Jak vyženit z pekla štěstí (1997)

V pekle mají Lumpostop - přístroj na vyhledání pozemských hříšníků. Mladý čert Drmáš sotva úspěšně složí pekelnou maturitu, je vyslán, aby do pekla přivedl svého prvního hříšníka. Má spadeno na nepoctivého a všemi mastmi mazaného ševce Hamzu, který využije všech dostupných prostředků, jak nezkušeného čerta obelhat. V nestřeženém okamžiku mu vzácný přístroj rozbije a poštve ho na poctivého holiče, kterého nemá rád z důvodu dřívějšího odmítnutí jeho dcerou, kterou kdysi požádal o ruku. Zoufalý Drmáš ze strachu před Luciperovým hněvem a potrestáním jeho panovačnou dcerou Lucindou, uvěří jeho lžím a vydá se do pekla odnést holiče Fouse. Záhy však zjistí, jak se věci mají. A aby to k jeho první zpackané návštěvě mezi lidi nebylo málo, přijde o to, co čerta dělá čertem a otvírá mu cestu zpět do pekla - rohy. A navíc se u všech rohatejch zamiluje do milé holičovy dcery, která je úplným opakem protivné Lucindy, s níž by mělo dojít na čertovské vdavky, bude-li úkol splněn.Tahle studiová pohádka je zářným příkladem toho, jak látku nezvládnout a celkem originální námět pohřbít. Jaroslav Hovorka se může "vyhovorkovat" jak chce a stejně je to málo platné, nebot k dispozici měl výborné herecké obsazení, přinejmenším ve vedlejších rolích určitě, a přesto se po zajímavém rozjezdu jeho pohádka rozpadne a začne být značně chaotická, neurovnaná a postavy se začnou chovat přinejmenším podivně. K tomu se přidá také velmi slabé technické provedení projevující se na "zamlžené", rozostřené kameře. Ladislav Šmíd v roli čerta je herec trpící "kretenoidním" syndromem a proto je doživotně odsouzen hrát postavy, které jsou nějakým způsobem dobrosrdečné, avšak od pohledu směšné a blbé až na půdu. Dokazuje to tady vehementně. Z čerta by měl jít strach, respekt, ale z něj šla akorát koncentrovaná debilita naředěná křečovitým zásahem scénáře, že to má být jakýsi milý čert, který jen doplatil na svoji důvěřivost a ve světě lidí se ještě tolik nevyzná. Mojmír Maděrič v roli proradného ševce je postava, která bavila ze všech účastníků nejvíc. Dokonce v úvodním setkání s Drmášem mezi nimi panoval zajímavý kontrast, který se však okamžitě vytratil do ztracena a pak se už objevoval jen sporadicky. Určitou sílu měla také postava Lucindy v podání Tatiany Vilhelmové. Prostor jí byl však věnován jen na začátku a na konci, což je škoda a její záporná postava tak v konečném součtu neměla tak úplně silný dopad, jak se dalo čekat. V ostatních rolích je možnost vidět zkušenost sama: Munzar, Zahajský nebo Hálek jako Luciper, ale i oni mají prostoru méně, než by potřebovali. Děj je pak vlivem málo obratné režie hodně rozdrolený a finální zúčtování je hodně nevýrazné i na poměry televizní studiové pohádky. Originálních nápadů byla slušná porce a stejně slušná porce jich zůstala nevyužitá. Ve výsledku je režijně i technicky tahle pohádka pohádkou druhé čertovské kategorie. Mé hodnocení: 40%

Taková pohádka o tom, jak i prostý hlupáček Drmáš může přijít k lásce a štěstí. Takže jaké je poučení, milí kluci? Učit se netřeba. Čím hloupější a naivnější, tím hezčí na vás čeká nevěsta a tím větší štěstí. A co holčičky? Vy se na to vykašlete taky. Stejně na vás vždycky zbyde akorát nějaký ten čert....:-))

Hezké, příjemné na pohled, trošičku veselé, ale také trošku zamotané. Ale na nedělní odpoledne se to výborně hodí a pobaví děti i rodiče.

Vlasatý Jašków 😀

Průměrná, ničím moc nevybočující pohádka s trochou humoru. Hlavně Mojmír Maděřič nese tíhu veškeré srandy. Padesát minut celkem rychle uteče a je to typická nedělní, studiová pohádka, která lehce pobaví, není vyloženě špatná, ale taky se asi rychle vymaže z paměti.