Jan Werich: Když už člověk jednou je… (2021)

5*Werich patří mezi mé nejoblíbenější osobnosti, jak povahově, tak i názorově. A proto není divu, že když jsem zjistil, že je o něm celovečerní dokument, tak jsem ho chtěl vidět. Jedná se zatím o největší filmový portrét o tomto umělci, kde se dozvíme mnoho zajímavého z jeho života profesního i osobního. Mnohé jsem již věděl z dřívějších medailonků a rozhovorů z televize, rozhlasu či jeho nahrávek, ale zjistil i něco nového. Ke slovu se dostanou i jeho kolegové zejména z doby, kdy byl znovu po osmašedesátém odstavený od své profesní dráhy a trpěl tím do konce života. Musím tvůrcům pogratulovat k dobře odvedené práci a doporučuji ke zhlédnutí.[PŘÍBĚH:2///SMYSL:3///ATMOSFÉRA:1///TEMPO:1///ORIGINALITA:1///NÁLADA:2///ART:1///STYL:1///CASTING:X(3*MAX) ]

Hezký dokument. Werichovo dílo je seřazeno chronologicky, ale někdy chybí hlubší vhled. Informačně je daleko víc řečeno ve hřeKorespondence V+W (divadelní záznam) (2012)Takže na základní seznámení s Werichem výborný snímek. Pro někoho, kdo už o Werichovi něco ví, je tam jen pár nových zajímavostí. Dle mého názoru se z toho dalo vymáčknout víc.

Co myšlenka, co slovo, co věta, to vybroušený diamant a skvost. Werichův hlas, vyjadřování, a hlavně neuvěřitelná hra s češtinou vždy pohladí po srdci. Dokument není natočený nějak speciálně, jinak nebo lépe než ostatní. Ale je o člověku, který nade vše miloval svoji zemi, divadlo, dobré lidi a doutníky. Zlomilo ho systém. Tak jako mnoho dalších. "To je můj osobní názor, já za to beru svoji vlastní zodpovědnost. A já tady netlumočím žádný oficiální názor. Já jsem byl na tlumočení oficiálních názorů vždycky trochu špatnej. Když už se za názor má trpět, a za názor se dycky trpí, tak proč já mám trpět za oficiální názor, když já si můžu klidně trpět za svůj." Krásná myšlenka. Ale to bych mohla vypsat snad všechno, co pan Werich řekl. Hrozně sympatický člověk a dědeček národa.

Forma mluvících hlav mi příliš nesedla, nekoukal jsem jako kolemjdoucí divák přepínající televizní kanály, proto se mi to při tom soustředění zdálo příliš zkratkovité na tu tonáž, kterou s sebouJan Werichnese. Zvládl bych i více dílný seriál, který jde více do hloubky a dává samotnému Janu Werichovi a jeho dílům ještě více prostoru. Toto jsouchronologicky seskládanévelmi krátkéfragmentydo ucelené biografie, která je vstupní bránou do mnohem zajímavějšího světa. Možná v tom by film zafungovat mohl. Co se týče samotného Jana Wericha:Velikánsamozřejmě.

Je to takový uctivý pomník, jaký si památka Jana Wericha určitě zaslouží, nicméně nemůžu se zbavit dojmu, že tvůrci mohli, respektive měli být odvážnější a kritičtější. Proč třeba v části o Vlastovi Burianovi vyloženě nezmínili, že americké vysílání V+W mířilo i proti němu? Proč někdo aspoň trochu nevyvážil část s antichartou? Z dalších věcí mě zamrzelo, že když Werich na kameru čte známou Lekci svobody, nedozví se diváctvo, že jde o moudrá a výstižná slova Jana Masaryka, nikoliv o jeho. Je to jako s titulním citátem, jehož autorem může vlastně dost možná být i Jiří Voskovec, neboť pochází z jejich společné hry. A perlička - ve scéně s antichartou hraje soundtrack z filmu First Man. Proč? A proč není uvedený v titulcích?