Putovala jsem se Zombií (1943)

Druhá z troch spoluprác Jacquesa Tourneura a Vala Lewtona. Nejde o priamočiary horor, skôr o melancholickú gotickú drámu. Zápletka je jednoduchá: zdravotná sestra dostane prácu opatrovateľky na ostrove Saint Sebastian. Jej pacientkou je katatonická žena, ktorej manžel sa stane milostným terčom hlavnej postavy. Ako film pokračuje, dej sa zauzľuje, stáva komplexnejším a viac nejednoznačným. Medziľudské vzťahy, skryté tajomstvá, minulé činy postáv sú dostatočne hmlisté na to, aby posunuli drámu do nekonvenčnejšieho a nezmapovaného teritória. Dej tu však nie je hlavná atrakcia. To, čo filmu dáva niečo extra a povyšuje ho na oveľa vyšší level je štýl. Tourner šikovne prechádza od konvenčnejšej narácie k niečomu formálne radikálnejšiemu, tajomnejšiemu a umelejšiemu. Napríklad dialógová scéna pred barom, ktorá je prerušená spevákom s veľmi špecifickou pesničkou, následne je požiadaný aby prestal, ale keď jedna z postáv zaspí, tak spevák začne znovu spievať a približovať sa k hlavnej postave. Tu nastáva preklopenie do štylizovanej, artificiálnej formy. Takéto momenty pridávajú filmu novú dimenziu a prehlbujú pocity znepokojenia, zvláštnosti. Neskôr sa Tourneur vzdáva konvenčnej logiky a štruktúry. Film sa stáva rozptýlenejším. Postupne prenikáme do logiky snov a nočných môr, pričom Tourneur nestráca svoju lyriku. V tomto bode sa film podobá skôr asociatívnemu poetickému filmovému experimentu ako klasickému hororu. Tourneur je majster tieňov a kamery. S veľmi málo prostriedkami dokáže vytvoriť pôsobivé obrazy, ktoré zostanú vryté do pamäte. Horizontálne línie záclon; ikonický Carrefour uprostred poľa; frantická energia voodoo rituálu; scéna s vlnami, ktoré narážajú na útes, kde stojí naša protagonistka; tajomná prechádzka na začiatku (dejovo a logicky nikde nepasuje), ktorá už predznamenáva, že to, čo bude nasledovať je lyrická asociácia záberov, nie konvenčný naratívny film, atď. Fantastické dielo po všetkých stránkach: štýlom, atmosférou a emóciami.

Za mě bych vyjádřil velké potěšení z toho, že rituály a další věci kolem voodoo jsou tady podány z ne moc profláklého pohledu a tudíž to filmu přidává na zajímavosti. Herecky spíš průměr, ale nápad fajn a vcelku nic výraznějšího nelze tvůrcům vytknout. Ovšem nečekejte zástupy pochodujících oživlých mrtvol, usekané a ustřelené hlavy, střeva a končetiny volně rozhozené všude kolem, je to přece jen film z roku 1949...tady je i to voodoo podáno velmi komorně...ovšem poměrně působivě...

Příjemná zábava z dob, kdy filmařům stačila nanejvýš hodina a půl na to, aby divákům předvedli, co dovedou - v tomto případě proměnit průměrné romantické melodrama v sevřený napínavý příběh se strhující atmosférou (vizMadsbenderův příspěvek!). Zkřížit karibské prostředí s motivy "Jany Eyrové" prý napadlo Lewtona; o třiadvacet let tak předešel román Jean Rhys "Širé Sargasové moře".

Tak si můžu ze seznamu odškrtnou další dlouho odkládanej film a zároveň další kousek z knihy Steven Jay Schneider101 hororů, které musíte vidět, než umřetekterej jsem viděl. U jsem to psal několikrát a napíšu to i tady. Pro horory s voodoo tématikou mám určitou slabost. Ikdyž tohle má hodně blízko k dramatu. Mimo zombie a již zmíněné voodoo je tu totiž velkou roli hraje i láska, zrada a nenávist. Takže  určitým ohledu může být zařazení do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než umřete trochu diskutabilní protože o čistokrevnej horor nejde. Za vidění ale film rozhodně stojí. Slabší 4hvězdy

"Her eyes are empty and she cannot talk and a nurse has come to make her walk."PoCat People (1942)ďalší režisérov hororový film zaradený medzi1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Na rozdiel od spomínanému filmu ma tento kupodivu nedráždil svojou tuposťou, pripadal mi podstatne inteligentnejší (naivita je prítomná v celkom prijateľnej miere). Zaujímavý je námet i prostredie, v ktorom sa príbeh šarmantnej opatrovateľky (Frances Dee) odohráva a hoci už o nejakej strašidelnosti vzhľadom na rok vzniku ťažko hovoriť, film má aj celkom slušnú atmosféru. Významne k nej prispieva výborná kamera, ktorá hlavne v nočných scénach pôsobivo využíva svetlo a tiene a určite aj hudba (hypnotické bubny). "I Walked with a Zombie" rozhodne nie je plytký film, keďže pod fasádou pomerne jednoduchej hlavnej zápletky rozvíja viacero zaujímavých motívov, ako je napr. motív hanebného otrokárstva.     "And the enormous boat brought the long ago fathers and the long ago mothers of us all, chained to the bottom of the boat." "They brought you to a beautiful place, didn't they?" "If you say, Miss. If you say."