Kareši kanodžo no džidžó (1998)

Úžasný, jemný romantický seriál. Postavy mají místy dost komplikovanou osobnost a opravdu se chovají jako puberťáci. Hideaki Anno se nebojí experimentovat s formou, i když jde někdy evidentně o z nouze cnost. Poslední arc od 19. epizody je jedno velké rozčarování, kdy se dojelo na tvůrčí neshody, absenci plánování a toho, že Gainax je prostě Gainax. Detailnějizde.(30.08.2024)

Prvých sedem-osem častí je tak krásne krehkých, naivných a prekvapivých, až vo mne vyvolávali pocit niečoho anjelského. A to aj napriek záplave chibi postavičiek, ktoré však tvorili karikatúrny, uzemňujúci, satirický protipól (jadro hlavnej ženskej hrdinky) a ktoré (ústredný vzťah rozvíjajúci) príbeh udržiavali pri zemi a nedovolili mu uletieť do neba a stať sa niečím odtrhnutým od tohto sveta. Zvyšok stojí za sledovanie (mimo demografickej skupiny) skôr kvôli štylistickým experimentom Hideakiho Anna - seriál je plný dokumentaristických vsuviek, textúr, pillowshotov, využívania komiksových postupov, statickej kresby, zmien rámovania, rozdelenia akcie v jednom obraze, využitia písma, rôznych spôsobov animácie a pod. Z tohto hľadiska je pôsobivá najmä posledná časť, v ktorej sa dokumentárne pasáže a komiksový štýl prepájajú s lyrikou. Hlavnú rolu akoby v nej hralo mlčanie a náznak - niečo nevypovedané - ako v básňach tanka, a to je, povedzme si pravdu, v anime menej obvyklé než v hranej tvorbe.(31.10.2021)

Zvlášť u některých dílů mě přepadaly pocity melancholie, vztah mezi introvertním Soichirem a extrovertní Yukino se velmi zajímavě vyvíjí, stejně tak i některé vedlejší postavy mě nadchly svým osobitým chováním, temnou minulostí a následným vypracováním se z citově nevyrovnaných puberťáků k dospělým a rozumným lidem. Je až děsivé, jak snadno se do některých postav dokáže člověk vcítit. Jsou zde velmi věrně vyobrazeny a nepůsobí jako roboti, ale jako lidé s vlastnostmi dobrými i špatnými. Na to, že se jedná o shoujo, všechno tak nějak vyznívá v dost reálném duchu, prostě každý z nás nosí pomyslnou masku ve společnosti, ale ve skutečnosti jsme úplně jiní a vlastně je to velké břemeno, neustále se přetvařovat, abychom splnili očekávání druhých. Samotný konec, resp. epizoda, kde se utne povídání o Yukino a Soichirovi, je uzavřen svým poeticky originálním způsobem ve stylu „Právě teď spolu chodíme, máme se rádi, ale stále se snažíme nalézt svou vlastní identitu a budoucnost pro teď hodíme za hlavu, vytvoříme si krásné vzpomínky a budeme žít tím, co je teď.“ Dramatické pianové sólo, které doprovází klíčové i méně klíčové momenty v životech těchto teenagerů nacházejících se v období sebepoznávání, je trefné a laská uši. Zajímavým prvkem je také prolínání animace s reálnými záběry městského života a střední školy v Japonsku, která byla nejspíš samotnou předlohou pro školu, kterou zde naše milé postavy navštěvují. Mou jedinou výtkou je snad jen ten přešlap autora - v přeplácaném množství chibi postaviček, ve které se postavy mění i v těch nejnevhodnějších a rádoby poměrně vážných momentech, kdy to kazí samotnou atmosféru a strhává pozornost od situace, ve které se postavy ocitávají nebo se ji zrovna snaží nějak vyřešit. Nemám nic proti kombinování více anime žánrů najednou, ale pokud v seriálu nastane nějaký klíčový moment v životě některé z postav, který by měl být brán vážně, míchání komediálních prvků s těmi vážnými by se mělo předem zvážit. Kare Kano až na pár nedostatků celkově hodnotím velmi kladně, má to určité poselství o dospívání a respektování ostatních okolo sebe. Zároveň to slouží jako takový rádce na cestu k dospělosti a svým způsobem odkrývá problémy teenagerů, o kterých se ve společnosti až tolik nemluví.(11.01.2018)

Co mě zaujalo, je velmi zvláštní (až kolážovité) zpracování - krátké animace se střídají se statickými obrázky, fotkami a občas jen černou plochou s komentářem. Celkově se mi náhled do denních starostí několika středoškoláků podkreslený padnoucí hudbou líbil (až na úvody shrnující předchozí děj pořád dokola v průběhu celé série). Oceňuji, že postavy mají uvěřitelné charaktery a seriál nabízí podněty k zamyšlení.(14.12.2012)

Když jsem se poprvé na tento seriál podívala na csfd, tak už jsem za sebou měla dva díly, proto jsem si říkala, že jsem špatně, protože ten pár, co tu je na obrázku, jsem tam nikde neviděla. Ale nebojte, přišel :-D I když bych byla raději, kdybych o nich věděla víc... Máme tu spousty charakterů, spousty holek a kluků a všichni jsou jedineční, všichni mají svůj charakter, který určitě není odbitý třemi vlastnostmi a nějakou schopností. Všichni jsou krásně komplikovaní, což úžasně působí v rozporu s naprosto jednoduchou, téměř statickou kresbou. Velmi se mi líbilo kombinování kresleného s reálnem, podle mě se to netlouklo, jako se občas stává. Seriál umí velmi dobře zachytit určitou náladu, pocit a interpretuje to způsobem, že to prostě musíte cítit. Ačkoliv je to kresba z konce minulého století, já si ji - jak je již určitě jasné - zamilovala. Opening nevadí, je to průměr, nemusela jsem jej slyšet. Ale ending se mi nějakým záhadným způsobem začal líbit, čím dál více s každým dílem. Obzvláště u konce. Co by mohlo vadit, je fakt, že celý 16. díl je shrnutím toho, co se stalo, a v další, pozdějších, dílech se občas stane, že kus dílu nás opět takové shrnutí čeká. Přiznám se - přeskočila jsem. Určitě budu pokračovat s příběh, čili otevřu mangu, protože mě tyto lidské! bytosti zajímají. Lepší 4*.(23.09.2010)