Kimi o aišita hitori no boku e (2022)

Rozhodl jsem se napsat stejný komentář k oběma dílům. Je vtipné, že jsem si po přečtení komentářů nejprve pustilTo Every You I've Loved Before (2022)a až potéKimi o aišita hitori no boku e (2022), abych pak po skončení potitulkové scény zjistil od tvůrců českých titulek, že si nemám zapomenout pustit pokračování :D Ehm, takže jsem si ještě schválně proletěl ten "první druhý film" a je doopravdy na zvážení každého z nás, jakým filmem začne. Věřím, že v jiných realitách jsem to udělal naopak:) Tvůrci to tak nejspíše zamýšleli, a udělali si z diváka tak trochu srandu :) Troufám si tvrdit, že jsou tyto snímky trochu podceněné, a propletení obou filmů je nesmírně zdařilé, vše do sebe krásně zapadá. Emocionálně mi přišel silnější film druhý, kde jsem více pochopil vztah ústřední dvojice, a díky kterému jsem pak měl možnost i pochopit veškeré dění z prvního filmu. Práce s paralelními realitami mě donutila v mnohém přemýšlet, myšlenky jsou pěkně rozvrstveny do obou děl, a dokážou tvořit smysluplný a kompaktní celek. Neváhám s udělením čtyř hvězdiček pro oba filmy, a je velká škoda, že to není plný počet. Proč? Ústřední dvojice (trojice) mohla mít více vykreslenější charaktery, ty emoce a osudovost nebyly dostačující tak jak by si zasloužily, a také mi občas vadilo nelogické chování postav, které by v reálném světě nebylo vůbec funkční, a ve filmu je tak hůře uvěřitelné. Je také třeba říct, že první snímek byl více emocionálně chladnější než ten druhý, kde se šlo o něco více do existenciální hloubky protagonistů. Knihy jsem odOtonavskutku nečetl, zajímalo by mě totiž, jak jsou ty vztahy a emoce vykreslené právě v té knižní podobě a jak moc zdařile se režisérovi podařilo to přenést na filmové plátno.Macumutose možná snažil o druhéKimi no na wa. (2016)mixnuté sPan Nikdo (2009)se kterým mají oba snímky společné více než se může zdát, ale režisér je zbytečně moc odměřený k emocionální stránce. I tak ale nesmírně kvalitně natočené filmy, ke kterým se v budoucnu rád vrátím! :)(26.09.2024)

Tenhle počin je těžké komentovat bez jeho protějšku "Boku ga Aishita Subete no Kimi e", které vyšly zároveň a které se propojují. Navíc není jasně dané, co je první díl a co druhý, kdy se oboje odehrává ve stejném časovém úseku, ale v jiných (paralelních) světech. Já jsem konkrétně sesledoval toto anime první a pak následoval tím druhým - kdy mi tohle pořadí i po shlédnutí obou dalo větší smysl. Myslím si však, že je to právě schválně neurčené, jak to má jít za sebou tak, aby každý divák měl trochu jiných zážitek (přesně jak to mají i postavy v jednotlivých světech, kde pak záleží na úhlu pohledu jednotlivce - čím je více ovlivněn). Jak už jsem zmínil, tak příběh je z hlavní části o posouvání se mezi paralelními světy, kdy to hraje na myšlenku, co by se stalo, kdyby se člověk rozmyslel v určitém okamžiku udělat něco jiného. Toť je tak nějak obecná myšlenka, ale konkrétní myšlenka v tomto anime je o tragické lásce a snaze to změnit, kdy se tu objevuje několik dojemných okamžiků a spoustu vědeckých poznatků. Oproti druhému anime se tak zaměřuje tématicky na něco jiného a nelze ho plně pochopit samostatně bez toho druhého. Je to tak velice originální počin, který divákovi pořádně zamotá hlavu a na konci mu dá se nad čím hluboce zamyslet. Po hudební stránce i animační stránce je to velice dobré.(15.01.2024)

Nakonec musím přiznat, že mi tato paralelní linka přišla emocionálně mnohem silnější a byť není tak důkladná ve vysvětlování fenoménů cestování dimenzemi a ani tolik nepřibližuje hrdinův charakter a smýšlení, užil jsem si ji mnohem víc, než celý„první“ film, který mě zanechal relativně chladným. Tady ve mně ožily dávno zapomenuté emoce a „užíval“ jsem si tu bolestnou jízdu až do samotného, hořkosladkého konce. Aneb co všechno může zapříčinit jeden hloupý omyl a jak dokáže úplně změnit vývoj budoucnosti. V prvním filmu jsme měli vědecky podložené cestování dimenzemi, zde se zabředlo do cestování samotným časem a prostorem. Bylo to barevnější, chemie mezi úhlavní dvojicí fungovala nesrovnatelně lépe a obecně mi přišlo, že to nebylo tak chladné a odtažité. Však pozdější vztah mezi dvojicí z „jedničky“, byť zde mimo romantickou úroveň, působil silněji a uvěřitelněji. Až si říkám, jestli nebyla chyba vidět tento snímek až jako druhý a připravit se tak o řadu možných překvapení, která byla bezostyšně vyzrazena v „prvním“ filmu. Na druhou stranu zase do sebe zapadla celá ta skládačka a mnohé scény z jedničky nabraly na hodnotě. Kdybych si ovšem mohl znovu vybrat, kouknu na tento jako první. Možná mé paralelní já tak učinilo. Zde přes všechno vyspoilerované a bez zaváhání4*. Romantický doják, co mě naprosto odpálil.(03.12.2023)

Koncept paralelních světů je zajímavé a vděčné téma a přidat k němu i nějakou tu osudovou romanci se doslova nabízí. Bohužel tady to pro mě alepříliš dobře nefunguje.To Me, the One Who Loved Youu mě selhává tím, že se v obou tématech až příliš topí, film neskutečně obšírně a neustálevysvětluje, jak vše funguje, místo aby mi to jen ukazoval, nebo nechal nějaký prostor pro fantasii. Chybí mi tam lehkost, atmosféra, silněji podané emoce… Nebo jsem možná měl jen problém filmu ty emoce uvěřit, stejně jako mě zase až tak úplně nechytla všechna ta všudypřítomná věda. Prostě a jednoduše, i když má film super nápad, jeho provedení mě úplně neoslovilo, takže za mě maximálněprůměr. 5/10(02.04.2023)