Irský zázrak (2022)

Lidská duše zahnaná do kouta kouše jako ten pes ,kterému léta ubližovali. Tak by se dal charakterizovat fanatismus a nepochopení lidí v každé době. Vždy si říkám ,kam to spěcháte vy ,jenž pláčete nad pomalým tempem a víte čím to je? Je to hloupou dobou ,která spoustu lidí pohltí a žene někam ,kam nechtějí. Tenhle film měl tempo v naprosté harmonii a Florence? Ta holka zraje jak víno a když její talent nekazí nějaká tupá Marvelovka ,je zkrátka úžasná. Film sám o sobě ukázal rozdíl mezi dobrem a zlem a otom, na tomto zkaženém světě jde. Dobro musí vždy zvítězit v jakékoliv podobě.  80%

Film so Senzitivnym obsahom! Nie každý by danú tému dokázal takto bravúrne citlivo uchopiť. Dej vás vtiahne hned na začiatku. Napriek tomu, že vo väčšine prípadov nemám rada pomalé filmy toto je dobrým príkladom, ze závisí od spracovania. Skvelá atmosféra..... SPOILER..... Najprv sa teda vyjadrím ku komentárom. Ľudia sú tak predpojati, že všetko okamžite zvaľujú na vieru a uniká im hĺbka toho, čo sa deje. 🤌 The Wonder nie je primárne o viere a „zázračnom“ hladovaní, ale je hlbokou psychologickou sondou do detskej traumy, viny a manipulácie. Film o tom, ako trauma prekrúti realitu. Najsilnejším momentom nie je fyzické chradnutie dievčaťa, ale to, ako si v jej mysli vzniká skreslený príbeh: nie „bolo mi ublížené“, ale  ➡️ „som vinná“. Následne potrebuje uľaviť vnútornému napätiu a pochopiť čo sa stalo. Jej hladovanie nie je akt viery, ale forma sebadeštrukcie a pokánia — zúfalá cesta, ako sa popasovať s bolesťou a traumou. Dieťa, ktoré nedokáže uniesť realitu zneužitia a obvinenia zo smrti brata, si vytvára systém viny a trestu, kde utrpenie znamená nádej na odpustenie. Veta „I loved him back“ nie je dôkazom lásky, ale dôkazom prežitia — detská myseľ si radšej nahovorí spoluúčasť, než by uniesla pravdu o zneužití. . Telo reaguje, myseľ to preloží ako „lásku“, a obeť sa začne vnímať ako spoluúčastník vlastného zneužitia. Film zároveň bolestivo ukazuje zlyhanie okolia: nielen rodiny, ale aj cirkvi a autorít. To všetko pre veľký úmysel, ktorý by v dobe hladomoru povzbudil ľud. Tí, ktorí potrebovali veriť v zázrak, radšej prehliadali realitu, a dokonca aj lekár - ktorý by mal byť tým múdrym, komu môžu dôverovať, si prisudzoval veľkú konrolu nad situáciou ale vedome ignoroval jasné vedecké príznaky vedúce k ohrozeniu života. Rodičia radšej nechajú umrieť dcéru než by mali čeliť škandálu, potupe a dovoliť aby im toto zistenie ale aj priznanie pred sebou, pokrivilo obraz o zosnulom synovi. V stredoveku sa takéto veci diali, bohužiaľ ešte aj dnes v dobe blahobytu sa to deje u nás priamo pod našim nosom. Stačí si vyhľadať pár svedectiev, kde všade sa to deje. Ale je jednoduchšie ukazovať prstom inam (napr. na cirkev) nech môžeme mať domnelé bezpečie. Pravdou je, že sa to deje všade v modelingovej sfére, aj u ateistov a častokrát v rodinných kruhoch. Namiesto hľadania vinníka by sme mali pozornosť venovať skôr prevencii, edukácii a ochrane najmä bezbranných detí a osôb s postihnutím.... Lebo ku zneužívaniu moci dochádza všade, kde je na to priestor. A mlčanie to umožňuje. Je to desivo aktuálne — rovnaký mechanizmus vidíme aj dnes, keď spoločnosť nedokáže uniesť realitu násilia a obviňovanie obráti proti obetiam, ktoré sú týmto sekundárne traumatizované. Napriek tomu, že všetci vidíme aké je to deštruktívne, že svojimi dopadmi na život jedinca ale aj rodiny, komunity, sa to dá pokladať za vraždu (ducha, psyché ale aj tela).  The Wonder tak odhaľuje krutú pravdu: trauma často neničí človeka priamo, ale tým, že mu zoberie schopnosť správne pomenovať, čo sa stalo. A keď dieťa uverí, že je vinné, začne sa ničiť, aby prežilo a prehlušilo už prítomný tlak a bolesť. Film je tragickým obrazom, ako obeť môže byť zničená nielen samotným páchateľom, ale aj svetom okolo seba.

Nebudu lhát, bylo pro mě celkem náročné dokoukat film až do konce bez přeskakování. Snímek sice disponuje pěknou kamerou, ale vzhledem k jednoduchosti scénáře působí vyprávění strnule a tato těžkopádnost se táhne prakticky po celou dobu. Upřímně příliš nechápu, proč měl někdo v roce 2022 potřebu natočit film o tak přímočarém tématu, jakým je náboženský fanatismus v historii, když jeho problematičnost je dnes už obecně známá. Film mi v tomto ohledu nepřinesl nic zásadně nového. Záběry alespoň doprovází moderní soundtrack s experimentálními prvky, který zajímavě kontrastuje s dobou, v níž se děj odehrává a dodává snímku určitou atmosférickou vrstvu, jež jinak poněkud statickému vyprávění chybí.

Pro ty, co jste nepochopili proč to dítě hladovělo, tak jste buďto nedávali pozor, anebo nechápate co znamená půst za pokání, čemuž se v dnešním většinově ateistickém Česku nemůžeme divit. Každopádně se jedná o zajímavý příběh, ukazující, kam až fanatismus může zajít a jak by to určitě nemělo vypadat. Florence perfektní.

„Hladovkou na blatech, ke spasení dojdeš, případně, máš-li pech, samou láskou pojdeš.“ Varování boubelkám, doma to nezkoušejte! Zázračná irská dieta (jen voda a božská mana) je vhodná jen pro lidi typu rostlina, se schopností čerpat energii ze slunce fotosyntézou. Což u nás umí jen chlupatý tolték Jaroslav Dušek. Tuhle se chlubil, jak si střihne hladovku i 40 dní a ještě u toho štípá dříví na zimu! Varování hladovým kinofilům, obrňte se trpělivostí! Máte-li již zubní protézu, nasaďte si ji. K doslova pekelné motivaci velmi pobožné hladovkářky, k jejímu dětskému traumatu a ke katarzi na blatech se budete muset pracně prokousávat. Stejně tak k otázce kruciální ohledně svaté Anny s pštrosím krkem: „Co to žere?“ [nebojte, teta, vás ne], popř. zda opravdu nic nežere? Nonstop hlídání Anny byl opruz, naštěstí mě bavilo pozorovat její pozorovatelku. Jak ve volných chvílích smilní vestoje, ťape si s dětskými botičkami, fetuje sirup proti kašli a přesto kašle na objektivitu. Pokoušet se o krmení sondou do žaludku? Sabotérka jedna, Dušek by ji hnal! Silný a až srdceryvný příběh bohužel zabila nevhodná hudba. Elektronické zvuky, kuňkající a kvílející, úplně jako by si pes baskervilský ve vřesovišti na kameni přisedl koule. Kde zůstaly staré dobré irské písně, temné, ryčné a dravé?