Sono Bisque Doll wa koi o suru (2022)

Tohle anime je často označováno za svatý grál mezi romantickými tituly, a právě tahle pověst je podle mě jeho největším problémem. Obrovský hype vytváří očekávání, která seriál jednoduše nedokáže naplnit. Kdybych do něj šel bez předchozích chvalozpěvů, možná bych byl shovívavější, ale v tomto případě mě spíš čekalo zklamání než romantický zážitek. Dvě série sice na začátku budí dojem, že tvůrci mají dost prostoru na skutečný vývoj vztahu, jenže tenhle prostor zůstává téměř nevyužitý. Základní schéma je klasické až banální: populární a krásná dívka a sociálně neohrabaný kluk. Samo o sobě by to ještě nebyl problém, kdyby hlavní hrdina nebyl vykreslený jako extrémně přehnaná karikatura neschopnosti. Chápu, že romcomy často pracují s nesmělým hlavním protagonistou, ale tady je to dotažené do takového extrému, že to začne působit spíš trapně než roztomile. I přes naprosto jasné signály ze strany hlavní dívky nedokáže reagovat jinak než popíráním, útěkem nebo panikou, což je po čase vyloženě otravné sledovat. Největší problém ale spočívá v tom, že se jejich vztah prakticky nikam neposouvá. Po dvou sériích zůstává vše ve stejném bodě jako na začátku a divák se nedočká žádného skutečného vývoje. Romantické momenty jsou vzácné a když už se objeví, často nemají žádný dlouhodobý dopad. Místo postupného sbližování sledujeme nekonečné přešlapování na místě, které postupně zabíjí jakékoliv napětí. Hlavní dívka je jednou z mála věcí, které anime drží nad vodou. Je sympatická, energická a má osobnost, díky které se na ni dobře dívá. To ale zároveň ještě víc zvýrazňuje kontrast s hlavním hrdinou, který její snahu systematicky ignoruje nebo sabotuje. Člověk si tak začne klást otázku, proč má vůbec fandit jejich vztahu, když jeden z nich o něj evidentně nemá zájem nebo na něj jednoduše není připravený. Další velkou slabinou je práce s tempem a časem. Dvě série by měly nabídnout dost prostoru pro budování vztahu, jenže tvůrci se místo toho soustředí na vedlejší aktivity a samotná romantika zůstává až na druhé koleji. Výsledkem je pocit, že sledujete spíš slice of life s náhodnými romantickými náznaky než plnohodnotné romantické anime. Jediným skutečně výraznějším pozitivem je tematika cosplaye a cosplay komunity. Ta je zpracovaná poměrně svěže a dokáže zabavit v momentech, kdy romantická linka selhává. Je ale smutné, že právě tahle část funguje lépe než samotný vztah, který by měl být středem celého příběhu. Celkově mě tedy anime spíš zklamalo. Potenciál tu bezpochyby byl, ale zůstal nevyužitý. Místo romantického příběhu jsem dostal dvě série odkládání, popírání a přešlapování na místě. Pokud hledáte skutečnou romantiku a vývoj vztahu, tohle anime vás s největší pravděpodobností zklame. Na závěr sám se sebou uzavírám takový malý pakt a dávám tomuto anime 70 %. Původně bych hodnotil spíš níž, ale těchto 70 % dávám s podmínkou, že se ve třetí sérii konečně dočkáme nějakého skutečného romantického posunu. Možná tomu věřím až příliš naivně – ale rád se nechám překvapit.

Ečči nevyhľadávam, no nemám problém si ho pozrieť, ak sú dobré ohlasy na seriál. Bohužiaľ, tu sa naplno presne potvrdilo prečo ečči nevyhľadávam, keďže prvoplánovosť zobrazeného fanservisu scén dosť značným spôbom kazí budovanie emocionálneho vzťahu medzi dvoma hlavnými postavami. Ak sa jedná o fanservis v žánroch, kde romantika nie je ústredný fokus (eh, eh,Fairy TailaleboMonogatariséria), tak mi to vonkoncom neprekáža, no romanticky ladenému seriálu to uberá na vierohodnosti. Komediálna zložka je cielená buď na fanservis scénky alebo na nepochopenie popkultúry cosplayerov hlavnou postavou, čo je typ humoru, ktorému asi veľmi nechápem. Kresba, animácia a hudobná zložka sú v rámci žánru na veľmi dobrej technickej úrovni, no obsahovo ma zo seriálu o šití šiat a fotení cosplayerov nezaujalo nič natoľko, aby som mal potrebu sledovať ďalšie strasti nesmelého krajčíra.Drop 12/24 60%

Sono Bisque Doll wa Koi o Suru je typický rom-com s velkou mírou absurdity a naivity ohledně toho, že by se něco podobného mohlo stát i ve skutečném světě. Na rozdíl od ostatních anime mi to zde nijak výrazně nevadilo. Hlavní postavy Gojo Wakana (typické klišé neschopného dospívajícího hocha, který v životě snad k ženě nepromluvil) a Marin Kitagawa (nejpopulárnější holka ve třídě, vyčnívající svým designem zaměřeným na módní styl gyaru) spolu chodí do stejné třídy. Gojo se zabývá výrobou panenek (hina dolls) a je to pro něj ta nejpodstatnější věc v životě. Kvůli traumatické příhodě z dětství se o svém koníčku bojí mluvit a nechce, aby se stejná situace znovu opakovala. Marin ho však čirou náhodou jednoho večera přistihne ve škole při výrobě panenky. Ke Gojovu údivu ho neodsuzuje, ale přijde jí to úžasné. Marin ho naopak zasvětí do jejího vlastního koníčku - cosplayingu. Gojo se nabídne, že by on sám mohl pro Marin cosplaye vyrábět, a tak se mezi nimi pomalu začíná tvořit pouto. Celkově mě tohle anime, i přes klasická klišé a fan service, baví. Hlavním důvodem je jednoznačně animace a design, který studio CloverWorks prostě umí. Nejvíce se mi ale líbí, že se autorka snaží divákům ukázat pro mnoho lidí vcelku neznámý a často odsuzovaný koníček - cosplaying. Sama Fukuda si na tomhle dala velice záležet, což je v samotné manze dost očividné. V tomhle anime se prakticky dozvíte vše, co je o cosplayingu možné vědět.SPOILER:Škoda, že manga byla náhle ukončena, nejspíše kvůli samotnému zdraví Fukudy, jak už to u mnoha mangaků bývá (už dříve si dávala hiatus z tohoto důvodu), a další sezóna už bude finálová s náhlým koncem. Zároveň se můžeme v další sezóně těšit i na zatím nejlepší a nejzajímavější část celé mangy – Archangel Haniel arc.Nicméně pokud se vám tohle anime líbí, doporučuji přečíst si i mangu. Ta je podle mě dokonce o něco lepší než anime samotné.85 %

Jako celek je to hodně milé a příjemné anime, co nabízí poučné a zábavné okénko do světa cosplayování. Je doplněno i o pár romantických zápletek a celkově postavy jsou moc fajn. Marin je úžasná waifu o tom žádná. I Gojo (ne Satoru) je hodně fajn a se svou odhodlaností šít a uvěřitelnou povahou rozhodně nespadá do kategorie klasických nudných černovlasých anime protagonistů (kdo už viděl pár středoškolských shounenů pochopí). V neposlední řadě animace je moc hezká. Jediné co bych vytkla jsou ty občasné ecchi věci (které vůbec nebyly zapotřebí), ale tak já už viděla ledacos, takže tohle bylo ještě hodně, hodně dobře snesitelné. Všechny příběhové linky byly fajn a těším se co si pro nás seriál připraví dál v oznámeném pokračování.7.2/10

Nečekaná pecka a jedno z nejpozitivněji naladěnejch anime co jsem kdy viděl. Bylo příjemný sledovat jak se holka normálně zamiluje do kluka bez zbytečný vomáčky, umělýho dramatu a scénáristickýho kličkování, a vlastně i bez nějaký přeslazený a klišovitý romantiky. Dost tomu pomáhá fakt že Marin je extrémně sympatická a Gojo je perfektně zakřiknutej protipól kterej ovšem nespadá do kategorie neschopnýho ubožáka jak by ho jistě zobrazily západní média. Těch 12 dílů jsem se smál od začátku do konce a snesl bych jich na týhle úrovni klidně dalších 50, a ono by to klidně dál jet mohlo vzhledem ke krajně otevřenýmu konci, ale na druhou stranu je asi ideální v tom nejlepším přestat a nějak to nezkurvit. Po těch 5 hodinách si jsem koneckonců jistej že těmhle dvěma to nakonec stejně vyjde.