Jeanne Poisson, markýza de Pompadour (2006)

Krkolomný pokus o životopisný kostýmový film o kráľovej štetke, pardón milenke. Jednak spracovaním, z ktorého srší televíznosť a nenápaditosť. Napríklad hudobná stránka sa spolieha iba na jeden motív, ktorý opakuje dookola. Jednak nesympatickou hlavnou predstaviteľkou, ktorá ma aj svojou bradavicou ďaleko od krásy a pôvabu. Jednak film zlyháva tým, že sa snaží vykresliť hlavnú postavu v čo najlepšom svetle a v každom ohľade, nehladiac na reálie. Ide tak skôr o jednoduchú kostýmovú romancu, než o životopisný film. Naťahovaný záver, ktorý sa snaží len emočne vydierať, je len ďalšia prvoplánovosť ako vykresliť z markízy ľudskú bytosť. Prvá časť vyslovene nudí, druhá je na tom o niečo lepšie. Viacmenej jediné, čo funguje, sú intrigy na kráľovskom dvore a kráľove "podarené" potomstvo, rovnako ako to, že Ľudovít XV bol ľahko ovplyvniteľný slaboch.

2/2 Romantizující životopis markýzy de Pompadour (1721–1764). Není to žádná pecka, ale pro připomenutí a základní orientaci bohatě postačuje. V užití reálů mají Frantíci vždycky výhodu u vlastních látek, to je samozřejmé. Hlavní problém tu představuje obsazení padesátnice Charlotte de Turckheim, která měla být jako Marie Leszczyńská jen o sedm let starší, než Ludvík XV., tady ale vypadala jako jeho matka. Naopak za zásadní klad považuju opětovné užití hudby z pompadourovské operety Leo Falla z roku 1922, která provází markýziny životopisy už celé století. Stejně tak tu bylo alespoň ve fragmentech zachyceno markýzino mecenášství, přátelství s encyklopedisty a její vlastní herecké ambice (v královském divadélku pro 14 lidí ve Versailles v letech 1747–1750).

V dobe syfilitidovej bolo úplne normálne, že sa z hovna stala celebrita a dnes z rýchlo kvasenej ludry robíme aj v TV filmoch osvietenú celebritu len preto, že vedela čítať. Intrigy na dvore sú pravdivé, jasné, že sa nechceli zmieriť s vplyvom rozhoďnožky takom veľkom, že ovládala skoro celú krajinu. Pritom kariéra na pohľadanie: nasadím parohy manželovi, ktorého som si ako nula zobrala len kvôli menu. Ale kráľovské meno je väčšie tak idem ďalej. Potom niekoľko pochybných potratov hnusnými prostriedkami (to tu ukázané nie je), no a potom s chatrným zdravím ledva po štyridsiatke prijímam posledné pomazanie, lebo však Pán na nebesiach celoživotným poskytovateľkám smilstva vždy odpustí. Nemám pre tuto madam žiadnu ľútosť, ani pochopenie a už vôbec nie niečo, čo by ju dávalo hore ako osobnosť. Ale na televízne pomery je to film celkom presný, hoci tých normálnych ukazuje ako závistlivé zrúdy, hoci boli len závistliví, a prostitútsku chamraď dáva za vzor.

Docela svižně natočený snímek v dobových kostýmech a kulisách, který i přes dvoudílnou stopáž zachycoval jen letmo a dost povrchně klíčové okamžiky života madame Pompadour, jejího vztahu s Ludvíkem XV. a jejího pověstného vlivu u dvora. Asi  ale ani nešlo postihnout větší emoční hloubku postav na úkor široké popisnosti. To sice dalo možnost seznámit se podrobněji s touto zajímavou osobností, ovšem do jisté míry to snížilo uměleckou hodnotu filmu. Závěrečný patos pak zbytečně překryl sympatickou věcnost, kterou si po většinu času snímek zachovával.

Už jsem to tu někde napsal. Mám rád filmy, jež diváka seznamují s historií a osobnostmi daných dob, které jakýmkoliv způsobem ovlivnili tok dějin (v politice, umění, vědě...).  A pokud kromě "rozšíření obzorů" nabídnou i příjemnou, inteligentní, vtipnou podívanou (zde navíc "kostýmní" pastvu pro oči), pak potěší i duši.  A to je přesně daný případ.... Note: pěkný komentář napsalFireTightv 2010; oceňuji :-).