Jan Patočka: darovat smrt (2017)

Informatívny dokument o osobnosti českého filozofa a hovorcu Charty 77, iniciatívy skupiny protirežimných intelektuálov, ktorí ňou vyžadovali plnenie existujúcich zákonov a zmenu prístupu mocensko ozbrojeno policajných zložiek k tým, čo majú tendencie zmýšľať inak, než deklarovali boľševici. Ono je v podstate jedno, či boli chartisti touto iniciatívou cieľavedome pripravovaní na prevzatie moci, ako to deklaroval koncom 70. rokov v básňach Egon Bondy, alebo šlo o výlučne o  iniciatívu, zameranú na zlepšenie a dôsledné uplatňovanie zaručených ľudských práv počas normalizácie. Samotný profesor Patočka patril medzi tie hóch intelektové osobnosti, naplnenie našiel v bytových seminároch (čo bola iniciatíva nahradzujúca medzery v oficiálnom vzdelávacom systéme po roku 1969, kedy bola spústa učiteľov prepustených, či pre nesúhlas so sovietskou okupáciou alebo pre iné protiboľševické rebélie). Predstaviteľ filozofie praktického činu, nielen vzletných právd, zástanca duchovnej obrody jednotlivca aj kolektívu. Nebál sa konfrontácie s  eštébákmi a policajtami, a zrejme dobre vedel, že taký stret nastane. Inšpiratívna osobnosť. Čo trochu vadilo na dokumente, je malá polemika s názormi filozofa zo strany kolegov z disentu, resp. undergroundu. To je ale všeobecný nedostatok filmov o disidentoch - ospevujú sa ich činy, spomenú sa nejaké drobnosti (škraloupy) z osobného života (veď bol to len človek), ale skutočne kontroverzný názor niekoho z kolegov, ktorí mali odlišné východiská, takých dokumentov je žiaľ ako šafranu. Ani tento k nim nepatrí, napriek tomu hodnotím za informačný súhrn a editačne vhodný prístup autorov, nadpriemerne.

Pozoruhodný dokument o významné osobnosti české filosofie a disentu, od někoho komentáře přesně sedí, od jiného to jsou jen víceméně fráze. (70%)

Dobré a poučné. Pro člověka co si myslí, že filosofie je nějaká zelenina a Patočka je otočná otocka to ale určitě není

Zpracování není dokonalé, ale to nic nemění na tom, že už z úcty k panu Patočkovi uděluji velice rád tomuto nově vzniklému dokumentu plné hodnocení.

I při druhém zhlédnutí mě tento dokument dokázal nesmírně naštvat. Pokud už na nějaký dokumentární film koukám, tak se většinou týká látky, která mě zajímá natolik, že se formou v podstatě nezabývám. Zde je to ale nemožné. Úplně všechno po technické, dramaturgické i vizuální stránce je špatně. Vykukující mikrofon za Havlem, dokreslování těch nejméně podstatných detailů z výroků mluvících hlav tematickou montáží nebo zcela nafouknutá odbočka o Plasticích, která se Patočky týká jen marginálně. Ze všeho nejhorší ale je nekonzistence vyznění celého filmu. Celou dobu z úst vypravěče i mluvících hlav slýcháme o tom jaký byl Patočka intelektuál světového rozměru, ale jediné co se o jeho díle dozvíme je zestručněno do jedné formulace chytrolína Bělohradského a pak to, že Patočka studoval pod Husserlem a Heideggerem. Supr. A když se pak dokumentaristé ptají mluvících hlav, jestli máme číst Patočkovu smrt symbolicky, na což Bělohradský a Halík přikyvují, zatímco Sokol a Hejdánek jsou oprávněně zdrženliví, tak nejde o žádný názorový střet! Ten dokument celou osobnost Patočky již shrnul do postavy odbojáře. Neklade si žádné otázky, jen chce naplnit limit 52 minut, na které dostal love a čau bambíno. Až se budu chtít dívat na dokument o disentu, tak si nějaký snadno najdu, ale dokument o Patočkovi existuje jen tenhle. A to je celkem ostuda. Vzpomínám si, že jsem Darovat smrt viděl poprvé, když jsem byl na střední škole. A už tehdy mě štvalo, že jsem se v podstatě o Patočkovi nedozvěděl nic víc než od své dějepisářky. Tohle je zvlášť ironické vzhledem k tomu, jak v dokumentu Hejdánek mluví o Patočkovi jako o někom, kdo chtěl zpřítomnit historické reálie, nikoliv je suše zaznamenávat. Panu režiséru Jankovcovi se něco takového rozhodně nepodařilo.(27.07.2025)