Královnina sestra (2005)

Tohle byl poslení film, kterej mi chyběl do shlídnutí celý filmografie Tobyho Stephense. Mrzí mě, že to musím říct, ale Toby byl v tomhle případě miscast. Navíc vypadá o 15 let mladší než Lucy Cohu a celá jeho postava tak nějak moc nevyznívá. Navíc scénář mu straní, Magaret nebyla jediná, kdo měl románky, Armstrong Jones vojel, co se dalo. Když jsem u toho, už dlouho jsem neviděla tak strašný postelový scény. Vypadalo to, že do toho bušej tak, že se probourají do další místnosti. Takže asi nejlepší scéna filmu je Toby ve sprše. Takový ty obyvákový vložky byly taky vtipný. Jo a zajímavý je, že se tam vůbec neobjevuje královna. I přes všemožný nodostatky to docela dobře vystihuje tu zvrácenost celý britský královský rodiny a monarchie.(29.05.2020)

Velice nepodařený film, který má daleko do předobrazu skutečné princezny Margaret. Od počátku není možné se s hlavní hrdinkou ztotožnit a cítit k ní sympatie a to ani přes vlastní záměr učinit tak. O Margaret jsem přečetla několik knih a není to osoba, k níž bych necítila ani špetku sympatií. Autoři zřejmě úmyslně zkreslují princeznu jako nesympatickou odpornou bytost, jež si nezaslouží soucit a sympatie.
Ačkoliv film na začátku upozorňuje, že něco jsou fakta a něco je smyšlené, obecně lze říci, že k faktům to má celé daleko. Fakta jsou překrucována, dávána do nesprávného kontextu. Historicky naprosto bezcenný a nevyvedený. Ano Margaret byla černou ovcí rodiny, byla "potížistkou", ale měla srdce - srdce o níž ji tvůrci filmu připravili.(24.08.2012)

Problém tohoto filmu a zřejmě i problém samotné reálné princezny Margaret je v tom, že to byla veskrze protivná ženská. Těžko se na ten film dívá, když se člověk není s to ztotožnit s její neschopností dostát své odpovědnosti v životě jak veřejném, tak soukromém. Nelze jí téměř v žádném okamžiku držet palce. Film je to nepochybně dobře udělaný asi i historicky poměrně věrný, ale člověk je při jeho sledování po celou dobu podrážděný.(06.07.2011)

Jednohubka na deštivý večer plný touhy po velkém světě. A po penězích. A po hipících. A po fotografech. A po slávě. A po klidu. Takže vlastně po zjištění, že touhy jsou celkem k prdu.(25.01.2009)