Vyznání Anny Elliotové (2007)

Opět, řekl bych, klasika od Jane Austen, i když jsem doposud neměl o tomto románu tušení, příliš nepřekvapil. Jednoduchý děj, točící se opět kolem stejných témat s lehkou variací osědčené linky. Román jsem nečetl, takže  nevím, nakolik by se dal děj vytěžit do hloubky, ale ze zpracování ostatních, slavnějších, románů mám zkušenost, že seriálová adaptace jim sluší mnohem lépe, právě proto, že dokáže vykreslit na větším prostoru jak vnímání tehdejší společnosti, tak i vnitřní strádání hlavní hrdinky. Rozhodně ale zajímavýh 60 %

Další zářez na pažbě Jane Austenové. Trochu slabší, možná je to tím, že se jedná o TV film. Nemá to podle mne potřebnou hloubku, jak to dopadne, člověk ví od začátku, právě proto, že Austenová. Je zde také velké množství postav, bratranci, sestřenice, zpočátku se v tom těžko vyznat. I herci jsou celkem neznámí, kromě Sally Hawkins, která dominuje. Jo, a těch sračiček, než si řeknou, že se mají (stále) rádi. Dneska by mladej řek, hele buchto, máš mě ráda nebo ne ?A ona, samo litr, a bylo by po ptákách.

Persuasion(česky jakoAnna ElliotováneboPýcha a přemlouvání, 1817), jakožto poslední dílo Jane Austen, je poněkud zastíněné některými oblíbenějšími díly. Nicméně se jedná o velmi zdařilý zralý román. Mezi filmaři není tolik oblíbený jakoPýcha a předsudekneboEmma, ale o to víc může potěšit. BBC televizní produkce se Sally Hawkins v titulní roli je velmi roztomilá, všechny ty náhody a nepohodlí a náznaky jsou rozehrané tak autenticky, jak jen je to v daném žánru možné. Navíc tu má maličkou vedlejší roli moje stará láska Stella Gonet, takže jsem si to vysloveně užila.

Obecně jsem nakloněna adaptacím románů Austenové. Je těžké je pokazit, pokud alespoň trochu sledují původní dějovou linku. Když se ale začnu u romantických scén nahlas smát, je někde problém. Věřím, že je těžké zpracovat příběh, který sleduje neopětovanou lásku, a vyhnout se přitom přehnanému melodramatu. Tohle zpracování se mu ale vyhnout nepokouší, naopak se za ním žene (obrazně i doslova). Nepomáhá, že postavě Anne tu chybí osobní vývoj, kterého se dočkala v knize. Škoda, předloha je přitom tak povedená...

Vybavil se mi jeden starý nápěv s novými slovy: Plytká, plytká, plytkááá. Anna připomíná životem unavenou ovci, jejíž herecký rozsah se pohybuje od tupého výrazu s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem k oknu, aby její zornice získaly zdání záblesku (= láska) po tupý výraz s pootevřenými ústy a skelným pohledem upřeným směrem od okna, aby její zornice zdánlivě potemněly (= zármutek). Objekt jejích vybledlých tužeb budí soucit a působí, jako kdyby si před každým setkáním s ní musel šlehnout dávku sedativ. A mě vede soucit k tomu, že se zdržím výčtu dalších hrůz. Řeknu jen, že tento film drží hned dvě malinová prvenství. Nejhorší adaptace Jane Austen ever a nejstrašnější filmový polibek – taky ever.