Hrdina Max (2015)

Príbeh vojenského psa, ktorý sa po tragických udalostiach vracia domov a musí si nájsť cestu k novej rodine, znie ako námet s veľkým potenciálom. O to viac zamrzí, že Max sa napokon uspokojí s bezpečnou cestou rodinného dobrodružného filmu a väčšinu zaujímavých tém nechá len na povrchu. Najväčšou hviezdou filmu je bez pochýb samotný Max. Pes Carlos a jeho tréneri odviedli skvelú prácu a práve jeho výkon dodáva filmu väčšinu emócií aj energie. Mnohé scény fungujú práve vďaka tomu, ako prirodzene dokáže Max komunikovať strach, oddanosť či napätie bez jediného slova. Problémom sú však ľudské postavy. Väčšina z nich pôsobí ako zbierka známych klišé. Nájdeme tu prísneho otca veterána, ktorý si nerozumie so synom, kamarátku, ktorá má vždy správnu radu, aj záporáka, pri ktorom je od začiatku jasné, akú úlohu bude v príbehu zohrávať. Herci sa síce snažia, no scenár im nedáva veľa priestoru na vytvorenie skutočne zapamätateľných postáv. Film sa navyše nevie úplne rozhodnúť, čím chce byť. Na jednej strane naznačuje vážnejšie témy, ako sú vojnové traumy, strata či psychické následky služby, na druhej strane sa pravidelne vracia k jednoduchému rodinnému dobrodružstvu a akcii. Výsledkom je, že ani jedna z týchto rovín nie je rozvinutá naplno. Po technickej stránke film neurazí, no ani veľmi nevyniká. Mnohé scény na malomeste pôsobia vizuálne nevýrazne a záverečné akčné sekvencie v lese sú miestami neprehľadné. Kamera a strih síce dokážu zakryť niektoré limity produkcie, no zároveň občas narúšajú plynulosť akcie. Najväčšou premárnenou príležitosťou je samotný námet. Príbeh vojenského psa poznačeného traumou mohol priniesť silnú a emocionálnu drámu. Namiesto toho sa film často uspokojí s jednoduchými riešeniami a predvídateľnými zvratmi, akoby sa bál ísť hlbšie. Max preto zostáva sympatickým rodinným filmom s výborným zvieracím hrdinom, ale zároveň príkladom filmu, ktorý mal potenciál povedať oveľa viac, než nakoniec povedal. 5/10

V podstate tínedžerský film o prerode Justina z unudeného tínedžera, ktorý sa len tak poflakuje s kamarátmi bikermi a hrá počítačové hry, na odvážneho mladíka, ktorý sa postaví priekupníkom zbraní a nakoniec si nájde cestu aj k svojmu otcovi. Akcelerátorm celého príbehu je pes Max, ktorý patril Justinovmu bratovi Kyleovi.

Za mě teda příjemný překvápko. Filmek laplej náhodně v bedně a díky popisku nechán puštěn. Ona ta tématika okolo života a smrti psů je vždycky trochu víc hraná na city a na nás občany z reality kolikrát víc působí než nějaká ta lidská mrtvolka. Je to holt tak. Kor když nějakýho takovýho mazla máte doma. Nicméně Max je podloženej malinkato skutečností, aspoň co se týče závěrečných fotek, jinak je story čistě americká, plná dojmů a v podstatě šťastných konců! Ovšem na mě to v tu danou chvíli působilo parádně. Proto za 4* a 70%

Max je v podstatě O.K. ... byť s výhradou, neboť jeho fyzické i mentální schopnosti jsou dle mého soudu zbytečně předimenzované - leč u rodinného snímku to lze akceptovat. Vlastní zápletka má pak velice standardní až klišovitý - a tím pádem i lehce předvídatelný průběh, ale to samo o sobě taky není až tak na závadu. Nicméně ... ten příběh patrně neměl být věnovaný jenom a pouze všem věrným služebním psům, ale i oboustrannému vztahu psa a člověka - a tady ve všech opravdu důležitých bitvách zůstává čtyřnohý hlavní hrdina víceméně sám. Žádné zvláštní podpory se od svého nového pána nedočká - kupříkladu rada na úrovni žáka zvláštní školy ----- "Maxi, bojuj chytře !" ----- je vskutku k nezaplacení. Na druhou stranu ... předchozí pořízení "klece", v podstatě venkovního kotce, v němž ovšem chybí to nejdůležitější - psí bouda (!), je přibližně na stejné myšlenkové úrovni, třebaže je výsledkem uvažování dospělé osoby. Z čehož vyplývá, že jablko vážně nepadává daleko od stromu. K samotné úvodní vojenské operaci v Afghánistánu se raději nebudu moc rozepisovat. Omezím se jen na drobnou poznámku, že pes NIKDY nerozlišuje dobrou a špatnou stranu barikády - má svou lidskou "smečku" a to mu k psímu štěstí stačí. To člověk - v tomhle konkrétním případě DOBROVOLNĚ (!) - vstupuje do armády ... a třeba i věří na její zahraniční mise - dokonce i tenkrát, když po právu silnějšího vstoupí na cizí území ... neboť hrubá síla bývá mnohdy chybně vyhodnocována jako nejlepší možné řešení. Skomírající 3* ... přičemž ta třetí je pro Maxe.

Keby bol celý príbeh o šikovnom psovi Maxovi myslený ako regulérna, solídna dráma tak by som určite s hodnotením išiel ešte nižšie. Ale takto, v rámci domácej pohody a spoločnej rodinnej zábavy sa nad niektorými klišé a patetizmom, ktorý vyteká aj z uší, dá jedno očko prižmúriť. Veľmi slabý priemer.50/100