Kuťásek a Kutilka (1954)

Pro nejmenší děti vypravil pohádku s poučením Josef Pehr. Je to něžné, ale už i děti školou povinné budou sami dobře vědět, jak je to s tím ranním vstáváním doopravdy.

Kuťásek a Kutilka. Není potřeba a ani zdraví prospěšné, když se v každém lejnu pátrá po hlubokomyslnější myšlence, jak se o to pokouší Flakotaso, pro ostatní to může být s jeho horlivosti nebezpečné. Je to pouze maňáskový filmeček z výtvarné dílny Jiřího Trnky, je určen těm nejmenším dětem a má jen osvětově výchovný charakter. Ostatně Josef Pehr byl tehdy v kurzu a po delší dobu spolupracoval s Milošem Nesvadbou, s nímž založil loutkařskou skupinu, zaměřenou právě na dětské publikum.(05.07.2021)

Na poměry režiséra, jehož filmy jsou výjimečné nejen technickou brilancí, ale i myšlenkami a významy v nich obsaženými, se jedná o poměrně nepříjemný a zkostnatělý film. S trochou ironie jej lze považovat za jakousi antitezi pozdější Trnkovy Ruky, kde je nejdůležitejší poselství o potřebě svobody. Zde je naopak jakákoliv touha po svobodě okamžitě udušena otravným klaunem a jeho úslužnou přisluhovačkou Kutilkou (kutilka je jinak můj oblíbený hmyzhttp://www.naturabohemica.cz/images/sceliphron1_1818.jpg, ale tady jsem jí bohužel fandit nemohl). Klaun neustále poučuje, co řekne, je zákon, jeho způsoby se nebezpečně podobají šikaně a ještě k tomu je samolibý. Přesto nelze pochybovat o tom, že právě on má být vedle Kutilky druhou a poslední kladnou postavou. Celá bezmoc Kuťáska proti Klaunovi je ještě zdůrazněna tím, že jeho postava nemůže mluvit, tudíž ani argumentovat, beztak by argumenty byly zbytečné (stejně je na tom i Kutilka, ale ta je se svým stavem narozdíl od něj spokojená). Tohle vidět jako malé dítě, radost z toho mít nebudu, každé dítě má neustálého poučování a nutnosti vstávání plné zuby z reálného života. Ostatně radost z toho nemám ani dnes. Přimhouřil bych oko, kdyby měl klaun v Trnkově pojetí představovat tvrdou Stranu raných 50.let, které se musí ten či onen dobrovolně i nedobrovolně podvolit a činit, jak ona chce (v tomto ohledu je příznačná například scéna cvičení, kdy musí Kuťásek doslova "ohýbat páteř", jeho malou němou vzpourou je pouze to, že se nahýbá v rozporu s klaunovým počítáním cviků), ale to by byla na dětský film roku 1954 asi přece jenom příliš odvážná interpretace.___(detail, který potěší i zamrzí: budík, jež je neustále v pozadí na očích, ukazuje na začátku 7:00 a teprve ve 13.minutě filmu se ručička posune - ale pouze na 7:05! a po další minutě filmu na 7:10, což už rámcově odpovídá celkovému uběhnutému času. Na konci filmu už je skoro 7:15. Skvělé, že na to bylo myšleno, avšak nedotaženo. Ale chápu, že v takové ruční animaci by bylo peklo posunovat ručičku budíku po minutě na každý další záběr.)(02.02.2016)

Jiří Trnka spojil animaci s hereckým uměním a docela se mu to povedlo. Jenže tenhle film nějak nejsem schopen brát nějak víc než jen jako experiment, který se celkem povedl, ale v konečném důsledku mi vlastně tolik nedal. Obě roviny - animace a herectví - zde fungují dobře, ale nejspíš potěší hlavně děti.(19.02.2015)

Obliba maňáskových loutek a dětí je všeobecně známa. Autoři filmu se pokusili po prvé zfilmovat výstup oblíbených Pehrových maňásků a zvolili si k tomu scénku o ranním vstávání dvou sourozenců, z nichž čiperná Kutilka bdí nad tím, aby její líný bratříček Kuťásek včas vstal, pořádně se umyl a zacvičil si. Film vhodné doplní zábavné programy pro nejmenší děti.Filmový přehled 38/1954(31.05.2009)