Jezdci z jižního Bronxu (2005)

Ďalší z filmov o učiteľovi, ktorý začne učiť na škole, kde sú žiaci z tých nižších spoločenských vrstiev a vďaka svojim schopnostiam a odhodlaniu dá deťom bez budúcnosti šancu niečo v živote dokázať. Našťastie tento dostal na starosť deti v predpubertálnom veku, ktoré sa ešte nestihli zaradiť medzi členov miestnych gangov, aj keď jeden už bol tak na vážkach, takže to s nimi nemal až také ťažké. A ako to už v takýchto rozprávkach býva (aj keď je to podľa skutočnej udalosti), tak z priemerných až podpriemerných žiakov sa behom pár hodín lekcií šachu stanú majstri tejto hry, ktorí porazia každého súpera. Nič nové pod slnkom, sú určite lepšie "učiteľské filmy", takže u mňa priemer.

Lepších 50%. Film jede podle zaběhnuté šablony a nedočkáme se ničeho překvapivého, napínavých momentů či zvratů. V podstatě už 100x obehraná písnička. Nicméně je to natočeno tak mile a na pohodu, že to nenudí, člověk si u toho odpočine a vypne mozek. Ale nic víc. Na jednou kouknutí a odreagování dobré. Howgh!

Ne, pro mě to nebylo zklamání. Film se opírá o myšlenku = nabídněte těm nejchudším naději, alespoň šanci na východisko z jejich bídné situace a buďte si jisti, že oni se té šance skutečně rádi, a často i velice úspěšně, chytí. Musí jim však být tato šance dána, což se bohužel stává pouze ojediněle. Jinak je film hodně zidealizován, ukazuje pouze tu lepší stránku a úmyslně vynechává a odstraňuje překážky a problémy s tím spojené. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že opravdu kvalitní práce učitele a jeho "zápal" pro nějakou činnost ( v mém případě to bylo ochotnické divadlo ) dokáže strhnout a zaujmout i děti, u kterých by jste to nepředpokládali. Za ukázání této cesty si tento film své 3 * jistě zaslouží.

Jak chudé černoššské a portorikánské děti z Bronxu ke štěstí a pořádku v životě přišly, to už tady bylo hodněkrát. Tentokrát se tak děje prostřednictvím šachu, což jsem nečekal. Podle názvu jsem tipoval film o černošském motorkářském gangu, ale místo toho jsem se dozvěděl něco o šachách. Ne ovšem tolik, abych se je přiměl naučit hrát, to ne. Skončilo to tradičním americkým happy-endem, vše dobře dopadlo, takže *** jsou adekvátní. Jak říkám, šachy neumím, ale pár věcí mi přišlo dost přehnaných, třeba geniální malý Dawson a hraní šachu na povědomé šachovnici, to musel být pro jejich dušení schopnosti opravdový zápřah.

Viem, že sa nenájde trieda, kde po pár ukážkach šachu povstanú šachoví veľmajstri. Viem, že cracku sa človek nezbaví dohovorom od malej dcéry a viem, že v južnom Bronxe to bude ešte horšie. Ale i tak je tento film plný toho, čo od neho divák očakáva. Srdcových sekundových sekvencii, kedy sa vám bude chcieť skríknuť od radosti. Bolestí, kedy chcete pomôcť a hlavne pocitu šťastia keď vyhráme zápas. Je to príjemný rodinný film, ktorý prináša pohodu a radosť. Hláška vo filme: Ktoré dieťa je vaše? Všetci čiernI a hispánci. Alebo, Ahoj ja som Dawson a chodím do materskej. Pán učiteľ ja som porazil veľkého chlapca.
Humor: *** Vtiahnutie do deja: **** Reálnosť:*