl neskutečně mile překvapenej tím, jak skvěle se povedlo v jednom filmu skloubit izraelsko-palestinskou, židovsko-německou a gay-hetero otázku zároveň. První dvě třetiny byly skvělý, šlapalo to, mělo to šmrnc, koule, napětí, atmosféru.. Bohužel posledních třicet minut, kdy se děj přesunul do Německa, se film začal ubírat příliš sentimentální cestou ve stylu holywoodských filmů, kde přeci musí být jasný konec s potrestáním zlých a udobřením těch všech vlastně hodných. Velká škoda, kdyby film skončil raději otevřeným koncem, bylo by to za mě rozhodně lepší a na jasných 5 hvězd, takhle si ale musím postesknout a dát jen 4

Tak nějak jsem od Walk on Water doufala v zajímavý divácký zážitek, ale dostalo se mi mnohem silnějšího prožitku, než jsem asi očekávala. Tak především, Lior Ashkenazi je nádherný chlap a jeho postava není zrovna jednoznačně vykreslena. Jeho navrch drsný, realistický, s profesním odstupem a od emocí distancovaný charakter je zároveň svým způsobem uzavřený a teprve postupem filmu se odkrývá jeho jádro. Je tedy zároveň na divákovi aby se každý sám pokusil si interpretovat jeho chování a skryté emoce. To se týká především jeho vztahu s Knutem Bergerem. Již od prvního setkání se mezi nimi vytvoří "electrifying chemistry," která s každým posunem děje ještě nabývá na síle. Až si člověk přeje, aby mezi nima konečně k něčemu došlo:) Právě jejich zvláštní vztah se stal hlavním předmětem mého zájmu a čekala jsem, jak to nakonec mezi nimi dopadne. Sice se nekonalo to, co jsem si tak přála, ale možná je to právě to, co si má divák vyložit po svém.

Až na tu nesnesitelnou hudbu, skvělé! Hlavní hodnota filmu neleží v příběhu, ten občas kulhá, ale ve stylu, jakým popisuje dodnes trvající konflikt mezi židovským pocitem zloby (rozhodně ne neoprávněným) a smířeným pohledem Evropanů. Jak vnímáme holocaust tady? Jako část historie, která byla šílená, ale je za námi, a krom popíračů holocaustu nás moc nevzrušuje. Zcela pochopitelně pro Židy holocaust znamená mnohem víc. Walk On Water tenhle konflikt probral z obou stran a obě strany konfrontoval v postavách agenta Mosadu a berlínského gaye, kterého sice minulost žere, ale nehodlá jí dát prostor, aby ho omezovala. K základní linii příběhu autoři přidali v drobných motivech izraelsko-palestinský konflikt, neonacismus, pocit viny za ztrátu milovaného člověka. Snímek je špionážním filmem stejně jako romancí. Hutné drama, které všechno myslí vážně, i když se nezatěžuje velkými gesty a kýčem (až na úplné finále, které se ale k příběhu báječně hodí).

První setkání s tímto režisérem, které mi naprosto vyrazilo dech. Silný příběh, který řeší hned několik problémů jako vyrovnání se s vlastní minulostí, vyrovnání se sám se sebou a toleranci. Při tomhle filmu jsem se ani chvíli nenudil a i když je závěr filmu značně naivní a těžko uvěřitelný, vryl se mi do paměti. Je to film, na který asi nikdy nezapomenu, můžu vřele doporučit.