JCVD (2008)

Jean ako v podstate vedľajšia postava rukojemníckej drámy v malom Belgickom mestečku na pošte sa stane hlavným podozrivým. Miláčik národa vs. padouch v jednej osobe. A bez kopačiek a boxu. K tomu sebareflexívna chvíľa a nečakaný koniec. Z tých dvoch ukázaných koncov ma pobavil ten prvý. Nechávam sa zlákať na 4*, ale som skôr za 3.

Je z toho hodně cítit, že JCVD tohle točil hlavně pro sebe. Osobní zpověď na pozadí jednoduchého příběhu přepadení banky a šikovně rozškálovaným časovým střihem, který příběh postupně zajímavě doplňuje, je něčím úplně jiným než jsme u jeho filmů zvyklí. A to jsem viděl do tohoto roku jeho kompletní filmografii od prvního filmu, takže tohle můžu celkem lehce posoudit. Je vidět, že čas zanechal nejenom nějaké ty vrásky na jeho obličeji ale i na duši a taky hodně, často draze zaplacených zkušeností, které ho ale bezesporu jako člověka výrazně posunuly. Bylo to hodně zajímavé a pestré čtvrtstoletí téhle nesporné legendy akčních filmů a to další bude bezesporu taky zajímavé, byť určitě jiné.

Po mojom akčnom hereckom triu (Sly, Arnie, Chan) bol Van Damme vždy ten štvrtý. Udivovalo ma, s akou vážnosťou ovláda bojové umenie a jedinou chybou bolo, že hral v zlých filmoch, pretože svoju hereckú kariéru mohol okrem exhibicionizmu bojového umenia presláviť aj svojou charizmou. Stalo sa čo sa stalo a spadol do toho, ale stal sa slávnym. Nikdy som však netušil, že má jeho osobnosť skutočne silný charakter. FilmJCVDpojednáva zväčša o ňom, potom sú tu komické náhody o útrapách slávnej hviezdy, čo stretáva fanúšikov na každom kroku a potom sa dostane do rukojemníctva lúpežníkov mestskej pošty. Originálne. Film však posúva do vyššieho levelu jeho otvorenosť, a obzvlášť vo forme spovedi jeho vzostupe nešťastnej kariéry, ktorá by sa bola ubrala úplne iným smerom. Nečakane dojemná, v určitej chvíli aj dosť drsná a vlastne aj vtipná dráma o Belgickej legende, ktorá ihneď prevalcuje všetky divácke očakávania, či už herca obľubujete, alebo nie. Silné 4*.

Jean-Claude Van Damme září v roli Jeana-Clauda Van Damma, unavené zapadající holywoodské hvězdy, v žánrově vrstevnaté a narativně zpřeházené taškařici, která jde mnohem dál než k prvoplánovému vykořisťování známého jména. Historka o tom, jak Jean-Claude ve své rodné Belgii, kde je bezmezně milován, vyloupí banku, stylisticky odkazuje právě k akčním béčkům, se kterými je Van Damme tak úzce spjat (práce s kamerou, vybledlý obraz, rychlý střih či genericky žánrová hudba). I když jeho práci film někdy trefně paroduje (např. jakési alternativní vyvrcholení celé loupeže), zůstává ke svému hrdinovi uctivě citlivý. Díky této citlivosti vznikají civilně emotivní momenty, které v kontrastu s komediálně absurdními situacemi udávají filmu skvělou dynamiku. Jeho nejsilnější zbraní každopádně zůstává náhlá facka (nebo spíše kopanec) v podobě 6 minut dlouhé intimní zpovědi, kterou Van Damme pronáší přímo k divákovi. Už jen tím si JCVD s tímto filmem vykopl místo v mém srdci. 9/10

Film vypráví přímo o Jeanu-Claudu Van Dammovi jako hvězdě za zenitem, která je nucená hrát v hloupých béčkách, a přitom má hluboko do kapsy, protože ji vysávají soudní spory o dceru z rozvedeného manželství. Pozorujeme Van Dammův obyčejný život, který je jednoho dne rázem promění v drama s filmovými parametry – a my se pak ptáme, jestli ho okolnosti nepřiměly stát se z klaďase padouchem, respektive čekáme, kdy se z toho zlomeného srábka konečně znovu stane triumfující bijec. Herec se zaplete do přepadení pošty a my z několika vyprávěcích perspektiv sledujeme, jakou roli tu vlastně hraje. Nutí nás to ohlížet se do Van Dammovy filmové minulosti, ale brát v potaz i jeho skutečný život a v duchu jakési reality show přehodnocovat, nakolik je nám sympatický. A že je to vlastně docela protivný náfuka, ale taky outsider žijící v sebeklamu, a rovněž chlapík, na němž je cosi neodolatelně fotogenického…