Kmen (2014)

Ukrajinský filmový skvost, který v roce 2014 vyvolal nejen v Cannes pozdvižení, i po mnoha letech potvrzuje, že si veškerá ocenění jednoznačně zaslouží. Aby v divákovi udržel i po dvou hodinách maximální pozornost, aniž by v Kmeni padlo jediné slovo, to je umění v tom nejlepším slova smyslu. Režisér Myroslav Slabošpyckyj a kameraman a střihač v jedné osobě Valentyn Vasjanovyč vytvořili natolik mistrovské dílo, že se i dnes těžko věří faktu, že pro oba šlo o celovečerní debut. Kmen ale nestojí na premise, že v něm hraje výhradně neslyšící osazenstvo a všichni se domlouvají výhradně znakovou řečí. Kmen mě fascinoval a fascinuje především svou autentickou syrovostí a brutalitou, která i dnes může jisté slabší povahy šokovat, pokud podobné filmy nesledují pravidelně. Herecké výkony samozřejmě nelze hodnotit běžným měřítkem, ale představitel hlavní role Grygoryj Fesenko tu podává neuvěřitelně soustředěný výkon. Věříte mu všechny výrazy v obličeji i všechna gesta, o odvážně explicitních sexuálních scénách, kde ukázal prakticky vše, ani nemluvě. Není to vůbec příjemné drama, ale o to více si filmu cením, protože takových počinů je i dnes jako šafránu. Více takových Kmenů!

Další level už je jen natočit to jako muzikál. ____________Do internátní školy nastoupí nový, tichý hoch (jak jinak sakra, vždyť je hluchoněmej) a divák zjišťuje, že tady vážně nikdo nepatří do Nebelvíru. Je fascinující sledovat, jak hlavní hrdina zcela samozřejmě přijímá hierarchii a podílí se na všech činnostech „kmene“. A můžeme to právě jen sledovat – nedozvíme se hrdinovy názory, žádné vzpomínky, nevíme o něm nic. Třeba odkud přišel a jestli tohle dělal už předtím, nebo se takhle totálně přizpůsobil. Absence jiné než znakové řeči (a také hudby a většiny zvuků) zdůrazňuje to, že těm klukům prostě nerozumíme, ale taky poskytuje zvláštní filmový zážitek. Člověka napadá, jak je hádka dvou štětek hned společensky snesitelnější, nebo si náhle uvědomuje, co všechno se dá dělat v pokoji vedle spícího spolubydlícího, když nic nemůže slyšet… A na druhou stranu absenci zvukové stránky Slabošpyckyj vynahrazuje tím, že nás nechá opravdu dlouho, dlouho se dívat – ať už na soulož, jednání na úřadě anebo „lékařský zákrok“. Syrový, zvuk i pozorovatele pohlcující film s výbuchy tiché brutality.

Rozhodně unikátní zážitek, viděl jsem i s anglickým komentářem s režisérem. Líbilo se mi kolik z toho filmu bylo "skutečný". No nicméně i tak jsem většině nerozuměl a příběhu jsem se držel jen tak tak. Kvůli tomu asi ani hvězdu neberu ale je pravda že film si mě neudržel 100% času a choreografie rvaček na mě byla bohužel až moc umělá.

Nutno podotknout, žeKmenje film autorsky radikální, ať už svou konceptuální, tak formální stylizací. RežisérMyroslav Slabošpyckyjna to totiž šel od lesa, a natočil doslova (hlucho)němý film, kde absentují dialogy, monology, hudba, či titulky k znakové řeči jíž komunikují všichni (ne)herci, a který brilantně využívá kontinuální kamerové jízdy[film má přes víc než 2 hodinovou stopáž pouze 34 záběrů], což jen dokazuje důležitost, relevanci a význam ukrajinské kinematografie nejen v rámci evropského artu... scéna s potratem a brutální finále s nočními stolečky je vrchol diváckého diskomfortu, který nevyženu z hlavy hodně dlouho.

Ťažko dokážem film ohodnotiť hviezdičkami, ale mám k nemu čo povedať... hmmm.... napísať. Predovšetkým je ,,Kmeň" tvorený na efekt so všetkými pozitívami aj negatívami, ktoré z toho vyplývajú. Má jednotný režijný štýl, kedy sú jednotlivé scény tvorené staticky alebo dlhými jazdami kamery nakrútenými na jeden záber, pričom strih slúži iba na prechod do ďalšej scény. Samozrejme všetko bez hudby a takmer! úplne bez slov. To, že vo filme nezaznejú žiadne skutočné dialógy neznamená, žeby sa odohrával čisto v komunite hluchonemých (viď. napr. scény vo vlaku), iba je vyrozprávaný z ich pohľadu. Výraznejšie pripomienky mám skôr k obsahovej stránke. Prostitúcia medzi hluchonemými dievčatami mi prišla prehnaná (neviem, ako to na Ukrajine chodí, ale predsa len...) a explicitne znázornená nahota a sexuálne scény akoby mali podporiť surovosť príbehu, ktorý vygraduje poslednou scénou a... čo ďalej? To nevieme, hoci tušíme možné následky. Pohľad na odvrátenú stránku života ukrajinskej hluchonemej mládeže mi preto prišiel premrštený a ťažko povedať nakoľko odráža realitu. Päť rokov pred ,,Kmeňom" aj Slovensko nakrútilo film v znakovej reči - Legenda o nepočujúcich. (1020. hodnotenie, 81. komentár k filmu)