Král Lear (2018)

Přepis vrcholné Shakespearovy hry, který se soustředí na stavy, statusy a vztahy postav decentně, a přeci působivě.Goneril a Reagan si od svého královského otce berou plnými hrstmi majetek a titul, jeho rozdavačný výlev je jim ku prospěchu. Posléze jim stejně velkopanské otcovy rozmary připadají jako trestuhodné, neakceptovatelné (nemohou z nich najednou těžit!), proto jej (z jejich pohledu logicky) žádají o to, aby se nyní vzdal i zbytku svého královského majestátu. To Lear odmítá, nechce se zřeknout zbytku své důstojnosti. Přichází o titul, bezpečí, své poslední věrné, o milovanou dceru Kordélii. S proklínáním a nenávistí v srdci odchází na cestu, z níž není návratu. Na cestu od královské koruny k bláznovské čepici. Král Lear je hra o důsledcích toho, pokud jednáme pouze v návalu emocí, vášní. O unáhlených soudech nad lidmi a odpuštění. I v této hře uplatňuje Shakespeare mistrovsky práci s kontrasty - Glostrer prohlédne ve chvíli, kdy je oslepen, Lear se dopracovává k racionálnu až, když je bláznem.Film by mohl být charakterizován jedním slovem, a tím je uměřenost. Čistota co do práce s kamerou a světlem, interiéry (volbu zasazení do současnosti, které u historických her příliš neholduji, vnímám jako projev minimalismu, nikoliv jako násilnou aktualizaci, jak tomu často bývá). Výpověď zásadních míst je podtrhnuta dobře zvolenou hudbou. Uměřenost a úspornost co do prostředků, nikoliv však sterilita. Co je vzato na rušivých elementech výpravy, tím překypují procítěné herecké výkony.Anthony Hopkinsje podle očekávání dechberoucí, na úrovni shakespearovských herců Olivierovy velikosti.  Co je přeci u Shakespeara to zásadní? Jít po obsahu, ne formě. ,,Neměl jste zešedivět dřív, než jste zmoudřel." - Šašek Learovi

Adaptace, která má svým zpracováním a nudným podáním blíž ke třem hvězdám, ale já jsem hodný a navíc mám pro Shakespeara slabost, obzvlášť, když v nich hraje takové množství mimořádných a skvostných herců, největší radost samozřejmě byla sledovat Hopkinse a Emmu Thompson. Herecký koncert, navíc v té správné vznešené angličtině. Přenesení do současnosti je nenásilné a spíš jen tak na efekt, ale k nejlepším adaptacím se tenhle Král Lear rozhodně neřadí. A navíc furt platí, že na tenhle film prostě musíte mít náladu, protože jinak vás to asi pěkně otráví. Já naštěstí náladu měl. 70%.

Síce ani neviem ako sa mi to vyšplhalo až na priemer, ale inak je to v skutku veľmi slabá snímka. Ako som to začal pozerať, myslel som si že mám zlé titulky. Že to niekto preložil cez Google Translate. A ono je bolo tak zámerne. Celá snímka je jedna veľká hra so starodávnym jazykom a slengami. Mali by dať medailu tomu, kto to dokázal preložiť.Snímku som si pozrel kvôli sexi Emily Watson, ktorá tu bola o to viac zvodnejšia dáma v rokoch. Film je to neuveriteľne zvláštny, asi práve tým chcel zaujať, ale nepodarilo sa.Na začiatku nemáte šajnu v ktorom roku sa to odohráva a keď sa tam začne hovoriť o kráľovi a vy máte akú takú predstavu, tak potom tam nabehnú na autách vojaci v maskáčoch. Proste jeden blázinec.

Ak by som hodnotila hneď po vzhliadnutí, dala by som 1 hviezdu, ale dala som si čas. A musím dať tri. Herecké umenie v príbehu, ako som sa dočítala dalo údajne mnoho hercov. NIE. Nieje to pravda. Jediným hercom v tomto príbehu bol Antony Hopkins. Ostatný si zahrali asi len tak pomimo iných povinností. Nehovoriac o tom, že celé spracovanie bolo, akoby aj režisér si len odbehol natočiť toto dielo len tak pomimo inej robotky. Škoda toho. Veľká škoda. Námet na výbornú a záver z pozerania?? Takmer žiadny.

Přiznám se, že i přes to, jak moc jsem se na toto zpracování těšila, měla jsem přece jenom menší pochyby. Zpracovat Shakespeara tak, aby byl divák naprosto spokojený je hodně velký oříšek. Obzvlášť, pokud se jedná o adaptaci zasazenou do dnešní doby (které mimochodem nemám zrovna v lásce). BBC si ale umí poradit i takovým námětem, jako je King Lear, a zpracovat jej tak, že nejenom předčil všechny moje očekávání, ale rovnou posunul tuto filmovou adaptaci na úplný vrchol. Opravdu se nebojím říct, že King Lear je tou nejlepší adaptací Shakespearovské hry, kterou jsem kdy viděla. Herecký koncert Anthonyho Hopkinse a Andrewa Scotta je přímo učebnicovým příkladem herecké dokonalosti. Nejen, že Anthonymu padla role Leara jako ulitá, to spíš jakoby byla postava Leara psána přímo Anthonymu na tělo. I Andrew Scott předvedl absolutně dechberoucí výkon, role Edgara mu padla jako snad ještě žádná jiná, protože zde mohl předvést svůj herecký talent ze všech možných stran. Úžasná výprava, zasazení do dnešní doby perfektní a atmosféra naprosto dokonalá. Myslím, že kdyby mohl William Shakespeare King Lear zfilmovat, natočil by ho úplně stejně.