Hydra (2019)

Japonský kratučký low cost, ktorý by akčne ladených Japanofilov nemal uraziť, ostatní môžu pokračovať ďalej. Príbeh a jeho postavy síce nie sú žiaden Oscarový materiál, ale na to, že má film len hodinu sedemnásť sa tu podarilo z minima vyžmýkať maximum. Každá z postáv dostala dostatočný priestor, načrtol sa tu fajn lore a na konci neostali žiadne otvorené otázky. Bojové scény sú tu prakticky len dve, čo je škoda, ale sú na vysokej úrovni a hlavne kvalitne nasnímané a nastrihané. Na takýto lacný počin to je veľmi milé prekvapenie.(09.11.2025)

Hodně nevýrazný film. Abych se při jeho sledování nenudil, vymýšlel jsem alternativní scénář: Vydra je nenápadný bar v srdci Tokia, kde pracuje tichý a uzavřený kuchař Takaši, který umí mistrně připravit pokrm z vydry, díky čemuž se bar těší stálé klientele návštěvníků. Film začíná žertovnou scénou. Dva hosté konzumují místní specialitu a dohadují se, jestli je vydra vodní hlodavec nebo vodní vačnatec. Do debaty se vmísí ještě třetí host, který tvrdí, že vydra je ryba, protože žije ve vodě. Nakonec je přivolán kuchař Takaši, aby jejich při rozhodnul. Takaši jim vysvětlí, že vydra má srst a nožičky, takže to není ryba, ale stran bližší zoologické klasifikace nemůže pánům posloužit. Kuchař nemusí mít doktorát z přírodních věd, stačí, když ví, jak co uvařit. Konkurenční restaurace by ráda získala recept, který Takaši tají, a najme si mafii, aby jej Takašimu ukradla nebo ho z něj nějak vypáčila. Následuje retrospektiva. Český cestovatel a spisovatel Joe Hloucha se v roce 1906 oženil s Japonkou jménem Tama. Právě ta přeložila do japonštiny onen recept z kuchařské knihy M. D. Rettigové. Kde recept v průběhu let bloudil, není známo, ale posléze skončil u Takašiho. No a tak dále. Bylo by tam hodně akce, žádná sentimentalita, trochu humoru, trochu erotiky. Jak do scénáře zamontovat erotiku? Třeba takhle: Je známo, že Asiatky se nevyhýbají alkoholu a když se namažou, tak vyvádějí. Právě rozkvetly sakury a kolektiv pracovníků baru se rozhodne oslavit tuto událost s některými stálými hosty. A jak tak všichni bohatýrsky popíjejí, někoho napadne, že by děvče, které vlastní bar, mohlo předvést striptýz na stole. Tuto performanci je třeba chápat v kulturně-historickém kontextu. V kronice Kodžiki se vypráví půvabný příběh o tom, jak jeden z bohů urazil sluneční bohyni Ama terasu, která odešla trucovat do jeskyně, pročež na světě zavládla tma. Bohové se radili, jak to napravit, a uspořádali mejdan. Bohyně Amë nö uzume nö mikötö (Nebeská hudebnice) tam začala tančit na převráceném vědru a předváděla striptýz. „Vysoká nebeská pláň se nyní otřásala povzbudivým smíchem, jak se všichni ti nesčetní bohové hlasitě, přívětivě smáli.“ Sluneční bohyně byla zvědavá, co to tam mají za zábavu, z níž je vyloučená, a vykoukla a posléze i vyšla z jeskyně. Právě toho ovšem mělo být dosaženo. Ale pro jistotu: „Tlustý vznešený bůh perel, duchů a obřadů k ní pak připoutal zezadu provaz siri kumë napa [tj. provaz s neupravenými konci] a řekl: Zpátky do jeskyně už nesmíte.“ Děvče se nejdřív upejpá, ale posléze souhlasí pod podmínkou, že jiná slečna bude hrát bohyni Ama terasu. Jedna se přihlásí. Muže napadne, že když pak dotyčná vyjde z jeskyně, tedy zde vlastně z komory, tak ji místo prostého ovázání provazem kolem pasu svléknou, omotají ji provazem a pak ji zavěsí ke stropu, aby tam svou krásou „zářila jako slunce“. Japonci totiž milují bondáž, jak dokazují nejen fotografie Nobujoši Arakiho, ale na jedné přednášce spojené s workshopem o tom mluvila i domina, která nějaký čas pracovala v Japonsku. Bondáž je druhem umění, nestačí holku omotat jako salám, ale tak, aby ji provaz nikde nedřel ani neškrtil a aby při zavěšení byla správně rozcapená.(12.08.2025)(méně)(více)

PŘELOŽENO| Hydra je nízkorozpočtové béčko, které je zároveň prvním režijním pokusem Kensukeho Sonomury, tudíž nelze nijak očekávat něco výborného, ale nedávný Ghost Killer přinutil mé já ke zhlédnutí a není to překvapivě žádná velká bída. Největší výhodou je těch 77 minut, které utečou celkem rychle. Příběh je velice prostý a přesto jaksi zvláštní. Máme tu kuchtíka, kterého dožene jakuzácká minulost a odkrývání pravé tváře může začít. To zní velice prostě, ale tuto jednoduchost opepří třetí tajemná tvář z minulosti, která se odhalí na samotném konci, který však není úplným koncem, tudíž bych i ocenil pár minut navíc. Masanori Mimoto mi přijde na chladného týpka fajn a ta rychlá choreografie je také dobrá. Je to amatérizmus, ale žádná katastrofa to není. Mé hodnocení:6/10(31.07.2025)

Tohle mi moc nesedlo, díky nedotaženosti postav, příběhu a celkově krátký stopáži mě napadá jestli tohle nebyl pilotní díl seriálu kterej nakonec nevznikl a tak to prostě vydali jako film. Jádro zápletky je v podstatě stokrát viděná variace na zabijáka v penzi co je nucen se vrátit, bohužel v tomhle případě se vrací až v posledních 10 minutách filmu. Kromě dvou slušnejch rvaček 1vs1 toho moc nenabízí ani co se týče akce a tak je drtivá většina scén jen takový plácání se v televizní neo-noir atmosféře a nepříliš zajímavých a očividně levných lokacích. Plusem je že těch 77 minut celkem utíká, ale já bych radši přidal 30 minut stopáže která půjde do hloubky než tenhle dvoustránkovej scénář s holou prdelí. Slabší dvě.(11.10.2023)