Kimi no suizó o tabetai (2018)

„And yet, even though I wasn't anyone special, you found reasons to care about me... ...It's like you chose me for me. It took me 17 years to realize, but maybe I was waiting for you to meet me this whole time. Just like the cherry blossoms, waiting for spring.“ Viděl jsem hodně anime, smutné i štastné a řekl bych, že nejlepší smutný anime seriál jeYour Lie in April, ale film? To je rozhodně I want to eat your pancreas. Sice je pravda, že na začátku již rovnou zjistíme co se stane, ale ty důvody a ten čas kdy se to stane mi vždy přijde šokující. To nejlepší z filmu mi logicky přijde epilog ke knize Living with Dying, asi jako většině, tahle část filmu je nejen překrásná, ale také skvěle napsaná. Někomu ale film může přijít nudný, samozřejmě většina filmu je Slice of Life o tom, jak se Sakura snaží prožít své poslední týdny na tomhle světě, Slice of Life ne každého baví, ale mě přišel celkem zábavný a ani se film tak moc nenatahoval. Podle mě must watch, ať už z pohledu smutných anime, tak i z pohledu romantických anime, protože lepší už moc toho není. Vztah mezi Sakurou a Harukim je speciální, právě ve svém čtvrtém rewatchi jsem se snažil jej analyzovat, ale Sakura to vlastně v epilogu shrnula krásně: „Knowing that you'd eventually lose me, you were afraid to make me your friend or girlfiend.“ No a má pravdu, ale i tak je jejich vztah, ne-úplně realistický, jenže z pohledu diváka jej překousnete a možná i podpoříte. Mnoho lidí porovnává Pancreas sKoe no katači, nebo sKimi no na wa., no ale já si nejsem jistý jestli je to ta pravá kategorie, kam bych Pancreas řadil. Spíš bych jej hodil do kategorie s již zmíněnýmYour Lie in April, nebo kKimi o aišita hitori no boku e(tuhle duologii mám velice rád), které jsou smutné a něco ve vás zanechají. Tohle je subjektivní názor, ale měKoe no katačiprostě smutné nepřišlo, nebo spíš, ne na levelu jako Pancreas a výše zmíněné tituly. A z romantického spektra, je tohle romantika? Jakože jo, když to vezmeme z velice uvolněného myšlení tak romantika to v něčem je, ale zase sKimi no na wa.bych to neporovnával. Tyhle porovnávání filmu spíše škodí, než "zlepšují jeho image." Must watch, pro kohokoliv, je to fenomenální anime.

I Want to Eat Your Pancreas? Co to je za divnej název? Tohle jsem si říkal před zhlédnutím filmu, ale po zhlédnutí mám při čtení názvu na krajíčku a kolem stromu Sakury už nikdy neprojdu stejně jako předtím. Zadržovat tady slzy je jak hýbat s horou a abych se udržel, tak jsem vynaložil spoustu sil. Nejsem úplně typ člověka, co pravidelně kouká na čistě romantické filmy, ale jednou za čas se najde večer, kdy na to prostě mám náladu. Ještě k tomu jsem ve fázi anime filmů, takže tento film byl nejlepší adept. Definitivně jsem si vybral dobře. Tohle hitnulo fakt silně.
Ze začátku mile vypadající příběh o antisociálním středoškolákovi a ultra extrovertní středoškolačce s velmi smutným osudem se rychle mění v mnohem silnější a zajímavější podobu sama sebe. Z naprosto ledové a nesympatické hlavní postavy se postupně stává milej a dobrej klučina a čím víc se baví se Sakurou, tím víc se zlepšuje. Tohle mě z nějakého důvodu strašně bavilo. Taky mě bavilo, že jsme se do opravdového konce nedozvěděli jeho jméno, protože to dodalo filmu jakýsi mysteriózní prvek.
To, jak příběh skončí, jsme všichni vzhledem k Sakuřině situaci očekávali, ale ono to tak vlastně nebylo. Moje očekávání byla během pár sekund pryč ze stolu a to, co se stalo, bylo nefér. Prostě to nebylo fér. Ale k filmu to naprosto sedělo. V tento okamžik jsem byl naprosto zdevastován a tak film dosáhl za mě svého vrcholu. To, co následovalo, bylo krásné, ale já jsem se přitom pořád vyrovnával s předešlou událostí. Nejsmutnější moment za mě nastal u Sakuřiny matky. V ten moment jsem opravdu ocenil, jak moc se mi chce brečet :D
Na konci se dozvídáme jméno hlavní postavy a zas a opět to je prostě krásné. Krásné bylo obzvlášť to, jak Sakura změnila Harukiho a vlastně tak za sebou zanechala i kus jí samotné. Podtitulková scéna toto už jen podtrhla. Pro zhlédnutí tohoto filmu si připravte balení kapesníčků, protože bez toho to moc nepůjde. Zasloužené doporučení.

Po spoileroidním začátku jsem se obával, že to bude emoční vydíračka jako nejmenovaný ghibli film z druhé světové války. Ale dokázal jsem se od toho odprostit a soustředit se na vztah téhle zvláštní dvojice, která se mi každou minutou líbila víc a víc. Musím uznat, že jak přiběh, tak charaktery byly pro mě hodně inspirativní. Přiběh směřoval tam, kam od začátku musel, ale přece jen mě dokázal překvapit, a ano konec je hodně emočně intenzivní, ale skvělý. Jsem moc rád, že to hned neskončilo a hrdinu jsme měli na scéně dál. Velmi mě potešila scéna po titulcích. Ano, je to skvělá netradiční romantika, ale stále nepřekonala tu nejlepšíKimi no na wa..

[2,5*]"To je ale náhoda!" "Prepáč, ale nemám čas na tvoje náhody."Neobvyklý príbeh o veľmi neobvyklom vzťahu, ktorý vo mne vzbudzuje silne rozporuplné pocity, a to ako máloktoré iné dielo. Na jednej strane ma priťahuje svojou poetickou krásou, na druhej strane ma však odpudzuje svojou až protivnou vtieravosťou. Len vďaka štýlu animácie, ktorý mám celkom rád a niekoľkým veľmi intenzívnym a citlivým momentom udeľujem stále ešte dobré hodnotenie (3 hviezdičky) a snažím sa pritom potlačiť do úzadia všetky prítomné negatíva. Predovšetkým sa tu vôbec nedá hovoriť o nejakej prepracovanej psychológii postáv, dvaja hlavní hrdinovia sa chovajú úplne neprirodzene a aj ten vzťah medzi nimi pôsobí veľmi umelo (hlavne spočiatku a potom väčšinu času) - on je ako taký robot bez náznakov emócií, ona (Sakura) je zase jeho presný opak, javí sa občas s tými jej preháňanými emóciami ako úplný šialenec. A to je ešte nič oproti niektorým vedľajším postavám, ako je Sakurina uvrešťaná a večne nasrdená najlepšia priateľka Kjóko, či Sakurin debilný bývalý priateľ. Proste mi tu skoro všetko pripadá akési strojené, falošné, ako z nejakého sitkomu a tá téma sa mi zdá byť znásilnená na dolovanie emócií. Nesadla mi ani dosť povrchná hudba, ktorá sa často doslova bije s aktuálnym dianím. Evidentne nie som cieľovou skupinou, bude to zrejme mierené hlavne na tínedžerov."Si môj priateľ až do mojej smrti, dobre?"

Viacerí sa tu vyjadrili, že film má podivný názov. Veru tak. Ja by som mu dala romantickejší názov, napríkladCherry Blossoms. Okrem iného je to také niečo typicky japonské. Keby som sa niekedy v živote rozhodla urobiť si výlet do Japonska, bolo by to v jari. Ale teraz k filmu. Hmh, mámzmiešanépocity, pretože aj sa mi to páčilo, aj nie. Myslím, že som v živote nevidela depresívnejší animovaný film, hoci aj tu sa nájdupekné a hlboké myšlienky,napríklad keď Sakura vysvetľuje, kedy sa cíti byť nažive a aké sú dôležité medziľudské vzťahy. Problém je možno aj v tom, že som našla len verziu v angličtine, v originálnom znení by to bolo asi lepšie. Keď porovnám tentosmutný filmo Sakure s inýmianime, ktoré som mala možnosť vidieť, ani animácia a ani hudba neboli také dychvyrážajúce. Ale aj tu sa našli svetlé chvíľky, ohňostroje boli napríklad super. Samotný príbeh bol fajn, ale stále mi tam niečo chýbalo. Postavy si ma nezískali až tak ako v inýchanime, ona bola vzhľadom na okolnosti podľa mňa až nerealisticky optimistická a trochu až pojašená, on bol veľmi pasívny a trochu taký pako. Koniec sa mi nepáčil. Nebolo to potom ani nijako bližšie vysvetlené - prečo sa to stalo, ako, prečo práve jej, kto bol za tým, atď. a s takým koncom by sa žiadna matka len tak neuspokojila, hľadala by odpovede. Pankreas sa tu často spomína a viď názov aj v súvislosti s jedením, aj za to dávam mínusové body. Trochucreepy. Za pozretie to ale stojí, nenechajte sa odradiť. 65%.