Kalki 2898-AD (2024)

Jeden z mála indických filmov, teda z tých, čo som videl, ktorému tá fakt extra stopáž trošku blíži. Tanečné číslo bolo len jedno a aj to nenútené, takže fajn, technicky na vysokej úrovni, ale to už India vie, podobne ako Rusi, len menej sympatické postavy, ku ktorím je ťažšie si vybudovať nejaké sympatie. Bhairava ako postava je taký nepodarený mix Star Lorda s akýmkoľvek náhodným indickým hrdinom, vrátane správania sa, pohybov, dokonca výbavy (lietajúce topánky), ale tak to je India, podobne ako Čína, kopíruje všetko možné a ja už som si na to zvykol, ale poukázať na to musím. Podobne je na tom vlastne všetko vo filme, dostaneme tu Mad Maxa, Avengerov, Wakandu, Star Wars, Atlas, Rebel Moon a neviem čo ešte všetko možné, v podstate je to ako napodobenina Snydera, ale v takom klone, že to síce bije do očí, ale popravde nevadí. Čo bolo naopak fakt že skvelé, tak spracovanie postavy Ashwatthamu, resp. jeho schopností. Celkové vyznenie 2,5 metrového starca, ktorý je doslova nezničiteľný a maximálne spomaliteľný. Jasné, na konci Bhairava odkopával lietajúce stoje a bol z neho na moment neporaziteľný superhrdina ála Captain Marvel, ale vydržalo to len okamih. Čakanie na ďalší diel bude ťažké, pretože film je náročný a vyslovene sa nemôžem prinútiť tešiť sa, ale na druhú stranu, určite si to zhliadnem, ak vyjdú samozrejme použiteľné titulky, pretože je to ďaleko ďaleko lepšie ako Brahmastra Part One Shiva, ktorému som dal tiež tri hviezdy, ale omnoho omnoho slabšie.

Vskutku hodně rozporuplný… věc. Ale jako fakt hodně hodně. Něco jako kdyby bráhmanský Dezider zhltnul metrák nagy jolokii, tematicky to zajedl dvěma jezerními nágy, následně se zčadil nějakým moc fajn oridžinl paňdžábským matrošem zabaleným do listů Incalu  a zmožen tím raušem čuměl paralelně na Hvězdné války, Pána prstenů, Dunu a Šíleného Maxe. Prostě sci-fi čalamáda non plus ultra a ještě k tomu na kari, pročež bez minimálně čtyřsemestrálního kurzu indické mytologie do pěti minut jeden absolutně neví, jestli se Červenák převtělil do Pohlodka nebo obráceně, úvodní hodinku a půl mu to tápání v rozličných hárekršnácích „zpříjemňuje“ patentní bollywůdské telenovelní pičmundování, ovšem pokud přežijete cca hodinu a půl zmíněného opičího ču(m/r)ákování, tak cca od útěku v popelářském autě a zjevení se Ašwa..blabla… no prostě toho Obi-Asury Kanišikibiho, se dá probrat z letargie a zbytek dohledět do konce dokonce bez usnutí a… nechat si nirvanický pocit z toho, že jste to vydrželi, rozmrdat zjištěním, že to halucinogenní martyrium byl jen první díl. Upřímně, zkrátit tomu sestřih alespoň o hodinu a půl té úděsné bollywaty, tak bych byl vlastně velmi příjemně překvapen, takto jen takové přenádherně tučnější dvě. Ale zase musím uznale uznat, že udržet tenhle dort pejska a kočičky vlastně celkem konzistentní a laxativně neutrální byl docela kumšt, pročež např. v souvislosti s tímto kusem zde zmiňovanou Zachariášovu Měsíčnici to dle mého soudu poráží o světelné roky, takže pokračování, bude-li, si asi výhledově zahulím. A závěrem nemohu nepodotknout, že tematicky téměř do písmene shodnou látku zvládli mí oblíbení Železní panicové smysluplně, elegantně, plnotučně a s výýýtečným hudebním doprovodem nacpatdo necelých osmi minut. Holt kdo umí, umí.

Docela solidní postapokalyptické sci-fi mixnuté indickou mytologií. Běžný divák se v té indické mytologii bude ztrácet, i já se v tom občas ztratil, ale triky jsou zde na snesitelné úrovni (oproti Pathaanovi). Amitabh jako nesmrtelný válečník, který chrání matku, jenž má porodit asi 10. reinkarnaci samotného Boha byl docela uvěřitelný, i když už není zrovna žádný mladík. Co mě však nasralo byl fakt, že nejde o uzavřený příběh, ale budu meset počkat na další pokračování. Zrovna tomuhle se snažím vyhýbat a koukám jen na uzavřené seriály (občas to holt nevydržím -Mandalorian,Alice in Bordeland), nesnáším to čekání na další řadu/díl, protože si prd pamatuji a musím pak sjet i to předtím, aby mi to dávalo smysl.

Přesně takhle by vypadal Rebel Moon, kdyby byl Snyder Ind. Trocha mytologie a zbytek vykradený ze všemožných scifi a násilně smícháno dohromady. Tím trpí logika světa i postav. Docela by se to jako akční výplach dalo, místy je to zábavné, ale 3 hodiny jsou opravdu úmorné a ještě to skončí cliffhangerem a pozvánkou na rozšířené cinematické univerzum.

Jenom jsem zíral, co dokáží již dnes Indové. Jakási směsice Šíleného Maxe a Hvězdných válek s nádechem mytologie a s naprosto úžasným vizuálem kupodivu opravdu funguje dokonale, i přes tříhodinovou stopáž. Kromě klasických indických "audio zpěvů", které mi jako jediná položka iritovaly, prostě nemám co vytknout! A kdo má rád tento žánr, jistě mi dá za pravdu.