Indián (2022)

Vezmete neokoukaný námět a přibalíte k němu herce zvučného jména, pro jistotu tak zvučného, že rezonuje i za oceánem. A pak z toho uplácáte něco beztvarého, pokrytecky mravoučného, v čemž jedním dechem nakopete komunisty i imperialisty. Roden se snaží, ale z výkalů takového scénáře neuplete ani bič, natož film. Tomáš Svoboda by měl zkusit točit pohádky, naivistické pojetí se mu daří, k filmům pro dospělého diváka se však naprosto nehodí.

Dlouho přemýšlím, zda ty esoterické new age moudrosti, jež celý film znějí hlavnímu hrdinovi v hlavě, mají být vtipné, nebo poučné, nebo jaké. Mně osobně přišly asi nejvíc trapné. Lidstvo už pár desítek let trápí smrtelné životní tempo. Je to zcela pochopitelné, protože jsme od útlého dětství programováni k hromadění majetku. Je to naše nové náboženství. Je tedy zřejmé, že v té rychlosti snadno zapomeneme na to, co je v životě skutečně důležité. Že zapomeneme, co skutečný život vlastně je. Ale přicházet na to přes mokasíny?

Snaha tvorcov pozdvihnúť prst nad workaholickým sebastredným spôsobom života manažéra Ondřeja Jonáša formou fantaskného ezoterického zážitku vtelenia indiánskeho náčelníka sa tak trocha nevydarila. Samotný námet poskytuje množstvo prístupov. Na jednej strane je tu Ondřejova osobná dráma, ktorá by mohla viesť až k psychologickému thrileru. Tvorcovia však miesto toho zvolili káravý poučujúci tón, ktorý z perspektívy múdreho náčelníka núti zmeniť Ondřejovu životnú filozofiu. Ten sa samozrejme bráni a konflikt so svojím vteleným nájomníkom, ktorého by sme kľudne mohli nazvať aj svedomím či vnútorným ja, patrične exteriorizuje, čo má celkom slušný komický potenciál, ale ani ten nie je využitý. No a je tu ešte vzťahová rovina, ktorej sa všetky tieto zmeny dotýkajú. Skĺbiť všetky tieto aspekty dohromady sa však napriek všetkej snahe produkcii nepodarilo. Technicky ide síce všetko dobre a herci hrajú tiež pomerne presvedčivo, aj keď Karel Roden nevyzerá tak úplne vo svojej koži a na druhej strane ani nie je. Výsledok však pôsobí ledabolo uplácaným dojmom úrovne televízneho seriálu, ktorý síce má akúsi formu, ale nie je ani mačka ani pes ba ani indián.

Hneď po filme sa tu vo mne kvôli hodnoteniu bije dobrý vlk so zlým. Dobrý mi káže dať jednu hviezdu a zlý aspoň štyri. Je to síce v podstate blbosť, ale dobre sa na to pozeralo, malo to scenár aj rozprávkovú myšlienku o dobre a zle v nás. Slovensko, keď už nič iné, tak im do Prahy poslalo slovenskú Indiánku, červenú Presladenú kávu a dobromyseľného blbečka Snaživý golier. ––––Když přiložíš do ohně, očekávej kouř.

Na současnou českou komedii znělIndiánsvým námětem neotřele, tak jsem se mu rozhodl dát šanci, i když za ním stojí Tomáš Svoboda, kterému se nějak povedl jediný film a to možná omylem. A samozřejmě že jsem se spálil. Čert vem otřesně vypadající úvod jakože evokující indiánskou rezervaci, která má nejblíže hře několika ožralů na indiánský letní tábor. O dost horší mi přijde fakt, že se ústřední nápad s duchem indiánského náčelníka vtěleném do (asi) arogantního podnikatele Ondřeje, naprosto rozpadne ve prospěch dominance romantické komedie. Kašlu na označení spoileru, ale náprava charakteru, podle jejíhož mustru to celou dobu jede, pak získá úplně jinou, naprosto idiotskou pointu, kdy se duch náčelníka vtělil do Ondřeje kvůli tomu, že byl kdysi zamilovaný do jeho babičky. A jen takhle se mohly jejich duše spojit. Přitom velká část filmu je právě založená na nápravě, navíc podpořená častými indiánskými "moudry", které zde zní jak z lobotomizovaného vydáníČtyř dohod- a to už originál nepovažuji za nějak "všepřesahující"... Nakonec nejde o nápravu, která se stane vlastně dost okamžitě, ani o nějaký seberozvojový přesah ztvárněný sundáním bot a jednoho obejmutí stromu (k čemuž se ale film už nikdy nevrací), ale zase jen o tu lásku, lásku, lásku, lásku a ještě do pětice lásku. Ta je mocná, věcná, čarokrásná a já nevím co všechno ještě, jen vím, že to samé defakto vyleze z každé české romantické komedie. Svoboda tak dal dohromady jen změť jednorázových motivů, několik šíleně plytkých dějových linií, rádoby vtipné scény či pár totálních wtf, která nejspíš měla dojmout, protože pobavit určitě ne. Hlavně jak pak chvílemi utrpení to sledovat, zvlášť ke konci. Asi dvakrát jsem se pousmál a potenciál tam byl, ale jinak moc nevím, co hodnotit. A Roden tu působil úplně zoufale, asi nejspíš z toho, že sem vlezl. 1*