Milan Kundera: Od Žertu k Bezvýznamnosti (2021)

..... chvíľami som mal pocit ,že sa hovorí o Williamovi  Shakespeareovi - toľko oslavných slov až to bolo  otravné.....na druhej strane rozmýšľam,že si niečo od uvedeného autora prečítam.....bokom išli dve kontroverzie v jeho živote-vôbec nebolo spomenuté:1.Kunderov spolupodiel na odsúdení odporcu komunizmu v 5O-tych rokoch a 2-há  jeho vzťah k disidentu - údajne značne chladný......nič nebolo spomenuté......ako dokument  o významnom spisovateľovi - skôr podpriemer.....csfd 60%

Včera (11.7.2023) zemřel Milan Kundera a různé televize dnes dávají tento dokument. Jako osoba vyvolával Kundera různé kontroverze,ale jako spisovatel patřil k největším světovým tvůrcům. A kdo někdy od něj něco četl a nehledá od literatury jen zábavu, ale i inteligenci, tak to musí potvrdit. Naštěstí jsem schopen oddělit osobu tvůrce od jeho díla a jeho dílo je opravdu výborné, až na ty mladické komunistické básně, které jsou příšerné. Dokument samotný je průměrný, ale vydržel jsem ho kvůli Kunderovi a dozvěděl se tak nové informace.

Poctivý pokus přesvědčit obdivovatele díla Milana Kundery, že jakýkoli pokus o osobní kontakt s panem spisovatelem je předem odsouzený k neúspěchu (pokud tedy zrovna nejste rodinný přítel, ultimátní znalec autorova díla políbený Štěstěnou nebo Andrej Babiš s chotí). Autoři, vědomi si toho, že získat archivní materiály nebo rozhovor na kameru s někým z Kunderových žáků a souputníků bude velmi obtížné, jako by záměrně pominuli jakoukoli část díla nebo Kunderova života, která by mohla na jeho legendu vrhnout nějaký stín pochybnosti. Minimálně kvůli archivním ukázkám z francouzských rozhovorů s MK stojí za vidění.

Vynikající dokument, který naznačuje, jak chápat Milana Kunderu coby spisovatele a zároveň i smysl umělecké literatury jako takové. Nicméně v době nadvlády bulvárního kýče a vulgárního pozérství ve veřejném prostoru není zřejmě leckomu dáno ani pochopit, co a proč vlastně chtěli autoři dokumentu vyjádřit, natožpak Kundera ve svém díle sám.

Souhlasím s kolegy, že kýčově monumentální styl dokumentu je zcela v rozporu s duchem Kunderova díla. Četné vstupy představitelů pařížské intelektuální elity na jedné straně potěší, na straně druhé ale nelze autorům nevyčítat, že z takového Dream Teamu nedokázali vydolovat o mnoho víc než jen fráze o tom, jaký že je Kundera pašák. Například můj oblíbený Finkielkraut dostal pokaždé nanejvýš deset vteřin, pak vždy následoval střih a vstup jiné mluvící hlavy. Takto klipovitou formou vyprávění lze možná pojmout dokument o nějaké popové hvězdičce, ale sotva může být práva Kunderovi. Ve finále to tedy bylo nejen kýčové, ale taky povrchní a roztěkané. Kunderovo dílo nedokázali autoři zasadit do nějakého smysluplného kontextu, divák se sice dozvěděl, že to byl "strašně hezkej chlap", kterému ženské padaly k nohám, ale v čem tedy vlastně spočívá jeho velikost coby literáta už spíše nikoli. Velmi malý prostor dostala Kunderova kritika revolučního lyrismu, která byla přitom mimořádně vlivná právě ve Francii; a velmi aktuální může být i dnes, v éře fanatické ideologie woke. Největší plus nakonec vidím v zařazení velkého počtu jinak těžko dostupných archivních záběrů a nahrávek. Člověka zase jednou přepadl smutek nad tím, jak obrovský intelektuální potenciál tady rozdrtily pásy ruských tanků.