Kôya no Dacchi waifu (1967)

Japonský akčnější Trans-Europ-Express: všechny časové roviny a možnosti vývoje postav a událostí koexistují v jediném okamžiku. Zásadně nesouhlasím zde s panem Flíglem, "že každý stylový prvek byl motivován čistě impulzivním rozhodnutím", protože naopak jednotlivé prvky, kterými je právě běžná linearita podkopávána ("pozdravil mě jako yakuzu", bylo to ve tři hodiny, "to je divné, že nechal jen jednu kulku v bubínku", atd.), jsou a u takového filmu i musí být předem pečlivě zakomponovány do výsledného sestřihu. A to právě proto, že není snadné vytvořit film, v němž žádná událost, žádné rozhodnuní, žádná chyba neexistuje jen jedinkrát, ale neustále se postavám vrací z budoucnosti či je ze zálohy napadá z vlastní minulosti. Není to snadné, aby to zároveň neponechávalo možnost jednoduché rekonstrukce (v tomto případě bych jen autorovi vytknul, že některé z výše pojmenovaných uzlových bodů výstavby filmu byly místy moc okaté).(03.05.2016)

Film režírovaný scenáristou legendárního "Branded to Kill" sice potvrzuje, že Acuši Jamtoja výrazně přispěl ke kvalitám Suzukiho filmu, ale současně ukazuje, že Suzuki byl mnohem lepší režisér. "Inflatable Sex Doll of the Wasteland" spojuje prvky pinku filmů a kriminálek, ale zarytě podvrací veškerá divácká očekávání spojená s těmito žánry. Blouznivě rozklížené vyprávění vedené snovou logikou nechává zabité postavy znovu přicházet na scénu, pojímá přestřelky jako teatrální frašky a maximálně zcizuje diváka při sexuálních scénách (jedna sekvence je dokonce pojatá jako sledování němého záznamu znásilnění postavami, které dění na plátně komentují a dosazují dialogy do úst aktérů. Film je neřízená erupce surreálních nápadů, který se až příliš okatě a nekoncepčně snaží rozklížit žánrovou realitu a vyprávěcí normy, jenže vytváří pouze zmatečný chaos, kde je patrné, že každý stylový prvek byl motivován čistě impulzivním rozhodnutím "uděláme to takhle, to bude hustý".(04.05.2011)

Roots of Japanese torture sexploitations.(26.04.2024)