Krokodýl Dundee (1986)

Ako dieťa som to považoval za smiešne, ale dnes doceňujem tú 80's bezstarostnú nostalgickú jazdu. Dundee je veľký frajer a zvládne to s každým predátorom, krokodílom či žralokom. Zvládne ale pobyt vo veľkomeste zvanom New York? Je to vlastne zmes vtipných scénok dedinského burana a jeho aklimatizácii vo veľkom meste a je to zábava. Sekunduje mu naozaj krásna Linda Kozlowski a už keď vám ten film nesadne, tak pohľad na ňu stojí za to. "Dvojitá vodka a Martini, čo si dáte vy?" "Dám si dvakrát to isté a k tomu pivo".

Přemýšlím, o čem ten film vlastně je. A vzpomínám na Milana Šteindlera a jeho monolog o pinožení z filmu Vrať se do hrobu. A připadá mi, že Dundee je právě o směšnosti velkoměstského pinožení. Když mám nějaký problém, řeknu to Reillymu, on to poví všem ve městě a je po problému. Hvězda navíc za nostalgii, která funguje.

Máš ucpanej nos, co?Filmy jakoBohové musí být šílení,Honba za diamantemnebo třebaKrokodýl Dundeenedokážu hodnotit bez sentimentu spojeného s diváckým dětstvím, vzpomínkami na videopůjčovny a VHS záznamy z TV Nova (včetně reklam na vložky, prací prášky a v pozdních večerních hodinách erotické linky, samozřejmě).
Jestliže jsem bohužel ztratil schopnost tyhle příběhy o cestách z měst do divočiny (a zpět) žrát úplně bezprostředně, stopy dávného okouzlení zůstávají - Paul Hogan jako herec jediné role, Dundee ale též postava jediného možného představitele. Severní teritorium (kdysi mě film donutil zjišťovat, kde vlastně leží) je stále stejně půvabné a Linda Kozlowski (alespoň na plátně) nezestárla ani o vteřinu - relativně vlastně právě naopak.
Navíc oceňuji chytře vymyšlenou ústřední postavu ctnostného divocha, která své výjimečné schopnosti shazuje jako bezmála šarlatánství a projevy náhody.
Jako sečtělého diváka mne překvapily mnohačetné odkazy na film stejné provenience, který, na rozdíl odDundeeho, zestárnout nemůže -WalkaboutCreek, menší role Davida Gulpilila a Johna Meillona. Ten druhý sice v tomto filmu po dětech nestřílí, ale tváří se stále stejně smutně. Chvílemi chybí už jen John Barry: Back to Nature.

Protagonista se nejprve zdá jako drsný chlap, možná až sexuální predátor, co šije boudu na nevědomou sexy reportérku z města. Ta se do něj zamiluje už v austrálii - následuje však celá druhá část, v podstatě zbytečná a bez nápadu, kde oba letí do NY, a reportérka si tam s ním jen hraje. Jako naivní bílý rytíř to nijak neřeší. Naivně taky nepozná šlapky nebo transsexuála (to je btw jedna z mála scén, které by dnes asi neprošly). Poselství na konci je také naprosto naivní a lživé - jednak, že žena běží za mužem a vyznává mu lásku (naprosto nereálné), a jednak že lidé z města (i černoši) jsou z podstaty hodní, ohleduplní a spolupracující lidé, kteří udělají cokoli pro cizí lásku - dokonce po sobě nechají i šlapat - stačí je jen slušně zdravit. Film tedy dokončil 180° otočku - z komedie (pro chlapy) se stala přesládlá mýdlová opera.

Řvát smíchy u toho zrovna nebudete, ale je to příjemná záležitost s ikonickým bezelstným hrdinou s kudlou, co by mu záviděl i Rambo, s trochou romantiky, pár fajn fórky na téma přežití v divočině a kulturních rozdílů, to celé zabalené do australské exotiky. V polovině osmdesátek to stačilo na globální hit a ani dneska by to nemělo urazit.